Vrtbovský palác

šlechtický palác v Praze
Možná hledáte: Palác Thurn-Taxisů, někdejší Vrtbovský palác v Letenské ulici na Malé Straně.

Vrtbovský palác je šlechtický palác v pražském katastrálním území Malá Strana, v ulici Karmelitská 373/25. Relativně nenápadný, původně renesanční, v průběhu staletí několikrát přestavovaný městský palác, je znám především díky přilehlé Vrtbovské zahradě. Je chráněn jako kulturní památka.[1]

Vrtbovský palác
na Malé Straně
Vrtbovský palác v Karmelitské ulici na Malé Straně
Vrtbovský palác v Karmelitské ulici
na Malé Straně
Základní informace
SlohKlasicismus
ArchitektiFrantišek
Maxmilian Kaňka
Výstavba1726
MateriálZdivo
StavebníkPáni ze Sebuzína
Další majiteléHarantové z Polžic a Bezdružic
Vrtbové
Současný majitelHlavní město Praha
Poloha
AdresaKarmelitská 373/25
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, ČeskoČesko Česko
UliceKarmelitská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky39425/1-801 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác se nachází v Karmelitské ulici č. 25 na nároží s ulicí Tržiště, několik desítek metrů od Malostranského náměstí. V současnosti v objektu má sídlo několik firem a jsou zde nájemní a soukromé byty.

HistorieEditovat

 
Průčelí paláce do Karmelitské ulice se zvýšeným třetím patrem po přestavbě z roku 1912.
 
Pohled na jižní křídlo Vrtbovského paláce (napravo) z Vrtbovské zahrady.

Původní domyEditovat

Palác členitého půdorysu vznikl spojením dvou starších renesančních domů, v jejichž základech jsou patrné pozůstatky gotické stavby, zřejmě předpolí někdejší Újezdské brány.

Starší jižní dům z roku 1575 patřil pánům ze Sebuzína, než jej v roce 1619 získal Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic od dědiců místokancléře Kryštofa Želinského ze Sebuzína jako kompenzaci za nesplacený dluh. V roce 1627 tuto nemovitost zakoupil královský hofmistr Sezima Jan z Vrtby, roku 1624 povýšený do hraběcího stavu.

Severnější z obou původních domů, si nechal v roce 1591 vybudovat významný pražský architekt Ulrico Aostalli de Sala (Oldřich Avastalis). Později patřil významnému českému šlechtici Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic (1546–1621), který dům využíval jako místo setkávání a pobytu vědců, spisovatelů, umělců, skladatelů a dalších osobností ze svého širokého okruhu přátel. Kryštof Harant byl, coby jeden z hlavních vůdců stavovského povstání proti panovníkovi, popraven na Staroměstském náměstí. Po jeho smrti dům jako konfiskát v roce 1623 získal Sezima Jan z Vrtby.

V letech 1627–1631 nechal Sezima z Vrtby oba sousedící měšťanské domy spojit a přestavět je na členitý palác o nepravidelném půdorysu v jednotném stylu pozdní renesance. Palácový komplex tak má několik křídel různé velikosti i výšky, která uzavírají čtyři nádvoří. Původní ulička k bývalým vinicím zůstala zachována v podobě dnešního průjezdu paláce.

Barokní úpravy a Vrtbovská zahradaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Vrtbovská zahrada.

V období baroka byl palác dvakrát rozšiřován. Poprvé během 2. poloviny 17. století, podruhé v roce 1720. Tehdy byla za vlastnictví Jana Josefa z Vrtby provedena přestavba podle plánů Kryštofa Dientzenhofera, patrně na základě projektu Františka Maxmiliana Kaňky. V téže době byla rovněž na místě bývalé vinice zřízena barokní zahrada v italském stylu.

Sochařskou výzdobu dvora a zahrady v pískovci vytesal Matyáš Bernard Braun a jeho dílna. Postava atlanta, nesoucího zemskou sféru, byla vyměněna za kopii, originál se nachází v Lapidáriu Národního muzea.[2]

Pozdější dějinyEditovat

Vrtbové drželi palác s přilehlou zahradou až do roku 1799, kdy ho koupil císařský rada Jan Mayer. V této době došlo k přestavbě paláce podle plánů dvorního stavitele Josefa Zobela,[3] zahrady se však rekonstrukce nedotkla.[4] Od roku 1807 byl v držení lazaretu na Karlově.[5]

V roce 1800 proběhla velká klasicistní přestavba objektu, kdy architekt Josef Klement Zobel mimo jiné zbudoval monumentální čtyřramenné schodiště.

Kolem roku 1845 byl celý palác s barokní zahradou upraven ve stylu klasicismu a na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. Tehdy původní barokní charakter zahrady zanikl a byl vyměněn i rostlinný pokryv.[6] V průběhu přestavby pravděpodobně vznikla i malá vyhlídka na střeše v nejvyšším místě zahrady. V jednom z těchto přístavků v letech 1886–1889 bydlel a působil malíř Mikoláš Aleš, který zde měl svůj ateliér.[7][8]

V roce 1912 byla uliční část zvýšena o třetí patro s atikou.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-07-28]. Identifikátor záznamu 151452 : Palác Vrtbovský. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0771-7. Kapitola čp. 373/III, s. 471–475. 
  3. Vrtbovský palác [online]. Praguewelcome.com [cit. 2012-12-25]. Dostupné online. 
  4. PÁCOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena, a kol. Pražské zahrady a parky. [Praha]: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7. Kapitola Počátky a vývoj zahradního umění v Praze, s. 140. 
  5. Poche, s. 316.
  6. Historie [online]. Praha: Casus Direct Mail [cit. 2010-09-15]. Dostupné online. 
  7. Poche, s. 316.
  8. ČERNÁ, Marie. Dějiny výtvarného umění. Praha: IDEA SERVIS, 1999. 216 s. ISBN 80-85970-26-0. Kapitola Baroko v českých zemích, s. 133. 

LiteraturaEditovat

  • VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Redakce Jaroslav Havel. 1. vyd. Svazek 3. Praha: Academia, 1999. 4 svazky (840 s.). ISBN 80-200-0771-7. Kapitola Malá Strana (III.), s. 471–475. 
  • HLAVSA, Václav; VANČURA, Jiří. Malá Strana – Menší Město pražské. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1983. 311 s. S. 280. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem ; Uměleckohistorický průvodce městem. Praha: Panorama, 1985. 469 s. S. 280. (česky) 

Externí odkazyEditovat