Otevřít hlavní menu

Naděžda Kniplová

česká operní pěvkyně, hudební pedagožka, profesorka a vysokoškolská pedagožka

Naděžda Kniplová (* 18. dubna 1932 Ostrava) je česká operní pěvkyně–sopranistka, sólistka Národního divadla v Praze, Státní opery Praha aj.

Naděžda Kniplová
Základní informace
Narození 18. dubna 1932 (87 let)
Ostrava
Povolání zpěvačka, operní pěvkyně a pedagožka
Nástroje hlas
Hlasový obor soprán
Ocenění Státní cena Klementa Gottwalda (1967)
zasloužilý umělec (1970)
národní umělec (1983)
Cena Thálie (2011)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VzděláníEditovat

Základy hudebního vzdělání získala od svého otce, který byl ředitelem hudební školy v Hranicích a organizátorem hudebního života na severovýchodní Moravě. Absolvovala pražskou státní konzervatoř (u J. Vavrdové) (19471953) a HAMU (u K. Ungrové a Z. Otavy) (19541958).[1] Již od roku 1957 působila v Ústí nad Labem, od roku 1959 ve Státním divadle v Brně, kde mj. triumfovala jako Renata v československé premiéře Prokofjevova Ohnivého anděla. V červenci 1964 se stala sólistkou Národního divadla v Praze, kde se uvedla rolí Ortrudy v Lohengrinovi.

Umělecká činnostEditovat

Citát: „…Kniplová měla všechny předpoklady být typickou wagnerovskou heroinou, především znělé, temné tóny střední polohy hlasu, průrazné, bezpečné široké výšky a hlasovou vytrvalost…“

Když jí Karajan nabídl roli Brünnhildy (Prsten Nibelungův) na salcburském festivalu, spolupráce s ním jí otevřela dveře světových operních domů (Vídeň, Barcelona, San Francisco ad.), především v rolích wagnerovských. Z těchto rolí vytvořila Kniplová všechny tři Brünnhildy (Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů), Isoldu (Tristan a Isolda), Kundry (Parsifal), Sentu (Bludný Holanďan) a Ortrudu (Lohengrin). Z postav dalších autorů to byla především Turandot, Tosca, Lady Macbeth (Macbeth), Leonora (Fidelio). Z českého repertoáru ztvárnila Kostelničku (Její pastorkyňa), Emilii Marty (Věc Makropulos), Miladu (Dalibor), Libuši, Šárku, Evu a další. Natočila několik kompletních operních nahrávek. V roce 2011 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v opeře. Cenu odmítla převzít se zdůvodněním, že si ocenění zasloužila už mnohem dříve.[2]

Pedagogická činnostEditovat

Od roku 1991 je profesorkou na pražské AMU.[3] Též spolupracovala s Pěveckou konzervatoří Praha Josefa Rybičky.

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219.
  2. http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx?c=A110324_150252_divadlo_ob
  3. Český biografický slovník XX. století II, s. 87.

LiteraturaEditovat

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 282.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 118–119.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 219–220.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 7–11.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 87. 

Externí odkazyEditovat