Kaznějov

město v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji

Kaznějov je město v okrese Plzeň-severPlzeňském kraji. Leží 20 km severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka. Žije v něm přibližně 3 100[1] obyvatel.

Kaznějov
Kaplička sv. Jana Křtitele
Kaplička sv. Jana Křtitele
Znak města KaznějovVlajka města Kaznějov
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecPlasy
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 120 (2023)[1]
Rozloha12,30 km²[2]
Katastrální územíKaznějov
Nadmořská výška398 m n. m.
PSČ331 51
Počet domů553 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa městského úřaduKe Škále 220
331 51 Kaznějov
mesto@kaznejov.cz
StarostkaMgr.Eva Šimlová
Oficiální web: www.kaznejov.cz
Kaznějov
Kaznějov
Další údaje
Kód obce559008
Kód části obce64556
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města je uprostřed lesů největší povrchový kaolinový lom ve střední Evropě.[4]

Název editovat

Název města je pravděpodobně odvozen z domácké podoby osobního jména Kazimír (základ slova kaz- a přípona -něj) ve významu Kaznějův dvůr. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Kaznew (1146), Casnaw (1346), v Kaznějově (1420), Kazňov (1420), „na Kazniegowu“ (1501), Kazniegow (1502), Kasenau nebo Kaznau a Kazniow (1833) a Kázňov (1854).[5] Dále se používaly také tvary: Kazňau,[6] Kasniau,[7] Kazniau,[8] Kazňov[9][10] a Kaznow.[7] V letech 1939–1945 se město jmenovalo německy Gaßnau.

Historie editovat

Kaznějov je poprvé zmiňován roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, tj. opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.

V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.

Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi I. z Gutštejna. Mezi Libštejnskými z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.

Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do pobělohorských konfiskací. Od královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrátil plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi tři nové sedláky. Místo původní kaznějovské grangie je neznámé. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.

V 19. století, v souvislosti s objevem uhelných ložisek, v Kaznějově podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, tzv. stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírovéHromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo 23. prosince 1901 k definitivnímu ukončení provozu staré továrny. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby se do popředí dostalo opět oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vznikla tzv. nová továrna s několika olejnami. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové.

Hornictví editovat

Na okraji města se od 19. do první poloviny 20. století těžilo černé uhlí. Nejstaršími doly byly Francisi a Adalberti (Vojtěch) zřízené v letech 1819 a 1821. Oba brzy poté koupil Johann David Starck, který musel nechat razit dědičnou štolu k jejich odvodnění, ale založil také správní budovu (tzv. Zámeček) a dvě hornické kolonie. Uhlí se těžilo vrátkovými jamami a využívalo se ve Starckově hromnickém podniku.[11]

V roce 1839 bylo nalezeno uhlí v polesí Jalovčiny, kde Starck postupně získal padesát důlních měr. Uhlí se těžilo ze dvou slojí, z nichž svrchní byla v hloubce 67–70 metrů (mocnost 0,4 metru) a spodní s kvalitnějším uhlím se nacházela o čtyři až osm metrů hlouběji. Její mocnost se pohybovala od 0,4 do 0,8 metru. Najatí sedláci vozili uhlí do Hromnic a zpět přiváželi suroviny na výrobu olea. V roce 1857 byla vyhloubena těžní jáma dolu Antonín (Jalovčín) a při využití parního stroje se jí v letech 1857–1862 těžilo 5 600 tun uhlí ročně. Vrcholu těžby (13 200 tun) důl dosáhl v roce 1875. V roce 1902 byl provoz dolu ukončen, ale v letech 1910–1922 byl znovu obnovován a pokračoval ještě v roce 1924.[12]

Dalším kaznějovským dolem býval důl Martini založený roku 1861 na jižním okraji města.[12] Na západním okraji Kaznějova otevřel Johann Anton Starck důl David, kde se uhlí začalo těžit v roce 1872. Důl trpěl silnými přítoky vody, ale přesto se v něm v hloubce 120–140 metrů těžila sloj rozdělená proplástkem na dvě lávky s mocností 2,9 a 1,2 metru. Největšího objemu produkce důl dosáhl po zahájení provozu na železniční trati Plzeň–Žatec (34 500 tun ročně). S hlavní tratí byl spojen vlečkou. V sousedství dolu Starckové založili chemický podnik, kde se od roku 1879 vyráběla kyselina dusičná a od začátku osmdesátých let 19. století také železné mořidlo a modrá skalice. Po smrti Johanna Antona Starcka se jeho podniky v roce 1885 transformovaly na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck sídlící v Plzni. Roku 1900 celý podnik koupil J. Peschek.[13]

Menšími doly v Kaznějově býval Mortis, který ukončil provoz roku 1895, dále Marie (v provozu v letech 1936–1937), Madera a Honora.[13]

