Wikipedie

Vrtba

zaniklý hrad v Česku

Vrtba je zaniklý hrad v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Nachází se na jižním okraji osady Vrtbo u Horní Bělé. Je zapsán jako kulturní památka.[1]

Vrtba
Příkop a val
Příkop a val
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřelom 13. a 14. století
Zánikokolo poloviny 16. století
Stavebníkpáni z Vrtby
Další majiteléPáni z Vrtby
Pluhové z Rabštejna
Poloha
AdresaJižně od osady Vrtbo, Horní Bělá, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška490 m n. m.
Souřadnice49°52′55,38″ s. š., 13°14′59,83″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky44296/4-1233 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad založili na přelomu třináctého a čtrnáctého století [[páni z&nbps;Vrtby]]. V jejich držení zůstal do začátku šestnáctého století, kdy jej okolo roku 1510 získali Pluhové z Rabštejna. V roce 1538 Vrtbu koupil Šebestián Markvart z Hrádku, který ji připojil k Dolní Bělé, a nepotřebný hrad poté zanikl. Dochovaly se z něj nepatrné zbytky zdiva a především opevnění v podobě mohutného příkopu a valu.

Historie

editovat

Je možné, že lokalita byla osídlena již v pravěku. Přestože terén byl výrazně pozměněn stavbou středověkého hradu, odpovídá její charakter eneolitickým výšinným sídlištím chamské kultury. Z jihovýchodní části hradního valu také pochází nález keramického střepu nádoby se slámovým povrchem.[2]

Hrad byl postaven na přelomu třináctého a čtrnáctého století příslušníky rodu pánů z Vrtby z rozrodu Hroznatovců.[3][4] První písemná zmínka uvádí roku 1316 jako majitele Sezemu z Vrtby, který byl tehdy povolán před soud za účast v konfliktu svého bratra Racka z Bělé.[5] Podle berního rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379 byli majiteli hradu bratři Petr a Sezema z Vrtby.[6] Součástí hradního panství tehdy byly jistě vsi Košetice, Klenovice, Lhota, Popovice[7] a Štěpánovice (zaniklá ves, která stávala necelý jeden kilometr od hradu), pravděpodobně také Úněšov, který Petr a Sezema ze Štěpánovic v roce 1391 prodali Buškovi z Klenovic, a Krašovice.[8] Sezema z Vrtby v roce 1405 zrušil povinnost krašovického faráře sloužit na Vrtbě každoroční mši, takže je pravděpodobné, že součástí sídla bývala hradní kaple.[6]

Během husitských válek hrad patřil Janu Štěpánovci z Vrtby, příslušníkovi katolického landfrýdu. Podle Václava Kočky proto husité plenili vrtbovské statky a dobývali i samotný hrad, ale přímý doklad o dobývání hradu neexistuje. Roku 1462 na hradě sídlil Janův bratr Hroznata z Vrtby, který na krátkou dobu přikoupil zástavní statky Horní Břízu, Újezd (zaniklá ves jihozápadně od Kaznějova) a další drobný majetek. Patrně třetím Janovým bratrem byl Sezema Štěpánovec z Vrtby. Jeden z bratrů měl syna Jana Hroznatu, za kterého jako poručník hrad v letech 1484–1488 spravoval Jan Habart ze Strochovic.[9]

Jan Hroznata z Vrtby někdy v době okolo roku 1510 hrad prodal pánům z Rabštejna. K roku 1511 je doložena Anna z Rabštejna a na Vrtbě, jejíž bratr Jan z Rabštejna na Hostouni Vrtbu vlastnil v roce 1525 a na začátku roku 1538 ji prodal Šebestiánu Markvartovi z Hrádku na Trpístech a Nekmíři za 1250 kop pražských grošů. Šebestián Markvart v roce 1555 koupil nedalekou Dolní Bělou, která se stala jeho hlavním sídlem. Hrad Vrtba poté zanikl, protože v soupisu bělského panství z roku 1659 je uveden pouze hospodářský dvůr Vrtba s pustým rybníkem.[10]

Archeologie

editovat

Z hradu pochází soubor keramických zlomků získaných povrchovými sběry a jeden kovový artefakt, kterým je železná destička, jež bývala součástí brigantiny.[4] Úlomky keramiky jsou pozůstatky kuchyňského nádobí datovaného na základě obecných znaků do období od druhé poloviny třináctého do patnáctého století.[11]

