Jindřich Šimon Baar

český spisovatel

Jindřich Šimon Baar (7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem[1]24. října 1925 tamtéž [2]) byl český katolický kněz, básník a spisovatel, představitel realismu, tzv. venkovské prózy a Katolické moderny. Byl bratrancem a přítelem Josefa Fišera.

Jindřich Šimon Baar
Jindřich Šimon Baar
Jindřich Šimon Baar
Narození 7. února 1869
Klenčí pod Čerchovem, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. října 1925 (ve věku 56 let)
Klenčí pod Čerchovem, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Klenčí pod Čerchovem
Pseudonym Jan Psohlavý
Povolání spisovatel, katolický kněz a básník
Národnost Češi
Příbuzní Josef Baar (strýc)
Josef Fišer (bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník na Výhledech

ŽivotopisEditovat

PůvodEditovat

Podle samotného spisovatele Baara (předmluva k dílu Tři povídky z Chodska) se jeho babička z otcovy strany Dorota, rozená Fišerová, narodila v Klenčí ve dvoře „u Makasů“ roku 1800. Jeden z jejich bratří, Josef Fišer, byl knězem, působil jako vychovatel v hraběcí rodině a později byl farářem ve Weitersfeldu v Dolních Rakousích. Dorota se provdala za Jakuba Baara, rolníka v Klenčí v č. 94, který se jako kyrysník účastnil napoleonských válek a mimo jiné bojoval v bitvách u Ulmu a Řezna, v bitvě tří císařů u Slavkova, u Asprů a Wagramu, i v bitvě u Lipska. Z válek si však „přivezl“ těžkou dnu. Prarodiče Baarovi měli sedm dětí, které se dožily dospělosti, Josef Baar (spisovatelův strýc) byl řadu let farářem v Putimi. Syn Jiří (spisovatelův otec) převzal hospodářství. Z dalších otcových sourozenců byl Martin sedlářem v Protivíně, Marie byla provdána Kepplová do Kdyně, Dorotka provdána za hajného Tauera a Barbora za chodského lidového umělce Heidlera z Klenčí.

Baarova matka, rozená Šeplová, pocházela ze starého rodu klenečských mlynářů Šimanců. Její sestřenicí byla matka pozdějšího spisovatele Jana Vrby.

Mládí a studiaEditovat

 
Fara v Ořechu, kde jako duchovní působil Jindřich Šimon Baar
 
Pamětní deska J. Š. Baara na ořešské faře
 
Hrob Jindřicha Šimona Baara

Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869 v malém domku nad klenečskou farou v č. p. 94, kde se říkalo „u Dolejších Holubů“. Jeho rodiče měli před tím dceru Annu, které zemřela před jeho narozením, a dceru Barboru, která byla o čtyři roky starší než Jindřich Šimon. Jako dítě prý rád naslouchal vyprávění různých příhod a příběhů ze života na chodské vesnici a také byl velmi zbožným chlapcem.

Na obecné škole jej učil otec hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha Alois Jindřich, výborný muzikant, od třetí třídy Ferdinand Wenig ze slavného kantorského rodu ze Staňkova, na něhož Baar celý život vzpomínal a měl k němu úctu. Na obecné škole měl Jindřich Šimon velmi dobrý prospěch a tak mu bylo doporučeno studium na gymnáziu.

V letech 18801888 studoval gymnázium v Domažlicích (dnes pojmenováno po něm). V primě se mladému studentovi z počátku nedařilo (pociťoval stesk po domově, nebyl spokojený s bytem, v němž bydlel, neměl rád některé profesory), až mu hrozilo propadnutí. Po intervenci katechety, který promluvil s ostatními profesory, a otce, který mu pohrozil odebráním ze studií, se v něm vzbouřila hrdá chodská nátura a po nějakém čase pak již náležel k nejlepším studentům.

Během gymnaziálních studií jej ovlivnil profesor Jan Voborník, který v něm vzbudil lásku k mateřštině a zájem o literaturu, takže Baar začal přispívat do studentského časopisu a pod pseudonymem Jan Psohlavý napsal sbírku básní Rodnému kraji. Několikrát o letních prázdninách pobýval u svého strýce Josefa Baara, který byl farářem v Putimi a tam se Baar setkal se sedlákem Janem Cimburou, jehož „hřmotná postava, rozšafnost a ušlechtilost, láska k polím a ke koním“ literárně citlivého chlapce velmi zaujala.

