Kaznějov
Kaznějov (dříve Kazňau,[2] Kasniau,[3] Kazniau,[4] Kazňov,[5][6] Kaznow[3]) je město v Plzeňském kraji. Leží 20 km severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka. Žije v něm přibližně 3 100[1] obyvatel.
| Kaznějov | |
 Kaplička sv. Jana Nepomuckého | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU (obec) | CZ0325 559008 |
| Kraj (NUTS 3) | Plzeňský (CZ032) |
| Okres (LAU 1) | Plzeň-sever (CZ0325) |
| Obec s rozšířenou působností | Kralovice |
| Pověřená obec | Plasy |
| Historická země | Čechy |
| Katastrální území | Kaznějov |
| Katastrální výměra | 12,3 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 49°53′36″ s. š., 13°22′59″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 075 (2019)[1] |
| Nadmořská výška | 398 m n. m. |
| PSČ | 331 51 |
| Zákl. sídelní jednotky | 1 |
| Katastrální území | 1 |
| Adresa městského úřadu |
Ke Škále 220 331 51 Kaznějov |
| Starosta | Eva Šimlová |
|
Oficiální web: www | |
| Email: mesto@kaznejov.cz | |
  Kaznějov | |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města jsou uprostřed lesů povrchové kaolinové doly.
Obsah
HistorieEditovat
Kaznějov je poprvé zmiňován roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, tj. opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.
V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.
Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi z Gutštejna. Mezi pány Libštejnským z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.
Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do konfiskací po bitvě na Bílé hoře. Od Královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrací plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler na její místě zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi třem novým sedlákům. Do dnešní doby se nepodařilo najít místo původní kaznějovské grangie. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.
V 19. století v souvislosti s objevem uhelných ložisek v Kaznějově zde podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, tzv. stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírové – oleum z Hromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo ve staré továrně k definitivnímu ukončení provozu 23. prosince 1901. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby je opět v popředí oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vzniká tzv. nová továrna s výstavbou několika olejen. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové. Od 12. října 1885 vzniká akciová společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck v čele s obchodním ředitelem Antonem Schoblochem. Od roku 1900 vlastní firmu uhelný magnát J. Peschek.
V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.
DopravaEditovat
Městem prochází železniční trať Plzeň–Žatec-Most a autobusová linka Plzeň-Kralovice. Kaznějov leží na silnici první třídy I/27, na kterou navazují silnice nižších tříd III/2318 směr Obora, Dobříč a II/204 Kaznějov-Úněšov.
PamětihodnostiEditovat
- Kaplička sv. Jana Nepomuckého
- Brána u čp. 14
Představitelé obceEditovat
Dle dochovaných záznamů[7] jsou známi následující představitelé:
- Antonín Karlovec, rychtář (v období kolem roku 1838)
- Jan Šimandl, starosta (1888–1900)
- Václav Kondel, starosta (1900–1906)
- Antonín Němec, starosta (1906–1913)
- Antonín Beránek, starosta (1913–1916)
- Antonín Němec, úřadující první radní (1916–1919)
- František Šmídl, starosta (1919–1925)
- František Vopat, předseda ustavené správní komise (1925)
- Cyril Kovanda, starosta (1925–1927), zemřel ve funkci
- František Triner, starosta (1927–1932)
- Josef Lavička, starosta (1932–1936)
- Václav Juha, starosta (1936–1942), zatčen gestapem, odvezen do koncentračního tábora Buchenwald
- Jaroslav Fiedler, náměstek starosty (1942–1945)
- Vojtěch Rabas, předseda revolučního národního výboru (7. května 1945 – 9. května 1945)
- Josef Müller, předseda revolučního národního výboru (9. května 1945 – 1. června 1945)
- Jaroslav Fiedler, předseda MNV (1. června 1945 –1. prosince 1945)
- Rudolf Štefl, předseda MNV (1. prosince 1945 – 30. června 1946)
- Václav Brůj, předseda MNV (30. června 1946 – 16. července 1948), zemřel ve funkci
- Josef Zeman, předseda MNV (16. července 1948 – 8. května 1952)
- Antonín Bajt, předseda MNV (8. května 1952 – 25. května 1954)
- Antonín Žaloudek, předseda MNV (25. května 1954 – 1959)
- Josef Šimandl, úřadující náměstek (1959–1960)
- Vojtěch Rabas, předseda MNV (1960–1964)
- Josef Křížek, předseda MNV (1964–1970)
- Miroslav Koldinský, předseda MNV (1970–1971)
- František Fakan, předseda MNV (1971–1976)
- Ludvík Krofta, předseda MNV (1976–1985), volební období nedokončil pro nemoc
- František Fakan, úřadující náměstek (1985–1986)
- Antonín Pokorný, předseda MNV (1986–1990)
- Vratislav Jícha, starosta (1990–1998)
- Petr Sýkora, starosta (1998–2018)
