ŽOS České Velenice

bývalá významná firma opravující kolejová vozidla

Železniční opravny a strojírny České Velenice (ŽOS) byly jednou z nejvýznamnějších firem působících v oblasti oprav kolejových vozidel v Československu.

ŽOS České Velenice
budova sídla firmy, Jana Pernera 159
budova sídla firmy, Jana Pernera 159
Základní údaje
Právní formaakciová společnost
Datum založení22. prosince 2000
Adresa sídlaJana Pernera 159, České Velenice, 378 10, Česko
Identifikátory
IČO26030641
OpenCorporates IDcz/26030641
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Výstavba dílen byla pravděpodobně zahájena v roce 1868, roku 1869 byl zřejmě zahájen provoz. V roce 1871, tedy záhy po svém vzniku, se staly dílny, tehdy v Gmündu, hlavními dílnami Dráhy Františka Josefa, přičemž filiálky měly v Plzni a Vídni. Prvním přednostou dílen se stal Čech Josef Karel a železniční dílny byly spravovány ředitelstvím drah v Praze. V roce 1874 byly dílny v Gmündu poprvé rozšiřovány. Projekt zahrnoval rozšíření krytých pracovišť. V roce 1897 byly dílny přiděleny k ředitelství drah do Vídně. Vývoj dílen se nezastavil ani v době 1. světové války. Přestavbou vznikla nová pracoviště místo starých nevyhovujících.

Po první světové válce bylo na základě smlouvy ze Saint-Germain-en-Laye 10. září 1919 město Gmünd rozděleno. Větší část zůstala v Rakousku, severozápadní část, tj. nádraží, dílny a okolí za řekou Lužnicí, byla od Rakouska odtržena a 31. července 1920 přičleněna k Československu, přestože se nejednalo o historickou součást Českého království. Dílny připadly pod ředitelství drah v Praze. V roce 1938 byly dílny znovu přičleněny k Rakousku. V rámci totálního nasazení bylo do dílen povoláno z Protektorátu Čechy a Morava asi 1000 českých dělníků. 23. března 1945 se po spojeneckém bombardování Českých Velenic ocitly dílny v troskách.

Rudá armáda vstoupila do města 7. 5. 1945 a den nato převzala správu nad dílnami. Dílny se vrátily do Československa a započala jejich obnova. 11. června 1955 lehla popelem celá vozovka. Tehdy dílny zaměstnávaly na tisíc pracovníků. V letech 1956–1965 zde probíhaly opravy rychlíkových parních lokomotiv. V roce 1969 tehdejší technický náměstek Jiří Sedláček zachránil salonní vůz prezidenta Masaryka Aza 80 a umístil ho v areálu dílen jako pomník. V roce 1974 je otevřena nová vozovka, nosným programem se stává oprava vagonů. Závod je přejmenován z Dílen pro opravu kolejových vozidel na Železniční opravny a strojírny České Velenice. V roce 1979 jako poslední dílny v Československu končí opravou lokomotivy 477.043 pravidelné opravy parních lokomotiv a zbytek zaměstnanců se přeškoluje na opravy vozů a elektrických lokomotiv. Parní lokomotivy se dále opravují jen příležitostně. V Českých Velenicích byly opraveny téměř všechny české muzejní parní lokomotivy. V roce 1989 se ředitelem dílen stal Jiří Sedláček.

Od 1. 10. 1993 byly železniční opravny a strojírny privatizovány. Železniční opravny a strojírny fungovaly od roku 2001 jako akciová společnost ŽOS CZ a.s. Firma ale začala pomalu bankrotovat, a tak v závodu ŽOS začala opravovat vagóny firma PMV servis. Ani ta ale u svého podnikání nevydržela dlouho a během dvou let zkrachovala. V roce 2012 koupila závod firma LEGIOS, která v areálu pokračovala v tradici železničních opraven a strojíren, ale v červnu 2014 ho kvůli reorganizaci uzavřela. O práci přišlo skoro 100 lidí a uzavření závodu se negativně dotklo celého městečka.[1]

Osobnosti

editovat

Reference

editovat
  1. POHANKOVÁ, Veronika. Desítky lidí ztratily práci, velenické železniční opravny svírá nejistota [online]. 5plus2.cz: Jindřichův Hradec, 2014-06-22 [cit. 2015-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-25. 

Externí odkazy

editovat