Parní kotel

zařízení k ohřevu vody pro vývin páry

Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli; jeho díly bývaly spojovány nýtováním, od kterého se po odpovídajícím zdokonalení technologie přešlo ke svařování.

Nýtovaný parní kotel pro stacionární parní stroj v textilním muzeu Bocholt.

Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění. I poté, co přestaly být parní lokomotivy a ve vodní dopravě parníky nosnými dopravními prostředky a kdy se v přenosu tepla k vytápění s cílem snížení ztrát přechází k vytápění teplovodnímu, je parní kotel jakožto základní část tepelné elektrárny stále využívaným a technicky zdokonalovaným zařízením.

Části a pomocná zařízení parního kotle editovat

Dělení kotlů editovat

  • Podle tvaru
  • Podle pracovního přetlaku
    • Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
    • Středotlaký (pro tlaky nad 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
    • Vysokotlaký (pro tlaky nad 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
    • Velmi vysokotlaký (pro tlaky nad 16 MPa (až 22,1 MPa) podle ČSN 07 0000)
    • Nadkritický - kotel produkující páru o nadkritickém tlaku (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
  • Podle umístění
    • Stabilní
    • Mobilní
      • Lokomobilní
      • Lokomotivní
      • Lodní
  • Podle paliva

Poznámky:

  • V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
  • Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • PELCÁK, Jan. Parní kotle. 2. vyd. Praha: Josef Hokr, 1944. 277 s. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat