František Josef ze Šternberka a Manderscheidu
František Josef, hrabě ze Šternberka a Manderscheidu (4. září 1763 Praha – 8. dubna 1830 Praha) byl český šlechtic, mecenáš umění a osvícenec.
| František Josef ze Šternberka-Maderscheidu | |
|---|---|
.jpg) | |
| 5. majitel šternberského majorátu Častolovice-Zásmuky | |
| Ve funkci: 14. května 1811 – 8. dubna 1830 | |
| Předchůdce | František Kristián ze Šternberka |
| Nástupce | Josef Leopold (Leopold I.) ze Šternberka |
| Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
| Ve funkci: červenec 1824 – 8. duben 1830 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Karel Josef Clam-Martinic |
| Nástupce | Kristián Clam-Gallas |
| Narození | 4. září 1763 Praha  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 8. dubna 1830 (ve věku 66 let) Praha  Rakouské císařství |
| Choť | (1787) Františka ze Schönborn-Heussenstammu (1763–1825) |
| Rodiče | František Kristián ze Šternberka 1732–1811) a Augusta z Manderscheidu (1744–1811) |
| Děti | 1. Marie Leopoldina, provdaná Silva-Tarouca (1791–1870) 2. Augusta Františka, provdaná Brühl (1793–1820) 3. Kristiána, provdaná Stolberg-Stolberg (1798–1840) 4. Ervína, provdaná Wallis-Karighmain ( † 1840) 5. Marie Františka Leopolda, provdaná z Lobkowicz a poté O'Hegerty († 1845) |
| Příbuzní | Ervín Vilém ze Silva-Tarouca[1], Bedřich Silva-Tarouca[1], August Alexandr ze Silva-Tarouca[1] a Kristýna ze Silva-Tarouca[1] (vnoučata) |
| Profese | sběratel |
| Commons | Franz Josef Count Sternberg-Manderscheid |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako starší syn a dědic Františka Kristiána hraběte ze Šternberka (1732–1811), a Augusty hraběnky z Manderscheidu (1744–1811), dědičky řady panství v Porýní a poslední zástupkyni svého rodu. Proto František po matce zdědil také titul hraběte z Manderscheidu.
Velkou část svého dětství strávil na statcích své matky, zejména v Eifelu a v Kolíně nad Rýnem, kde nabyl vzdělání. Nejprve jej tam vychovával kanovník F. F. Wallraff, proslulý sběratel přírodnin a spoluzakladatel kolínského muzea. Tam se František kromě češtiny a francouzštiny naučil němčinu. Pokračoval studiem na univerzitě. Roku 1787 se oženil s Františkou, hraběnkou ze Schönbornu, s níž měl 5 dcer. On ani jeho bratři neměli syny, takže jimi tzv. Damiánova rodová větev vymřela po meči.
Po svatbě se vrátili do Prahy a žili v majorátním šternberském domě, Šternberském paláci na Malostranském náměstí, stejně jako Františkovi rodiče, kteří s revolucí přišli o své francouzské panství. Po jejich smrti roku 1811 František zdědil rodinný fideikomis, zejména panství Častolovice a Zásmuky.
František podporoval rozvoj umění a vědy v Čechách. Spřátelil se s Josefem Dobrovským, jehož prostřednictvím se dostal do okruhu České společnosti nauk, do kroužku vědců a filozofů kolem Ignáce Borna a Bernarda Bolzana.
Věnoval se také politice, zastával úřad nejvyššího zemského komoří Českého království. Byl představitelem českého zemského vlastenectví a člověkem liberálního smýšlení. Koncem 18. století dal zásadní podnět ke vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění, která od roku 1796 dbala na obnovení výtvarného vkusu, umělecké tvorby obrazů a sběratelství starého umění. Z její činnosti o tři roky později v Praze vznikla Obrazárna Společnosti a po ní v roce 1800 také Kreslířská akademie, později rozšířená na Akademii výtvarných umění, původně veřejná škola kresby a malby.
Bratranci Šternberkové si roku 1823 objednali u Františka Palackého svůj rodokmen. Palacký sepsal dějiny jejich rodu, se stal jejich blízkým přítelem; vzdělával Františka Šternberka v historii. Ten byl nadále hlavním Palackého ochráncem a podporovatelem jeho další badatelské činnosti.
Vlastenecké muzeum editovat
František Josef Šternberk patřil také mezi zakladatele Vlasteneckého muzea v Čechách v roce 1818. Do kroužku aristokratů v paláci na Malostranském náměstí přivedl svého bratrance z Bavorska, pozdější vůdčí osobnost muzea – hraběte Kašpara ze Šternberka. Roku 1818 byl zvolen jedním ze čtyř členů správního výboru muzea.
František podpořil Palackého návrhy na německý a český muzejní časopis, který František Palacký později vydával již jen v české verzi. Hlavně díky Františku Šternberkovi byl František Palacký v roce 1831 jmenován zemským historiografem (oficiální titul měl až od roku 1838).
Sbírky editovat
Kromě přírodnin sbíral obrazy, grafiku, sochy a drobnou plastiku v kovu, kterou pro něj odlévali různí sochaři. Rád se dával portrétovat. Umělecké sbírky pochopitelně zůstaly většinou v majetku rodiny. Jako numismatik František věnoval Vlasteneckému muzeu několik svých sbírek mincí, které se staly základem sbírky dnešního numismatického oddělení. Archivu muzea odkázal obsáhlý konvolut písemností ze své pozůstalosti.
Portréty editovat
- Josef Lavos: Polofigura Františka Šternberka z profilu, s listem v ruce, olejomalba na plátně, 1820, Národní muzeum, Praha
- Poprsí, bronz; v ochozu 2. patra Národního muzea, Praha
- Poprsí, sádrový model poprsí; Národní muzeum, Praha
- František Nadorp: Portrét, lept, Národní muzeum, Praha
- Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785–1858): Portrét, mědirytina, kolem 1820; Národní muzeum v Praze
- Ignác Schmedla: Posmrtný portrét (1830)
Zajímavost editovat
Jméno Františka Josefa Šternberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- Josef HANUŠ, Národní museum a naše obrození. Praha 1921, díl I.,
- Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Josef ze Šternberka-Maderscheidu na Wikimedia Commons - Rodokmen Sternbergů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
- Rodokmen s erby na stránkách www.roskildehistorie.dk
