Páni z Vrtby

český šlechtický rod

Páni z Vrtby či Vrtbové je český panský, posléze hraběcí rod, jenž odvozuje svůj původ od blahoslaveného Hroznaty (asi 1160 – 1217), zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé,[1] odtud pojmenování Hroznatovci.

Páni z Vrtby
(Vrtbové)
Erb rodu
Erb rodu
ZeměČeské království
Mateřská dynastieHroznatovci
TitulyŘíšská hrabata
ZakladatelHroznata
Rok založení13. století
Vymření po meči1830
Poslední vládceFrantišek Josef z Vrtby
Větve roduOtická, konopišťská
Erb pánů z Vrtby
Vrtbovská zahrada zřízená hrabětem Janem Josefem.

Původ názvuEditovat

Vrtbové, neboli Páni z Vrtby, byli českým panským a posléze hraběcím rodem.[2] Rod přijal své jméno po hradu Vrtba (též Vrtbo,[3] lidově Vrtva[4]) u dnešní obce Horní Bělá na Plzeňsku. Ten byl založen Sazemou (Sezimou)[3], jedním ze čtyř synů Sazemy z Krašovic, v letech 1313–1316. Tento první Sazema začal v roce 1316 užívat přídomku z Vrtby, a stal se tak zakladatelem pánů z Vrtby, rodového jména děděného až do vymření rodu v roce 1830.[5]

Podle Antonína Profouse mohlo jméno vzniknout zesílením slova vrť (= houžev, tedy provaz upletený ze zkroucených vláken) na vrtba. Z vrtby pak vzniká jméno Vrtba. Vlivem přípony „-va“ pak vzniká zlidovělé „Vrtva“.[4]

Dějiny roduEditovat

Rod přijal jméno podle hradu Vrtba u Horní Bělé v okrese Plzeň-sever, který v letech 1313–1316[6] postavil Hroznatův potomek Sezima (1313–1344). Rod byl dlouhou dobu tak bezvýznamný, že se o něm nedochovaly téměř žádné zprávy.[7]

Roku 1584 byl Vrtbům potvrzen panský stav. Ve 14 až 16. století získali řadu statků v západních a středních Čechách, mimo jiné Klenovice, Nekmíř, Červený Hrádek a Vrchotovy Janovice.[1]

Největší vzestup zažil rod pánů z Vrtby v 17. a 18. století.[8] Počátkem 17. století se rod rozdělil na větev jindřichovskou (vymřela roku 1724) a hraběcí. Zakladatelem hraběcí větve byl Sezima z Vrtby († 1648), který zůstal během povstání českých stavů v letech 1618–1620 věrný Habsburkům, což mu v roce 1624 vyneslo hraběcí titul. Tehdy dal zbudovat zámek v Nuslích. Od roku 1638 byl nejvyšším zemským sudím a od roku 1644 nejvyšším komořím. Z konfiskací, jež následovaly po bitvě na Bílé hoře, výhodně nakoupil četné statky, především na Benešovsku a značně tak rozšířil rodový majetek. Měl čtyři syny.[9]

Jeho synové založili nové větve rodu: votickou (vymřela 1807) a konopišťskou.[1] Z této linie pocházel hrabě Jan Josef z Vrtby (1669–1734), jenž byl od roku 1705 apelačním prezidentem a od roku 1712 pak nejvyšším purkrabím. Byl to právě on, kdo nechal ke svému paláci na Malé Straně vybudovat barokní Vrtbovskou zahradu, jednu z nejznámějších zahrad v Praze. Roku 1694 založil Nuselský pivovar. V roce 1715 koupil panství Konopiště a roku 1723 obdržel pro sebe a svůj rod úřad dědičného pokladníka Království českého.

Další syn – Václav František hrabě z Vrtby zdědil Neznašov s tvrzí a dvorem, Všemyslice, Temelín, Albrechtice a Újezdec, byl hodnostářem rytířského řádu sv.Jana Jeruzalémského (maltézský řád) a umřel 6. března 1686 bezdětný. Neznašovské panství zdědil bratr Václava Františka, a to Ferdinand František Leopold hrabě z Vrtby, hejtman Vltavského kraje; ten umřel dne 20. března 1712 a dědicem se stal mladší syn František Arnošt († 11. dubna 1750). Dalším majitelem neznašovského panství byla dcera Františka Arnošta – Karolina, provdaná Chermontová. Po její smrti Neznašov zdědila její dcera Filipina, která se v roce 1764 provdala za Karla Bedřicha Schütze.[9][10]

Poslední potomek rodu František Josef z Vrtby ze starší konopišťské větve (1759 – 27. srpna 1830, Křimice, pohřben ve Vejprnicích), byl rytířem toskánského řádu svatého Štěpána, c. k. tajný rada, nejvyšší zemský maršálek a nejvyšší dědičný komoří[zdroj?] Království českého. Jako spoluzakladatel Spolku na podporu umění hudebního v Čechách, ze kterého později v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř, ji podporoval až do své smrti. Jako neženatý a bezdětný odkázal c. k. komořímu a nejvyššímu vachmistru, knížeti Janu Nepomuku Karlovi z Lobkovic (1799–1878) veškerý majetek, mj. zámek Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy.[1]

Význační členové roduEditovat

ErbEditovat

Ve žlutém štítu měli tři černé jelení parohy. Stejný erb nosili i páni z Gutštejna.

PříbuzenstvoEditovat

Spojili se s Kolovraty, Klenovskými z Klenové, pány ze Rzavého, z Říčan či z Kopidlna.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Kolektiv Encyklopedie českých dějin. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5
  2. z Vrtby [online]. CoJeCo, 2000-03-14, rev. 2007-07-25 [cit. 2013-02-01]. Dostupné online. 
  3. a b Historie obce [online]. Horní Bělá: Obec Horní Bělá, rev. 2010-09-16 [cit. 2010-09-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. 4. S – Ž. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1957. 864 s. 
  5. Vrtba [online]. Hrady.cz, 2011-11-11 [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. 
  6. www.hrady.cz
  7. www.zirovnice.cz
  8. Malá československá encyklopedie. VI. svazek Š – Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1987 s. 928.
  9. a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska a kolektiv. Svazek (V) Jižní Čechy. Praha: Svoboda, 1986. Heslo Neznašov, s. 136. 
  10. BARTUŠKA, Jan. Temelín v proměnách času. [s.l.]: [s.n.], 2020. ISBN 978-80-270-8411-1. S. 35. 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Vrtby, s. 179–180. 
  • Ottův slovník naučný, heslo z Vrtby. Sv. 26, str. 1057. Dostupné online.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat