Parní kotel

Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli. Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění.

Parní kotel pro stacionární parní stroj v textilním muzeu Bocholt.

Pomocná zařízení parního kotleEditovat

Dělení kotlůEditovat

Podle tvaru
- Válcový kotel
  - Ležatý
  - Stojatý
- Trubnatý kotel
- Skříňový kotel
Podle pracovního přetlaku
- Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
- Středotlaký (pro tlaky nad 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
- Vysokotlaký (pro tlaky nad 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
- Velmi vysokotlaký (pro tlaky nad 16 MPa (až 22,1 MPa) podle ČSN 07 0000)
- Nadkritický - kotel produkující páru o nadkritickém tlaku (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
Podle umístění
- Stabilní
- Mobilní
  - Lokomobilní
  - Lokomotivní
  - Lodní
Podle paliva
- Na tuhá paliva
  - Dřevo
  - Piliny
  - Hnědé uhlí
  - Černé uhlí
  - Koks
- Na kapalná paliva
  - Mazut
  - Nafta
- Plynový kotel
- Jaderný reaktor

Poznámky:

V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).
V současné době mají největší význam stabilní kotle s velmi vysokým tlakem v energetice.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

PELCÁK, Jan. Parní kotle. 2. vyd. Praha: Josef Hokr, 1944. 277 s.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu parní kotel na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.