Kolaborace
Kolaborace je spolupráce s vojenským nepřítelem, okupační mocí, případně s politickým nepřítelem proti zájmům vlastní země. Člověk je kolaborant, přičemž označení má negativní konotaci.[1] Nemusí jít vždy jen o spolupráci osob, může jít i o kolaboraci části politické elity, takovým příkladem je Vichistická Francie (státní kolaborace),[2] kolaboraci politickou (například s fašismem souhlasící či jemu blízké strany či organizace jako byly Parti populaire français nebo pravicová strana Rassemblement national populaire) nebo vojenskou – Légion des volontaires français contre le bolchévisme.[3]
Etymologie
editovatTermín kolaborant pochází z francouzského collaborateur (spolupracovník), samotný francouzský výraz je odvozen z latinského collaboratus.
Druhá světová válka
editovat.jpg)
Příkladem může být Francie okupovaná Německem. Osoby spolupracující s okupanty byly nazývány kolaboranty a byly francouzskými partyzány – maquisty – stříleny.
Obdobná situace byla i v Československu v době nacistické okupace, kde byl za nejpřednějšího českého kolaboranta považován protektorátní ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec.
Synonymem pro kolaboraci se též stalo slovo „quisling“, příjmení norského předsedy kolaborantské vlády Vidkuna Quislinga.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ "Collaborationism", The American Heritage Dictionary of the English Language, Fourth Edition
- ↑ Robert Paxton: La Collaboration d'État, in Jean-Pierre Azema/François Bédarida (vyd.): La France des années noires, Bd. I. Èditions Le seuil, Paris 2000. ISBN 978-2020183062
- ↑ Philippe Burrin: La Collaboration d'État, in La France des années noires, Bd. 1. Éditions du seuil, Paris 1993. ISBN 978-2020183062
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kolaborace na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo kolaborace ve Wikislovníku- Hlas zrady. Stopy Emanuela Moravce v rozhlasovém archivu (rozhlasové projevy Emanuela Moravce z let 1939–1945)
