Vrtbovský palác
Vrtbovský palác je šlechtický palác v pražském katastrálním území Malá Strana, v ulici Karmelitská 373/25. Relativně nenápadný, původně renesanční, v průběhu staletí několikrát přestavovaný městský palác, je znám především díky přilehlé Vrtbovské zahradě. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
| Vrtbovský palác na Malé Straně | |
|---|---|
 Vrtbovský palác v Karmelitské ulici na Malé Straně | |
| Základní informace | |
| Sloh | Klasicismus |
| Architekti | František Maxmilian Kaňka |
| Výstavba | 1726 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | Páni ze Sebuzína |
| Další majitelé | Harantové z Polžic a Bezdružic Vrtbové |
| Současný majitel | Hlavní město Praha |
| Poloha | |
| Adresa | Karmelitská 373/25 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Karmelitská |
| Souřadnice | 50°5′12,84″ s. š., 14°24′11,88″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39425/1-801 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác se nachází v Karmelitské ulici č. 25 na nároží s ulicí Tržiště, několik desítek metrů od Malostranského náměstí. V současnosti v objektu má sídlo několik firem a jsou zde nájemní a soukromé byty.
Historie editovat
Původní domy editovat
Palác členitého půdorysu vznikl spojením dvou starších renesančních domů, v jejichž základech jsou patrné pozůstatky gotické stavby, zřejmě předpolí někdejší Újezdské brány.
Starší jižní dům z roku 1575 patřil pánům ze Sebuzína, než jej v roce 1619 získal Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic od dědiců místokancléře Kryštofa Želinského ze Sebuzína jako kompenzaci za nesplacený dluh. V roce 1627 tuto nemovitost zakoupil královský hofmistr Sezima Jan z Vrtby, roku 1624 povýšený do hraběcího stavu.
Severnější z obou původních domů, si nechal v roce 1591 vybudovat významný pražský architekt Ulrico Aostalli de Sala (Oldřich Avastalis). Později patřil významnému českému šlechtici Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic (1546–1621), který dům využíval jako místo setkávání a pobytu vědců, spisovatelů, umělců, skladatelů a dalších osobností ze svého širokého okruhu přátel. Kryštof Harant byl, coby jeden z hlavních vůdců stavovského povstání proti panovníkovi, popraven na Staroměstském náměstí. Po jeho smrti dům jako konfiskát v roce 1623 získal Sezima Jan z Vrtby.
V letech 1627–1631 nechal Sezima z Vrtby oba sousedící měšťanské domy spojit a přestavět je na členitý palác o nepravidelném půdorysu v jednotném stylu pozdní renesance. Palácový komplex tak má několik křídel různé velikosti i výšky, která uzavírají čtyři nádvoří. Původní ulička k bývalým vinicím zůstala zachována v podobě dnešního průjezdu paláce.
Barokní úpravy a Vrtbovská zahrada editovat
V období baroka byl palác dvakrát rozšiřován. Poprvé během 2. poloviny 17. století, podruhé v roce 1720. Tehdy byla za vlastnictví Jana Josefa z Vrtby provedena přestavba podle plánů Kryštofa Dientzenhofera, patrně na základě projektu Františka Maxmiliana Kaňky. V téže době byla rovněž na místě bývalé vinice zřízena barokní zahrada v italském stylu.
Sochařskou výzdobu dvora a zahrady v pískovci vytesal Matyáš Bernard Braun a jeho dílna. Postava atlanta, nesoucího zemskou sféru, byla vyměněna za kopii, originál se nachází v Lapidáriu Národního muzea.[2]
Pozdější dějiny editovat
Vrtbové drželi palác s přilehlou zahradou až do roku 1799, kdy ho koupil císařský rada Jan Mayer. V této době došlo k přestavbě paláce podle plánů dvorního stavitele Josefa Zobela,[3] zahrady se však rekonstrukce nedotkla.[4] Od roku 1807 byl v držení lazaretu na Karlově.[5]
V roce 1800 proběhla velká klasicistní přestavba objektu, kdy architekt Josef Klement Zobel mimo jiné zbudoval monumentální čtyřramenné schodiště.
Kolem roku 1845 byl celý palác s barokní zahradou upraven ve stylu klasicismu a na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. Tehdy původní barokní charakter zahrady zanikl a byl vyměněn i rostlinný pokryv.[6] V průběhu přestavby pravděpodobně vznikla i malá vyhlídka na střeše v nejvyšším místě zahrady. V jednom z těchto přístavků v letech 1886–1889 bydlel a působil malíř Mikoláš Aleš, který zde měl svůj ateliér.[7][8]
V roce 1912 byla uliční část zvýšena o třetí patro s atikou.
Galerie editovat
-
Přední dvůr paláce -
Letopočet 1575 na zdi vnitřního nádvoří paláce -
Branka do zahrady se sochou Atlas se zemskou sférou od M. B. Brauna. -
První zahradní parter s fontánkou -
Sala terrena -
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-07-28]. Identifikátor záznamu 151452 : Palác Vrtbovský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0771-7. Kapitola čp. 373/III, s. 471–475.
- ↑ Vrtbovský palác [online]. Praguewelcome.com [cit. 2012-12-25]. Dostupné online.
- ↑ PÁCOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, a kol. Pražské zahrady a parky. [Praha]: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7. Kapitola Počátky a vývoj zahradního umění v Praze, s. 140.
- ↑ Poche, s. 316.
- ↑ Historie [online]. Praha: Casus Direct Mail [cit. 2010-09-15]. Dostupné online.
- ↑ Poche, s. 316.
- ↑ ČERNÁ, Marie. Dějiny výtvarného umění. Praha: IDEA SERVIS, 1999. 216 s. ISBN 80-85970-26-0. Kapitola Baroko v českých zemích, s. 133.
Literatura editovat
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Redakce Jaroslav Havel. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Academia, 1999. 4 svazky (840 s.). ISBN 80-200-0771-7. Kapitola Malá Strana (III.), s. 471–475.
- HLAVSA, Václav; VANČURA, Jiří. Malá Strana – Menší Město pražské. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1983. 311 s. S. 280.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem ; Uměleckohistorický průvodce městem. Praha: Panorama, 1985. 469 s. S. 280.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vrtbovský palác na Wikimedia Commons