V roce 1881 v Klenčí vypukl velký požár, který připravil blízké příbuzné Baarových o veškerý majetek. Baarův starý otec za ně ručil a byl poté nucen za ně hradit dluhy. V roce 1885 na následky těžkého porodu zemřela Baarova jediná sestra Baruška a za nějaký čas poté i její dítě. Událost zlomila Baarova otce Jiřího, který před tím dceři dal poslední zbývající rodinné peníze (5000 zlatých) jako věno. Otec se silně rozstonal, až nemohl pracovat, a práci musela zastat Baarova matka. V důsledku toho rodina zchudla a nebyla schopna financovat další Baarova studia (sám Baar podle svědectví pamětníků i zmínek ve svém deníku toužil studovat filozofickou fakultu, stát se profesorem a vyučovat mládež). Matka proto rozhodla, že se syn má stát knězem (studium teologie bylo zdarma včetně života v semináři). Zdrcený Baar to akceptoval, protože matce nechtěl odporovat. Podle alternativní verze (Josef Šach) Baar celibát akceptoval kvůli nešťastné lásce k sestřenici Máše, která mu odmítla dát závazný slib vstupu do manželství.

V letech 1888-1892 tak Baar studoval teologii a pobýval v pražském semináři, během studia publikoval články pod pseudonymem Jan Psohlavý. Dne 17. července 1892 byl v chrámu sv. Víta v Praze vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou měl v Putimi, poté odjel domů do Klenčí.

Kněžské působeníEditovat

Pak působil na několika místech jako duchovní a v této funkci se zapojoval do snah o církevní reformu. Nejprve jako kaplanPřimdě, Spáleném Poříčí, Stochově a Úněticích, poté v letech 1895–1897 a 1909–1919 farářOřechu a 1899–1909 v Klobukách. V letech 19181921 byl předsedou Jednoty katolického duchovenstva československého. Roku 1919 odešel do důchodu a žil ve své rodné obci.[3]

Pohřben je na hřbitově zvaném Na Soutkách v rodném Klenčí pod Čerchovem. Jindřich Šimon Baar si nepřál, aby na náhrobku bylo uvedeno jeho jméno a proto je na něm pouze verš:[4]

Čtenáři!
Též tvá cesta k hrobu běží,
tož se netaž, kdo zde leží,
které bylo naše jméno,
jaká práce – žití, věno.
I své kvítí i své hloží
odnesli jsme na soud Boží,
pokoj máme v tomto hrobě,
Bůh ho jednou dej i Tobě.
Pane, smiluj se nad námi!

Po jeho smrti v Klenčí bylo zřízeno Muzeum Jindřicha Šimona Baara. Nedaleko Klenčí, v malé vsi Výhledy, mu byl zřízen památník se sochou v nadživotní velikosti. Na jeho zbudování se podílely okolní obce a některé další spolky, každý z nich je na památníku zmíněn. Nachází se zde i citát J. Š. Baara:

Pane Bože!

Všecky struny v srdci
mém již popraskaly.
Jedna jediná mi zbyla.
Miluješ-li mě – dej – abych
směl na ni zahrát
píseň o lásce k této
tvrdé kamenité zemi.

—J. Š. Baar

Pamětní deska se také nachází na fasádě fary v Ořechu u Prahy, kde Baar dlouhá léta působil jako kněz.

DíloEditovat

Jeho snahou bylo zobrazit běžný život na vesnici (především chodské). Před psaním napřed poctivě bádal v archivech a jeho díla jsou realistická. Svému rodákovi, Janu Vrbovi, vyčítal, že si ve svých historických románech hodně vymýšlel a nedržel se faktů.

  • Chodská trilogie
  • Pro kravičku – příběh z Chodska: dva mladí lidé si chtějí splnit životní sen, odstěhují se do Německa, aby si vydělali na krávu. Seznámí se zde s malířem, který se jim snaží pomáhat. Po návratu si ji koupí. V zimě kráva umře a malíř se rozhodne namalovat obraz – zachycení jich dvou nad mrtvou krávou. Obraz má na výstavě úspěch a malíř jej prodá za krávu pro své přátele.
  • Kanovník
  • Počtář
  • Jan Cimbura (1908), selský román z jihu Čech. Dostupné online jako e-kniha.
  • Hanýžka a Martínek
  • Holoubek
  • Cestou křížovou (1900)
  • Poslední rodu Sedmerova
  • Farské historky (1908–1912)
  • Rodnému kraji (1903) – verše
  • Poslední soud (1911)
  • Skřivánek a jiné povídky (1912)
  • Povídka Hanče (1917)
  • V různých barvách (1918) Dostupné online
  • Mžikové obrázky (1909–1914)
  • Chodské povídky a pohádky (1922) – shrnutí Baarovy folkloristické činnost

Baarovy spisy vyšly ve 30 svazcích v letech 19231934.

  • Ke Kristu blíž (4 svazky; posmrtně 1936–1940)

PamátkaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Baar Jindřich Šimon, s. 9. 
  4. Hrob Jindřicha Šimona Baara na webu Sumava.cz

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat