Parní kotel

Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli. Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění.

Pomocná zařízení parního kotle

• Armaturní hlava
• Manometr
• Napájecí čerpadlo
• Odkalovací ventil
• Olovník (pojistka)
• Parní ventil
• Pojišťovací ventil
• Přehřívač páry
• Topeniště
• Popelník
• Stavoznak
• Vymývací víčko
• Odlučovač vody

Dělení kotlů

• Podle tvaru
  • Válcový kotel
    • Ležatý
    • Stojatý
  • Trubnatý kotel
  • Skříňový kotel
• Podle pracovního přetlaku
  • Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
  • Středotlaký (pro tlaky 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
  • Vysokotlaký (pro tlaky 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 70 000)
  • Velmi vysokotlaký (pro tlaky 16 MPa až 22,1 MPa podle ČSN 70 000)
  • Nadkritický (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
• Podle umístění
  • Stabilní
  • Mobilní
    • Lokomobilní
    • Lokomotivní
    • Lodní
• Podle paliva
  • Na tuhá paliva
    • Dřevo
    • Piliny
    • Hnědé uhlí
    • Černé uhlí
    • Koks
  • Na kapalná paliva
    • Mazut
    • Nafta
  • Plynový kotel
  • Jaderný reaktor

Poznámky:

• V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
• Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).
• V současné době mají největší význam stabilní kotle s velmi vysokým tlakem v energetice.

Odkazy

Literatura

• PELCÁK, Jan. Parní kotle. 2. vyd. Praha: Josef Hokr, 1944. 277 s. 

Související články

• Lokomotivní parní kotel
• Parní lokomotiva
• Tepelná elektrárna

Autoritní data: PSH: 10936