Emilie Fryšová

česká pedagožka

Emilie Fryšová původně Emilie Frischová (23. července 1840 Praha17. ledna 1920 Písek[1]) byla česká pedagožka, systematická etnografka a publicistka; jako sběratelka má zásluhu na bohatých muzejních národopisných a historických sbírkách.

Emilie Fryšová
Emilie Fryšová
Emilie Fryšová
Narození 23. července 1840
Praha, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. ledna 1920 (ve věku 79 let)
Písek, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání pedagožka, učitelka, spisovatelka a etnografka
Citát
Pracovnice na národa roli dědičné
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vystudovala dvouletý německý učitelský ústav v Praze, pokračovala kursem výuky kreslení a jazyků v Karlových Varech, kde také soukromě vyučovala. Poté nastoupila jako vychovatelka v Nußdorfu u Vídně[2]. Teprve po této povinné tříleté praxi směla složit učitelskou zkoušku, která ji opravňovala učit na měšťanských školách. Vyučovala pak na vyšší dívčí škole v Chrudimi, od roku 1873 na škole v Plzni a v roce 1886 přišla do Soběslavi. Německé příjmení Frisch(ová) si počeštila na Fryšová až po roce 1880, kdy v monarchii vstoupila v platnost Stremayrova jazyková nařízení o rovnoprávnosti českého jazyka s němčinou v úředním styku.

Fryšová byla v Soběslavi ředitelkou obecné a měšťanské školy, jakožto jedna z prvních žen-ředitelek škol v Čechách. Vydala trojdílnou učebnici dějepisu pro měšťanské školy. Přispívala do časopisů články ze své pedagogické praxe (zvl. Ženské listy) nebo národopisnými články, založenými na vlastním etnografickém výzkumu a sběratelské činnosti. Byla zakladatelkou a čestnou členkou Zemské ústřední jednoty učitelek, členkou Ženského výrobního spolku, na jehož činnost každoročně finančně přispívala, stejně jako její sestry Johanna a Kateřina[3]. V Soběslavi založila ženský spolek pro podporu chudé mládeže a dětské jesle.

Kromě učitelské práce se dlouhodobě a pilně věnovala terénnímu etnografickému průzkumu a sběratelství regionálních jihočeských památek. Jako první upozornila na etnograficky zajímavé klasické blatské kroje i kroj kozácký. Byla obětavou a uznávanou spolupracovnicí zakladatele muzea – pedagoga Karla Lustiga. Její zásluhou je v muzeu rozsáhlá národopisná sbírka – ukázka života venkovského lidu, lidového umění a tvorby obyvatel veselsko-soběslavských Blat a Kozácka – severního Táborska. Název „kozácký“ nese táborský kroj pravděpodobně proto, že součásti oděvu připomínaly kozí ocásek a kozí růžky.[4] Fryšová sbírala a kupovala lidové výšivky, kroje a vzory z Blat (1500 kusů darovala Národnímu muzeu v Praze) a její sbírky svérázné krásy Blat obdivovali v roce 1895 návštěvníci Národopisné výstavy českoslovanské v Praze i roku 1898 velké Národopisné, školní a průmyslové a včelařské výstavy v Soběslavi, konané na oslavu otevření místního muzea.

Jméno Fryšové je také spojováno s Pískem, kde po skončení učitelské dráhy žila a napsala své tři knihy. V průběhu prvních dvaceti let 20. století také pracovala v muzeu v Písku, kde jako první uspořádala sbírku národopisného oddělení a podstatně ji rozšířila množstvím výšivek. Protože pocházely především z regionu soběslavských blat, předalo je muzeum koncem padesátých let soběslavskému muzeu výměnou za preparáty přírodnin. V píseckém muzeu jí jako kolegové a rádci mohli pomoci historik-profesor August Sedláček (rodák z Mladé Vožice) a archeolog-učitel Bedřich Dubský (z Komárova). Fryšová své poznatky konzultovala především s Čeňkem Zíbrtem, s nímž si dlouhodobě dopisovala. Na jeho radu také darovala nejcennější část svých sbírek do Národního muzea.

Emilie Fryšová zemřela v Písku náhle (na mozkovou mrtvici) v 79 letech – 17. ledna 1920 – a je zde i pochována. Sama si přála náhrobní nápis: „Pracovnice na národa roli dědičné“.

KnihyEditovat

  • Ukázky z dějin všeobecných. Pro I. třídu měšťanských škol. Plzeň, 1882
  • Ukázky z dějin všeobecných pro II. třídu měšťanských škol. (2. díl). Praha, 1887
  • Ukázky z dějin všeobecných pro III. třídu měšťanských škol. (3. díl) Praha, 1887
  • O rozhraní kroje blatského a kozáckého (1900)
  • Ornament jihočeský (velká národopisná studie s vlastními ilustracemi autorky), Soběslav, 1902 (vydala vlastním nákladem)
  • Jihočeská Blata (1913), národopisná encyklopedie, její životní dílo, vydané vlastním nákladem

PozůstalostEditovat

  • Osobní fond (korespondence, rukopisy a tisky) je uložen ve Státním okresním archivu v Táboře, dosud není zpracován [5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • S. Brouček - R. Jeřábek (editoři): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007
  • Marie Prunerová-Roudná (1877–1955): Ředitelka Emilie Fryšová in: Jubilejní sborník Městského musea v Soběslavi (1897-1947), 1947, s. 54-55

Externí odkazyEditovat