Jednota pro zvelebení hudby v Čechách
Jednota pro zvelebení hudby v Čechách nebo též Jednota pro povznesení hudby v Čechách (zkráceně JZHČ, původně německy Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen) je organizace vzniklá 31. března 1810 v Praze, hlavním městě tehdejšího Českého království. Jednota stála u zrodu Pražské konzervatoře v roce 1808.
Jednota pro zvelebení hudby v Čechách Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen | |
---|---|
Nástupce | Jednota pro zvelebení hudby v Čechách z.s. |
Vznik | 31. března 1810 |
Právní forma | zájmová skupina |
Sídlo | Praha, Česko |
Správní rada | Vilém I. Karel z Auerspergu, Jiří František August z Buquoy, Jan Josef z Caretto-Millesima a František Ferdinand z Trauttmansdorffu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatDne 25. dubna 1808 bylo vydáno prohlášení osmi českých šlechticů prohlášení, ve kterém hodnotilo stav hudby v českých zemích po napoleonských válkách. První řádky prohlášení zněly:
„ | „Jelikož umění hudební v Čechách jindy kvetoucí nyní tak bylo pokleslo, že i v Praze jen s tíží lze jest sestaviti dobrý úplný orchestr, a mimoto mnoho nástrojů jen nedostatečně nebo vůbec ani obsaditi se nedá, spojili se nížepsaní k tomuto účelu a s tím úmyslem, aby umění hudební v Čechách opět povznesli a zvelebili…“ | “ |
Mezi zakládajícími členy Jednoty byli 4 čeští šlechtici:
- Vilém I. Karel z Auerspergu (1749–1822)
- Jiří František August z Buquoy (1781–1851)
- Jan Josef z Carretto-Millesima (1788–1852)
- Ferdinand z Trauttmansdorffu (1749–1827)
Pod listinou jsou dále podepsáni:
- František Josef z Vrtby (1759–1830)
- František Josef ze Šternberka
- Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku
- Kristián Kryštof z Clam-Gallasu
- Bedřich Jan Chrysogonus z Nostic (1762–1819)
- Karel Josef z Firmian (1766–1822)
- Jan Josef Pachta z Rájova
- František Josef z Klebelsbergu.[1]
U zrodu stáli rovněž členové rodů Kinských a Lichtenštejnů.[2]
K prohlášení se později připojili další šlechtici a 31. března 1810 bylo ustaveno soukromé sdružení Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, které mělo celkem padesát pět zakládajících členů.[3] Ti se zavázali po šest let po sobě přispívat určitou roční částkou (100 zlatých) ku podpoře výuky.[4] První předsedou Jednoty byl zvolen hrabě Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (tuto funkci vykonával 23 let, do 17. dubna 1833).[5]
24. dubna 1811 byla zahájena výuka na Pražské konzervatoři.
V roce 1885 organizace přesídlila do pražského Rudolfina po slavnostním otevření sálu korunním princem Rudolfem.[2]
Jednota poté stála u zrodu Pražské konzervatoře, jejíž provoz zajišťovala a financovala po následujících více než sto let. Po vyhlášení Československa pak byla Pražská konzervatoř bez vědomí Jednoty dekretem č. 579 z 2. prosince 1918 předána dne do správy vládnímu zmocněnci a správu školy následně převzala sedmičlenná komise a Jednota pro zvelebení hudby v Čechách 31. prosince 1918 ukončila svou činnost.
Dne 1. května 2010 u příležitosti 200. výročí založení Pražské konzervatoře byla činnost spolku pod stejným názvem obnovena.[6]
Předsedové Jednoty
editovat- Jan Nepomuk z Nostic-Rienecku (31.3.1810 - 17.4.1833)
- Jan Pachta z Rájova (1833-1834)
- Bedřich Karel ze Schönbornu (1834-1850)
- Albert z Nostitz-Rienecku (1850-1871)
- Arnošt Antonín z Valdštejna-Vartenberka (1871-1884)
- Ferdinand z Lobkovic (1885-1909) - poprvé
- Josef František Wallis (1909-1915)
- Adrienne z Korff-Schising-Karssenbrocku, od roku 2010[7]
Další členové Jednoty
editovatReference
editovat- ↑ http://www.prgcons.cz/historie
- ↑ a b Zakládající členové Jednoty. Jednota pro zvelebení hudby v Čechách [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Jednota pro zvelebení hudby v Čechách – Rodro.cz – šlechta a rodokmeny. rodro.cz [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Historie. Jednota pro zvelebení hudby v Čechách [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Předsedové Jednoty. Jednota pro zvelebení hudby v Čechách [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Výpis ze spolkového rejstříku, cit. 22.6.2021
- ↑ Korff-Schmising-Kerssenbrock – základní údaje
- ↑ BSČZ, Biografický slovník, Blažek František