Pálffyho palác
Pálffyho nebo Pálffyovský palác je původně barokní, klasicistně upravená budova s přilehlou zahradou v ulici Valdštejnská, č.p. 158/14 na Malé Straně v Praze. Je ve vlastnictví hlavního města Prahy, využívá ji především Pražská konzervatoř a další instituce mající vztah k hudbě. Od roku 1964 je kulturní památkou.[1]
| Pálffyovský palác v Praze | |
 Pálffyovský palác v Praze | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Sloh | Klasicismus |
| Architekt | František Maxmilián Kaňka |
| Výstavba | 1714–1716 |
| Přestavba | 1655–1661 (barokní přestavba) 1909–1913 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | Jan Josef z Valdštejna |
| Další majitelé |
Valdštejnové Fürstenberkové Pálffyové |
| Současný majitel | Hlavní město Praha |
| Poloha | |
| Adresa |
Valdštejnská 158/14 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Valdštejnská |
| Souřadnice | 50°5′26″ s. š., 14°24′24″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39125/1-613 (Pk•MIS•Sez•Obr) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
HistorieEditovat
LokalitaEditovat
V roce 1995 byl při úpravách v severních částech Pálffyovského paláce v souvislosti s rozsáhlou rekonstrukcí palácových zahrad pod Pražským hradem objeven ve východní obvodové stěně úsek zdiva z drobnějších kvádrů s reliktem branky. Vzhledem k použité stavební technologii není zcela jasné, zda jde o relikt hradby z doby po novém vysazení (založení) Malé Strany v roce 1257, nebo o starší románské zdivo.
Parcela paláce přiléhá k linii bývalé městské hradby z vnitřní strany (úseky základů zdi byly později zachyceny i pod nádvořím Valdštejnského paláce). Na severním konci paláce byl ve zdi také odhalen relikt nevelké brány s neprofilovaným ostěním, takže není jasné, zda tudy vedl starší vstup do opevněného města – v takovém případě by mohla trasa nynější Valdštejnské ulice vzniknout až později, kdy tu existovala Písecká brána (protože se tudy chodilo k osadě Na pískách v dolní části dnešního náměstíčka na Klárově). Starší domy byly zřejmě poničeny za husitských válek a znovu byly zasaženy při požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541. V letech 1580–1592 došlo k významnější renesanční výstavbě.
V místech paláce stávaly dva středověké domy: západní měšťanský byl nazýván U tří králů, východní byl šlechtický. Např. v letech 1530–1552 ho vlastnil Jan starší Hodějovský z Hodějova, později Jan Jiří ze Švamberka a Linhart Colona z Felsu. V letech 1660–1689 patřil Wolfovi Maxmiliánu Lamingenovi, zvanému Lomikar.[2]
Výstavba paláceEditovat
Oba původní domy se v roce 1709 ocitly ve vlastnictví hraběte Jana Josefa z Valdštejna, pro něhož pak vznikl jejich přebudováním v letech 1714–1716 podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky objekt nynějšího paláce.
Palác se zahradami roku 1731 získali Fürstenberkové; Karel Egon I. z Fürstenbergu, který byl prvním prezidentem Královské české společnosti nauk, tu uspořádal řadu zasedání tehdejších předních českých učenců. Mezi lety 1808–1823 byly na budově provedeny klasicistní zásahy, které jsou připisovány Ignácovi Palliardimu a Janu Klementu Zobelovi.[1] Za Maxmiliána Egona Fürstenberga (1822–1873) byly v letech 1854–1864 podle plánů J. Liebela upraveny pseudorokokové sály a boční fasáda paláce.[3]
V roce 1883 palác koupili Pálffyové z Erdödu. Eduard Pálffy z Erdödu již roku 1902 prodal palác státu pro místodržitelský archiv (od roku 1918 archiv ministerstva vnitra), který tu sídlil do roku 1946.[2]
Po roce 1948Editovat
Od roku 1950 budovu vlastnilo ministerstvo informací a později i kultury (mj. tu sídlila některá pracoviště památkového ústavu).[4]
V době normalizace zde sídlil Ústav marxismu-leninismu, vybavený knihovnou s cca 200 000 titulů, které nebyly veřejnosti běžně dostupné. Její součástí byla i knihovna T. G. Masaryka.
Po listopadu 1989 převzala palác do užívání Jazzová sekce a další neziskové organizace, které byly za komunismu perzekvovány. Jazzová sekce jej protokolárně získala od ministerstva kultury za dvacetileté úsilí o změnu politického systému v Československu a dodržování Helsinských dohod. Později větší část přenechala Pražské konzervatoři k praktické výuce studentů a pořádání závěrečných absolventských koncertů. Sídlí tu také Knihovna Pražské konzervatoře. Jazzová sekce zde pořádá zejména dokumentární a vzdělávací výstavy. V roce 2015 v sousedství objektu instalovala bustu bývalého francouzského prezidenta Françoise Mitterranda, jedinou na světě mimo Francii. Důvodem byl vděk za Mitterrandovo přispění ke změnám v bývalém socialistickém bloku.[5]
Část budovy ve druhém patře je využívána i jako restaurace.
ArchitekturaEditovat
Čtyři hlavní křídla paláce obklopují lichoběžníkový dvůr. Na západě k objektu přiléhá další obdélný dvůr se dvěma hospodářskými křídly a domem čp. 159, které jsou s palácem provozně propojeny.
Výrazné půdorysné zalomení hlavního průčelí ve Valdštejnské ulici souvisí se vznikem paláce spojením dvou domů na počátku 18. století. Průčelí je výškově členěno vložením řady nízkých oken prvního patra (toto řešení badatelé nacházejí i na jiných stavbách projektovaných Kaňkou) a dominuje mu vstupní bosovaný portál, vedoucí do průjezdu s barokními štuky. Nepravidelné boční průčelí vzniklo improvizovanými úpravami po odbourání sousedního domu v polovině 19. století.
V interiéru je čtyřramenné pilířové schodiště a slavnostní zrcadlový sál v druhém patře s rokokovou štukovou výzdobou.[1] V nádvoří paláce je klasicistní kašna.[3]
GalerieEditovat
Čelní strana Pálffyho paláce z Valdštejnské ulice
Vnitřní nádvoří s kašnou
Průjezd paláce
Dolní část schodiště
Schodiště ve středním poschodí
Horní část schodiště
Horní patro
Koncertní sál využívaný mj. k absolventským koncertům konzervatoristů
Interiér paláce
Interiér paláce
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
ReferenceEditovat
- ↑ a b c Pálffyovský palác - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
- ↑ a b Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 133.
- ↑ a b Kašna a studna v nádvoří Pálffyovského paláce :: Pražské kašny a fontány. www.prazskekasny.cz [online]. [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Pavel Vlček a kolektiv. Umělecké památky Prahy. 1999, s. 256–259.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. (česky)
LiteraturaEditovat
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 124.
- VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Vyd. 1. Praha: Academia, 1999. 685 s. ISBN 80-200-0538-2. S. 256–259.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pálffyho palác na Wikimedia Commons