Celkem 81 keramických střepů jsou zlomky komorových, nádobkových a výklenkových kachlů.[11] Na některých zlomcích byly rozeznány motivy tzv. meluzíny, českého lva,[12] turnajové scény, Ježíše v dospělé podobě, jezdce se zbrojnošem,[13] postavy krále, ornamentální rozety v medailonu[14] nebo gotické kružby. Kachle pochází převážně ze druhé poloviny patnáctého století až první poloviny století šestnáctého.[15]

Stavební podoba

editovat

Staveniště hradu na nízkém pahorku obklopovaly z jihu a východu tři rybníky, které tak přispívaly k jeho obraně. Vlastní hrad měl pětiboký půdorys a byl chráněn mohutným valem a příkopem, které jsou jeho nejlépe dochovanou částí.[3] Příkop je hluboký až osm metrů a jeho šířka se pohybuje od osmnácti do 25 metrů.[16] Přístupová cesta vedla od severu, kde vstoupila na val. Po jeho koruně pokračovala do jižní části hradu, odkud po mostě překročila příkop a vstoupila do hradního jádra.[3] Rozměry jádra v nejširších místech jsou 45 × 40 metrů s celkovou rozlohou 0,103 hektaru.[16] Podobu zástavby jádra nelze určit, protože jeho plocha je pokryta velkým množstvím jam po dobývání kamene.[3] V některých narušeních jsou patrné amorfní zbytky zdiva. Pozorování z devadesátých let dvacátého století naznačují, že část zděných konstrukcí se zachovala pod úrovní terénu.[16]

Funkci předhradí plnil poplužní dvůr, doložený poprvé k roku 1538. Nacházel se u příjezdové cesty a na jeho místě později vznikl barokní dvůr, jehož budovy se částečně dochovaly. Na jedné z nich je umístěn znak plaského opata Fortunáta Hartmana z roku 1761. K hospodářskému zázemí patřila také trojice rybníků na jižní a východní straně hradu. Nejlépe se dochoval, v mírné stavební úpravě z roku 2006, nejníže položený rybník s více než sto metrů dlouho hrází. Plnil především fortifikační funkci. Střední nádrž je patrné pouze v podobě hráze, která byla poškozena při povodni na začátku dvacátého století. Nejvýše položený rybník býval v místech novodobé betonové nádrže a sloužil jako hlavní zdroj vody pro celou rybniční soustavu. V úrovni prostřední hráze se nachází mírně zahloubený objekt s rozměry 6,5 × 7,5 metrů, který je pravděpodobně torzem vodního mlýna s kolem na horní vodu. Vodu k němu vedly vantroky, po nichž se mezi horním rybníkem a mlýnem zachovala čtyřicet metrů dlouhá plošina. Od mlýna voda odtékala korytem do nejnižšího rybníka.[17]

Přístup

editovat

Pozůstatky hradu jsou přístupné odbočkou z Naučné stezky Hornobělskem v úseku mezi Horní Bělou a Hubenovem.[18]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-05]. Identifikátor záznamu 156656 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště Vrtbo. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ JOHN, Jan. Výšinné lokality středního eneolitu v západních Čechách. Plzeň: Katedra archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni, 2010. 134 s. (Opomíjená archeologie; sv. 1). Dostupné online. ISBN 978-80-7043-956-2. S. 103. 
  3. ↑ a b c d DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2000. 733 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Vrtba, s. 608. 
  4. ↑ a b HOBL, Luboš; KODERA, Pavel. Hrad Vrtba a jeho hospodářské zázemí. Archaeologica historica. 2019, roč. 44, čís. 1, s. 84. Dále jen Hobl, Kodera (2019). Dostupné online [cit. 2024-10-22]. ISSN 2336-4386. DOI 10.5817/AH2019-1-3. 
  5. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 65.
  6. ↑ a b Hobl, Kodera (2019), s. 66.
  7. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 74.
  8. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 75.
  9. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 67.
  10. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 68.
  11. ↑ a b Hobl, Kodera (2019), s. 79.
  12. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 80.
  13. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 81.
  14. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 82.
  15. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 83.
  16. ↑ a b c Hobl, Kodera (2019), s. 71.
  17. ↑ Hobl, Kodera (2019), s. 72–73.
  18. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-10-24]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vrtba&oldid=24340203“