- Eva Šimlová, starostka (od 2018)
OsobnostiEditovat
- Jiří Berger (1950–2008), fotograf – kaznějovský rodák, který se specializoval na letecké fotografování, zejména památkových objektů[8]
- Karel Fleissig (1912–1976), spisovatel – po studiích filozofie a práv se usadil v Kaznějově, příběhy z Kaznějova a okolí se inspiroval i ve své tvorbě (Hříšné časy) [9][10]
- František Hofman (1898–1966), zahrádkář, sokol, ochotník - v roce 1927 nastoupil jako zahradník u továrny Johanna Davida Starcka, kde vybudoval moderní zahradu a skleník s nevídanými exotickými rostlinami, také aktivně zapojil do činnosti místního Sokola, ochotnického divadla a Svazu zahrádkářů a ovocnářů [7]
- Josef Jelínek (1924–1993), chemik, ochotník, malíř - do Kaznějova se přistěhoval v roce 1953 za prací v místní chemické továrně, ve volném čase se věnoval režii v ochotnickém divadle a jeho celoživotním koníčkem bylo malování přírody[7]
- Matěj Ondřej Kondel (1686–1758), polír a stavitel - bílovský rodák se přiženil na kaznějovský statek Kučerů, jako stavitel se podílel i na stavbě konventu kláštera v Plasích, několika kaplí v okolí, kostela v Mariánské Týnici nebo stavbě fary v Kralovicích[7]
- Václav Němec (1912–2001), učitel, spisovatel, básník – narodil se v Kaznějově na statku čp. 14, vystudoval učitelský ústav v Plzni a poté jako učitel působil převážně na Sokolovsku, kterému věnoval značnou část svého díla[7]
- J. Peschek, uhelný magnát - roku 1900 se stal vlastníkem kaznějovské chemičky, ukončil výrobu kyseliny sírové ve starém závodě a vše přesunul do areálu v západní části Kaznějova, kde se již vyráběla např. kyselina dusičná či modrá skalice[11]
- Antonín Schobloch (1835–1900), podnikatel, obchodník - po smrti Johanna Antona Starcka, u kterého pracoval jako obchodní ředitel a který mu odkázal třetinu společnosti, vedl firmu Johann David Starck, kterou roku 1885 převedl na akciovou společnost Dolové a průmyslové závody[12]
- Johann Anton Starck (1808–1883), podnikatel, syn Johanna Davida Starcka, poslanec Říšského a Českého zemského sněmu - výrobu v kaznějovské chemičce rozšířil o dočasnou produkci fosforu, postavil novou továrnu na výrobu kyseliny sírové u dolu David a tento hlavní výrobní program vyváží do řady zemí světa[11]
- Johann David Starck (1770–1841), podnikatel – v roce 1833 dostal povolení k zahájení výstavby kaznějovské továrny na výrobu dýmavé kyseliny sírové, kterou následně do Kaznějova přesunul z Hromnic[12]
- Rudolf Valeš (1915–1990), hudebník a skladatel - vyučil se zámečníkem a v místní chemické továrně pracoval až do důchodu, celý život se věnoval hudbě, hrál na trubku a harmoniku, zkomponoval celou řadu skladeb pro dechovou hudbu.[7]
- Alfréd Willer (* 1930), brazilský architekt českého původu – narodil se v Kaznějově jako syn strojního inženýra Viléma Willera, po vpádu nacistů v roce 1939 musela židovská rodina Kaznějov opustit a v roce 1947 se odstěhovala do Brazílie do města São Paulo[13][14]
ReferenceEditovat
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
- ↑ II. vojenské (Františkovo) mapování z let 1836–1852
- ↑ a b Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 3075-1 Kaznějov; mapováno 1839
- ↑ III. vojenské mapování 1:25 000, 4051/1, vydáno 1945
- ↑ Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky; Čechy - 2360-1 - Hromnice; mapováno 1839
- ↑ Katastrální mapa obce Kaznějov, 1889
- ↑ a b c d e f KŘÍŽEK, J.; HOFMAN, F. O některých lidech v historii Kaznějova a okolí a jiných zajímavostech. [s.l.]: Městský úřad Kaznějov, 2008.
- ↑ Jiří Berger životopis. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online.
- ↑ PĚNKAVA, Evžen. K výročí Karla Fleissiga. Plž 10, Plzeňský literární život. Roč. 2012, čís. 10, s. 22. Dostupné online.
- ↑ Hříšné časy – Karel Fleissig – Databáze knih. Databáze knih [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Lachema Kaznějov. Plzeň. 2011-05-16. Dostupné online [cit. 2018-11-07]. (česky)
- ↑ a b Fabriky-Kaznějov. www.fabriky.cz [online]. [cit. 2018-06-24]. Dostupné online.
- ↑ V Praze vzniká film o brazilském architektovi českého původu. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-06-23].
- ↑ MANN, Iris. Alfred Willer Archives — Jewish Journal. Jewish Journal [online]. [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
LiteraturaEditovat
- BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I = Landkreis Pilsen Nord. I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8.
- ROŽMBERSKÝ, Petr. Dvory plaských cisterciáků. Plzeň: Nakladatelství P. Mikota, 1999. ISBN 80-902692-1-4.
- ROM, Karel. Kralovicko – kronika regionu. 2002, roč. 2002/2003, čís. 2.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kaznějov ve Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Územně identifikační registr ČR. Obec Kaznějov v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
