Gorazdova (Praha)

ulice v Praze

Gorazdova ulice na Novém Městě v Praze spojuje Jiráskovo náměstí a Palackého náměstí. Je pojmenována na počest biskupa pravoslavné církve Gorazda, vlastním jménem Matěje Pavlíka.

Gorazdova
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 2
ČtvrťNové Město
Poloha
Začíná naPalackého náměstí
Končí naJiráskovo náměstí
Historie
Pojmenováno poSvatý Gorazd II.
Další údaje
Délkaasi 300 m
Počet adres24
PSČ120 00
Kód ulice447072
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Gorazdova, domy č. 11, 13 a 15
Gorazdova č. 13, secesní portál

Historie editovat

Vznikla ve vrcholném středověku, kdy se stala hlavní osovou komunikací pod Emauzskou (Břežskou) skálou. Po vytyčení Nového Města pražského roku 1348 při ní vyrostla osada plavců dřeva a rybářů Podskalí a postupně byla zastavěna druhou frontou domků souběžných s nábřežím pravého břehu Vltavy, prokládaná zahrádkami a sklady dříví. Od 18. století do roku 1947 nesla název Podskalská a její jižní část sahala až k Podskalské radnici. Po terénních úpravách pro Zítkovy sady z roku 1896 a pro stavbu budov ministerstva stavebnictví a ministerstva práce ve 30. letech 20. století byla parkem rozdělena na dvě části, horní a dolní. Horní Podskalská ulice dostala současný název roku 1947,[1] dolní se nazývá Podskalská ulice dosud. Zhruba v polovině Gorazdovu ulici rozděluje a v pravém úhlu kříží Trojanova ulice.

Hlavní změny editovat

Lokalita prošla třemi zásadními etapami změn: kolem roku 1900 byly při asanaci starého Podskalí zbořeny všechny zdejší domky, z některých zůstaly sklepy. Následně byla ulice v letech 1896–1914 zastavěna řadovými nájemnými domy o 5 až 6 poschodích, mnohé financovali bohatí židovští měšťané, kteří se sem přestěhovali ze zbořeného Židovského Města. V únoru 1945 byla ulice postižena bombardováním Emauzského kláštera,[2] při kterém byly zcela zbořeny dva ze čtyř nárožních domů ulice, a většina ostatních staticky narušena natolik, že jejich opravy trvaly až do počátku 60. let. Největší ztrátu památkově cenného domu v Gorazdově 4 (druhý vedle nároží do Palackého náměstí) ulice utrpěla roku 1979 v souvislosti s výstavbou stanice metra B Karlovo náměstí – výstupu na Palackého náměstí. Tehdy byl zbytečně zbořen vzorový secesní dům architekta Františka Buriánka s bohatou štukovou výzdobou fasády a interiérů a následně jeho stavební parcela s nárožním zbořeništěm využita pro novostavbu Dopravního dispečinku. Na ohradě zbořeniště byla pamětní deska obětem bombardování z roku 1945, která po roce 1979 zmizela.

 
Gorazdova 19, páté patro s mansardou obýval Eduard Bass a po něm Jan Drda

.

Domy, firmy a instituce editovat

  • Gorazdova 1 / Palackého náměstí 3, nárožní obytný dům s hostincem "U pomníku", dříve "U Bejšovců"; původně Pištěkův dům. Dominantní novorenesanční rohák roku 1897 postavil architekt Emil Pištěk pro svou rodinu. Na fasádě heslo:Vytrvalost vede k cíli, překoná i dlouhou míli.
  • Gorazdova 2-4 / Trojanova ulice, nárožní novostavba pro Dispečink Dopravního podniku (Metrostavu, také Metroprojektu) z let 1980–1982, postavená na místě nárožního domu č.2 (vybombardovaného při náletu na Emauzy v roce 1945) a secesního vzorového domu č. 4 architekta Buriánka, brzy přestala sloužit původnímu účelu, nyní sídlo firem.
  • Gorazdova 12 / Trojanova 7 – nárožní funkcionalistický dům, který v letech 1928–1929 projektoval architekt Petr Kropáček pro inženýra Eugena Syrovátku, svobodného zednáře, který zde vedl lóži Sibi et posteris(Sobě a budoucím). Na fasádě do Trojanovy ulice je v 1. patře zednářské znamení krychle. Ve dvorním traktu v přízemí se dochovaly nástěnné malby této lóže; scházeli se zde výtvarníci jako Jaroslav Horejc, Alfréd Justitz nebo Ladislav Kofránek. V 90. letech zde měla Národní galerie jeden z depozitářů.
  • Gorazdova 11 : výrazný dům ve stylu historismu, se secesním reliéfem ženy na fasádě 5. patra; architekt Jan Petrák. V 5. patře bydlel přírodovědec Václav Jan Staněk, na balkóně fotografoval většinu živočichů pro své knihy. V 6. patře měl ateliér akademický malíř Václav Kiml.
  • Gorazdova 13 "U Kapínů": památkově chráněný secesní dům s ženskou bustou v průčelí a s malbou na fasádě 6. patra; architekt Jan Petrák (1906)
  • Gorazdova 14 (čp. 335/II): pozdně secesní dům z let 1915–1916, v letech 1945–1970 v přízemí cukrárna "U Šafaříků".
  • Gorazdova 17: v přízemí byla v letech 1918–2011 proslulá restaurace Na rybárně nebo Rybárna, kterou navštěvovaly osobnosti z okolí, například herci Otomar Korbelář nebo Jaroslav Mareš. Restauraci si oblíbil Václav Havel dávno předtím, než se stal prezidentem. I během svého úřadování tam svolával jednání.[3] Několik let restauraci vedla kuchařka Čirina Košíková, kolem roku 2013 byla restaurace zrušena a proměněna ve vietnamské bistro.[4]
  • Nárožní dům Gorazdova 19 /Jiráskovo náměstí, čp. 1982/II, pětipatrový ve stylu historismu. V 5. patře s mansardou bydlel až do smrti v roce 1946 spisovatel Eduard Bass, po něm spisovatel a předseda Svazu Čs. spisovatelů Jan Drda, kterému v srpnu 1968 sovětské tanky stojící na Jiráskově náměstí prostřílely knihy v knihovně, což spoluobčanům ukazoval, distancoval se od svých dosavadních politických funkcí a brzy po té zemřel.
  • Gorazdova 20 (čp. 332/II); novobarokní dům se štukovou výzdobou; bydlela zde herečka Národního divadla Jarmila Kronbauerová, autorka autobiografické knihy Hodiny pod harlekýnem.
  • Gorazdova 22 (čp. 331/II): novobarokní dům a plastickou štukovou výzdobou na fasádě; od roku 1906 zde s rodiči bydlela spisovatelka Milada Součková,[5] v letech 1930–1940 i se svým manželem, malířem Zdeňkem Rykrem.[6]
  • Gorazdova 24: budova bývalého podniku Energovod, nárožní dům do Resslovy ulice, čp. 1969/II, postaven roku 1959 na místě domu vybombardovaného při náletu na Emauzy roku 1945.

Odkazy editovat

Reference editovat

Literatura editovat

  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Podskalská, s. 853–859. 
  • BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv:Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s.
  • LAŠŤOVKA, Marek a kolektiv: Pražský uličník I., Libri Praha 1997, s. 183
  • KOVÁŘÍK, Vladimír a SIMONOVÁ Věra, Literární toulky Prahou. Albatros Praha 1988, s. 217

Externí odkazy editovat