Dvacáté století editovat

Od roku 1903 se u města těží kaolin. V roce 1930 ve městě byla zahájena výroba kyseliny citronové. Po druhé světové válce byl podnik zestátněn pod názvem Lachema.[13]

V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 391 obyvatel (z toho 681 mužů), z nichž bylo 1 342 Čechoslováků, 35 Němců, jeden Žid, dva příslušníci jiné národnosti a jedenáct cizinců. Většina (693 lidí) byla bez vyznání, dále převažovali římští katolíci (445) a členové církve československé. Dva lidé byli evangelíky, osm židy a jeden člověk patřil k nezjišťovaným církvím.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1 708 obyvatel: 1 631 Čechoslováků, 56 Němců, jednoho Žida, čtyři Rusy a šestnáct cizinců. Převažovali římští katolíci. Bez vyznání bylo 592 obyvatel, 281 jich patřilo k církvi československé, 26 lidí bylo evangelíky, osm židy a pět jich patřilo k nezjišťovaným církvím.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[16][17]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 507 946 906 911 1 291 1 391 1 708 1 939 2 120 2 581 3 267 3 193 2 999 3 031 2 934
Počet domů 39 85 80 102 126 145 217 329 343 394 423 470 489 524 553

Doprava editovat

Městem vede železniční trať Plzeň–Žatec–Most, na které se nachází stanice Kaznějov, a autobusová linka Plzeň–Kralovice. Kaznějov leží na silnici první třídy I/27, na kterou navazují silnice nižších tříd III/2318 směr Obora, Dobříč a II/204 Kaznějov–Úněšov.

Představitelé obce editovat

Dle dochovaných záznamů[18] jsou známi následující představitelé:

  • Antonín Karlovec, rychtář (v období kolem roku 1838)
  • Jan Šimandl, starosta (1888–1900)
  • Václav Kondel, starosta (1900–1906)
  • Antonín Němec, starosta (1906–1913)
  • Antonín Beránek, starosta (1913–1916)
  • Antonín Němec, úřadující první radní (1916–1919)
  • František Šmídl, starosta (1919–1925)
  • František Vopat, předseda ustavené správní komise (1925)
  • Cyril Kovanda, starosta (1925–1927), zemřel ve funkci
  • František Triner, starosta (1927–1932)
  • Josef Lavička, starosta (1932–1936)
  • Václav Juha, starosta (1936–1942), zatčen gestapem, odvezen do koncentračního tábora Buchenwald
  • Jaroslav Fiedler, náměstek starosty (1942–1945)
  • Vojtěch Rabas, předseda revolučního národního výboru (7. května 1945 – 9. května 1945)
  • Josef Müller, předseda revolučního národního výboru (9. května 1945 – 1. června 1945)
  • Jaroslav Fiedler, předseda MNV (1. června 1945 –1. prosince 1945)
  • Rudolf Štefl, předseda MNV (1. prosince 1945 – 30. června 1946)
  • Václav Brůj, předseda MNV (30. června 1946 – 16. července 1948), zemřel ve funkci
  • Josef Zeman, předseda MNV (16. července 1948 – 8. května 1952)
  • Antonín Bajt, předseda MNV (8. května 1952 – 25. května 1954)
  • Antonín Žaloudek, předseda MNV (25. května 1954 – 1959)
  • Josef Šimandl, úřadující náměstek (1959–1960)
  • Vojtěch Rabas, předseda MNV (1960–1964)
  • Josef Křížek, předseda MNV (1964–1970)
  • Miroslav Koldinský, předseda MNV (1970–1971)
  • František Fakan, předseda MNV (1971–1976)
  • Ludvík Krofta, předseda MNV (1976–1985), volební období nedokončil pro nemoc
  • František Fakan, úřadující náměstek (1985–1986)
  • Antonín Pokorný, předseda MNV (1986–1990)
  • Vratislav Jícha, starosta (1990–1998)
  • Petr Sýkora, starosta (1998–2018)
  • Eva Šimlová, starostka (od 2018)

Pamětihodnosti editovat

  • Kaplička svatého Jana Křtitele[19]
  • Brána u čp. 14
  • Pomník padlých ve druhé světové válce u obecního úřadu

