Otevřít hlavní menu

Konšel

člen výkonného, popř. soudního orgánu místní nebo městské samosprávy
Zasedání městské rady Starého Města pražského v 16. století

Konšel (z lat. consul, rádce, radní) byl ve středověku přísežný člen městské rady (lat. consilium civitatis). Městská rada vykonávala správu města a měla nad jeho měšťany soudní pravomoc. V Kutné Hoře se používal pro konšely i výraz šepmistr (z německého Schöffekonšel).[1]

Obsah

Městská samospráva ve středověkuEditovat

Různé formy městské samosprávy vznikly už ve starověku z prosté nutnosti. Ve Středomoří, zejména v severní Itálii se zachovaly až do středověku. Ve 12. století je města musela těžce hájit proti císaři, roku 1183 v Kostnici však došlo k dohodě, která pak určovala povahu městských práv i ve většině českých měst. Jen ve městech, založených podle tak zvaného Magdeburského práva (například Litoměřice, Olomouc), spravovali a soudili kmeti (něm. Schöpfen), jmenovaní vrchností. I tam se však už od 13. století vedle nich prosazují městské rady s volenými konšely podle italského vzoru.[2]

Městská správa a konšeléEditovat

V čele městské správy stával rychtář (z něm. Richter, soudce), jmenovaný panovníkem nebo vrchností. Konšelé byli původně sbor jeho rádců a pomocníků, vybíraný z usedlých a obvykle majetných občanů. Konšelé se obvykle střídali po roce nebo po dvou, nové na doporučení rady uváděla do úřadu vrchnost nebo panovník. Při výběru hrály často významnou roli cechy. Od 13. století se ale konšelé začali scházet samostatně, často v cechovních prostorách, a v českých zemích si ve 14. a 15. století prosadili samostatné radnice. Volený purkmistr (starosta) byl původně jen předsedou konšelského shromáždění, už v pozdním středověku však začal zatlačovat do pozadí rychtáře a přebírat jeho pravomoci. Některá města si rychtu mohla „vykoupit“ a rychtářského úřadu se úplně zbavit.

Novověká historieEditovat

Už za Vladislava Jagellonského byla městská samospráva omezena a pak znovu po roce 1547 Ferdinandem I. Po Bílé hoře byla sice roku 1628 opět rozšířena, během 18. století však postupně omezována a roku 1783 byly radnice nahrazeny magistráty a policejními úřady se jmenovanými a placenými úředníky, od nichž se vyžadovalo právní vzdělání. Volené městské samosprávy obnovil až František Josef I. roku 1848.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Malý staročeský slovník, heslo šepmistr, online na Vokabulář webový.
  2. F. Hoffmann, České město ve středověku, str. 257nn.
  3. Ottův slovník naučný, heslo Čechy – dějiny právní – dějiny ústavy – doba novější – zřízení městské. Sv. 6, str. 534

LiteraturaEditovat

  • F. Hoffmann, České město ve středověku. Praha: Panorama 1992
  • Ottův slovník naučný, heslo Konšel. Sv. 14, str. 749
  • Ottův slovník naučný, heslo Čechy – dějiny právní – dějiny ústavy – doba střední – zřízení městské. Sv. 6, str. 512
  • Ottův slovník naučný, heslo Čechy – dějiny právní – dějiny ústavy – doba novější – zřízení městské. Sv. 6, str. 534

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat