Sezima z Vrtby

český hofmistr a šlechtic

Sezima Jan[1] z Vrtby (15786. března 1648) byl český šlechtic, královský hofmistr a zakladatel hraběcí linie Vrtbů.

Sezima z Vrtby
Erb pánů z Vrtby
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
9. srpen 1644 – 6. březen 1648
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceOldřich František Libštejnský z Kolovrat
NástupceBernard Ignác Jan z Martinic
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
11. říjen 1638 – 1644
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceJindřich Libštejnský z Kolovrat
NástupceBernard Ignác Jan z Martinic
Dvorský hofmistr Českého království
Ve funkci:
1624 – 1640
PanovníkFerdinand II., Ferdinand III.

Narození1578
Úmrtí6. březen 1648
Choť1. Dorotka z Říčan
2. Judita Španovská z Lisova
3. Barbara Eusebia Moritorová z Martinic
PříbuzníJan Josef z Vrtby (vnuk)
Profesešlechtic
1624 hraběcí stav
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako syn Jana Prostiborského z Vrtby a Magdaleny, rozené z Říčan.

Byl třikrát ženat, poprvé s Dorotkou z Říčan, podruhé s Juditou Španovskou z Lisova a naposledy s Barbarou Eusebií Moritorovou z Martinic. Měl s nimi několik synů a dcer.[1]

Roku 1624 byl za svou věrnost císařem Ferdinandem II. povýšen do hraběcího stavu.[2][3] Zastával některé zemské úřady, byl např. královským hofmistrem, nejvyšším zemským sudím či nejvyšším zemským komorníkem.

Nákupem konfiskovaných statků připojil k Vrtbě a Červenému Hrádku Kosovu HoruVojkovem, Vrchotovy Janovice, Křešice, Beztahov, Votice, Křimice a Neznašov.[3] Rovněž zakoupil zkonfiskovaný dům po popraveném Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic na Malé Straně v Karmelitské ulici, který nechal v roce 1631 přestavět na rodový palác s nádhernou Vrtbovskou zahradou.

ReferenceEditovat

  1. a b VERMEULEN, Ann. Sezima Jan z Vrtby (1578–1648) [online]. Geni, rev. 2012-05-12 [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. DŽURNÝ, Daniel. Zámek Hodětice [online]. Zámky středočeského kraje [cit. 2012-12-21]. Dostupné online. 
  3. a b VLASÁK, Antonín Norbert. Votice [online]. Muzeum České Sibiře [cit. 2012-12-21]. Dostupné online.