Osobnosti editovat

  • Matěj Ondřej Kondel (1686–1758), polír a stavitel – bílovský rodák se přiženil na kaznějovský statek Kučerů, jako stavitel se podílel i na stavbě konventu kláštera v Plasích, několika kaplí v okolí, kostela v Mariánské Týnici nebo stavbě fary v Kralovicích[18]
  • Johann David Starck (1770–1841), podnikatel – v roce 1833 dostal povolení k zahájení výstavby kaznějovské továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové, kterou následně do Kaznějova přesunul z Hromnic[20]
  • Johann Anton Starck (1808–1883), podnikatel, syn Johanna Davida Starcka, poslanec Říšského a Českého zemského sněmu – výrobu v kaznějovské chemičce rozšířil o dočasnou produkci fosforu, postavil novou továrnu na výrobu kyseliny sírové u dolu David a tento hlavní výrobní program vyváží do řady zemí světa[21]
  • Anton Schobloch (1835–1900), podnikatel, obchodník – po smrti Johanna Antona Starcka, u kterého pracoval jako obchodní ředitel a který mu odkázal třetinu společnosti, vedl firmu Johann David Starck, kterou roku 1885 převedl na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody[20]
  • František Hofman (1898–1966), zahrádkář, sokol, ochotník – v roce 1927 nastoupil jako zahradník u továrny Johanna Davida Starcka, kde vybudoval moderní zahradu a skleník s nevídanými exotickými rostlinami, také aktivně zapojil do činnosti místního Sokola, ochotnického divadla a Svazu zahrádkářů a ovocnářů [18]
  • J. Peschek, uhelný magnát – roku 1900 se stal vlastníkem kaznějovské chemičky, ukončil výrobu kyseliny sírové ve starém závodě a vše přesunul do areálu v západní části Kaznějova, kde se již vyráběla např. kyselina dusičná či modrá skalice[21]
  • Bohumír Cyril Petr (1905–1976), římskokatolický kněz a po určitou dobu člen benediktinského řádu, varhaník, hudební skladatel, hudební vědec, defektolog, topograf, historik[22]
  • Vladimír Vyhnis (1911–1942), odbojář
  • Anna Vyhnisová (1912–1942), odbojářka
  • Karel Fleissig (1912–1976), spisovatel – po studiích filozofie a práv se usadil v Kaznějově, příběhy z Kaznějova a okolí se inspiroval i ve své tvorbě (Hříšné časy) [23][24]
  • Václav Němec (1912–2001), učitel, spisovatel, básník – narodil se v Kaznějově na statku čp. 14, vystudoval učitelský ústav v Plzni a poté jako učitel působil převážně na Sokolovsku, kterému věnoval značnou část svého díla[18]
  • Rudolf Valeš (1915–1990), hudebník a skladatel – vyučil se zámečníkem a v místní chemické továrně pracoval až do důchodu, celý život se věnoval hudbě, hrál na trubku a harmoniku, zkomponoval celou řadu skladeb pro dechovou hudbu.[18]
  • Josef Jelínek (1924–1993), chemik, ochotník, malíř – do Kaznějova se přistěhoval v roce 1953 za prací v místní chemické továrně, ve volném čase se věnoval režii v ochotnickém divadle a jeho celoživotním koníčkem bylo malování přírody[18]
  • Alfréd Willer (* 1930), brazilský architekt českého původu – narodil se v Kaznějově jako syn strojního inženýra Viléma Willera, po vpádu nacistů v roce 1939 musela židovská rodina Kaznějov opustit a v roce 1947 se odstěhovala do Brazílie do města São Paulo[25][26]
  • Jiří Berger (1950–2008), fotograf – kaznějovský rodák, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů[27]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. DUFKOVÁ, Marie. Největší lom na kaolin ve střední Evropě. Třípól [online]. 2018-08-12 [cit. 2019-11-10]. Dostupné online. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kaznějov, s. 216. 
  6. II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852
  7. a b Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 3075-1 Kaznějov; mapováno 1839
  8. III. vojenské mapování 1:25 000, 4051/1, vydáno 1945
  9. Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 2360-1 - Hromnice; mapováno 1839
  10. Katastrální mapa obce Kaznějov, 1889
  11. DRNEK, Jan. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012. 336 s. ISBN 978-80-904746-0-4. S. 197. Dále jen Krajina nad pokladem. 
  12. a b Krajina nad pokladem, s. 199.
  13. a b c Krajina nad pokladem, s. 199.
  14. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 285. 
  15. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 163. 
  16. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  17. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  18. a b c d e f KŘÍŽEK, J.; HOFMAN, F. O některých lidech v historii Kaznějova a okolí a jiných zajímavostech. Kaznějov: Městský úřad Kaznějov, 2008. 
  19. Kaple sv. Jana Křtitele [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  20. a b Fabriky-Kaznějov. www.fabriky.cz [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online. 
  21. a b Lachema Kaznějov. Plzeň. 2011-05-16. Dostupné online [cit. 2018-11-07]. 
  22. Český hudební slovník osob a institucí. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. 2012-03-29 [cit. 2021-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-08. 
  23. PĚNKAVA, Evžen. K výročí Karla Fleissiga. Plž 10, Plzeňský literární život. Roč. 2012, čís. 10, s. 22. Dostupné online. 
  24. Hříšné časy – Karel Fleissig – Databáze knih. Databáze knih [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. 
  25. V Praze vzniká film o brazilském architektovi českého původu. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-23]. 
  26. MANN, Iris. Alfred Willer Archives — Jewish Journal. Jewish Journal [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Jiří Berger životopis. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8. 
  • ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4. 
  • ROM, Karel. Kralovicko – kronika regionu. 2002, roč. 2002/2003, čís. 2. 

Externí odkazy editovat