Antonín Sova
Antonín Sova (26. února 1864 Pacov[1] – 16. srpna 1928 Pacov) byl český básník, spisovatel a 1. ředitel Městské knihovny v Praze[2].
| Antonín Sova, dr. h. c. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. února 1864 Pacov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. srpna 1928 (ve věku 64 let) Pacov  Československo |
| Místo pohřbení | Pacov |
| Pseudonym | Ilja Georgov |
| Povolání | spisovatel, básník, knihovník, novinář a překladatel |
| Národnost | česká |
| Významná díla | Z mého kraje Pankrác Budecius, kantor |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
RodinaEditovat
Jeho otec Jan Sova (1827–1910) byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, kde se 11. 11. 1862[3] oženil s Josefou Skalickou (1837–1878). Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova.
Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce – její smrt[4] a otcův nový sňatek (1879) se Sabinou Dvořákovou (1852) patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.[5]
Antonín byl nejstarší, měl čtyři vlastní sourozence, z nichž se dožila dospělého věku jen Marie Fořtová (1870–1957) a osm nevlastních sourozenců, z nichž se dožil dospělého věku jen nejmladší Rudolf (1890). V listopadu 1900 se oženil s Marií Kovaříkovou (1883), se kterou měl syna Jana (1901–1945). Roku 1921 se rozvedli.
ŽivotopisEditovat
Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková.
Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. Roku 1892 navštívil Itálii. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské Městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii.
Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. Od Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obdržel čestný doktorát dr. h. c.[6]
Těžká choroba (s největší pravděpodobností syfilis[7]), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.
DíloEditovat
Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.
Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.
PoezieEditovat
- Realistické sloky (1890) – realistická sbírka
- Květy intimních nálad (1891) Dostupné online – impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy
- Z mého kraje (1893) Dostupné online – básnický portrét rodného kraje, Pacovska a Lukavecka
- Soucit i vzdor (1894) Dostupné online
- Zlomená duše (1896) Dostupné online – symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem
- Vybouřené smutky (1897) Dostupné online – symbolistická sbírka
- Údolí nového království (1900) Dostupné online
- Ještě jednou se vrátíme (1900) Dostupné online – symbolistické dílo
- Dobrodružství odvahy (1906)
- Lyrika lásky a života (1906)
- Zápasy a osudy (1910)
- Žně (1913)
- Kniha balladická (1915) Dostupné online
- Zpěvy domova (1918) Dostupné online – vlastenecká poezie, reakce na 1. světovou válku, odpor k válce, obavy o osud národa, přimknutí k základním hodnotám – rodině, tradici a české krajině
- Krvácející bratrství – Rozjímaní ranní i navečerní (1920) – dvojsbírka obsahující jak sociální a občanskou lyriku plnou budovatelského patosu první republiky, tak intimní meditativní verše
- Básníkovo jaro (1921)
- Jasná vidění (1922)
- Básně nesobeckého srdce (1922)
- Naděje a bolesti (1924)
- Drsná láska (1927)
- Hovory věcí (1929) – posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák
- Za člověkem (1930) – posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák
PrózaEditovat
- Próza (1898), povídky
- Ivův román (1902), román
- Povídky a menší črty (1903), povídky
- Výpravy chudých (1903), román
- O milování, lásce a zradě I, II (1908), povídky
- Tóma Bojar (1910), román
- Pankrác Budecius, kantor (1916), novela o venkovském kantorovi z konce 18. století
- Koloběh starostí a jiné povídky (1920), povídky
- Kasta živořících a jiné prózy (1924), povídky
Odraz v kultuřeEditovat
Sovovu poesii zhudebnila řada českých skladatelů, mezi nejvýznamnější patří písňový cyklus Vítězslava Nováka Údolí nového království.
Antonínu Sovovi, a zejména jeho přírodní lyrice se věnuje humoristická a sarkastická skladba Antonín Sova české hardcore-folkové skupiny Jananas.[8]
Jeho báseň Pastorale ze sbírky Vybouřené smutky zhudebnila alternativní folková skupina Zrní.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 21.07.06. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-07-10]. Dostupné online.
- ↑ PhDr. Zdeňka Čermáková, Městská knihovna v Praze 1891–1991. Praha 1991
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 21.07.06. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-07-10]. Dostupné online.
- ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 21.07.06. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-07-10]. Dostupné online.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antonín Sova, s. 241.
- ↑ KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1946. 1018 s. S. 738–747.
- ↑ Syfilis je věčná, Týden 4. 6. 2007
- ↑ Dostupné online.
LiteraturaEditovat
- Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 527–545.
- Jaromír Pelc: Vrchol lásky a nelásky. In: Antonín Sova, Vrchol lásky, Praha, Mladá fronta, 1989, s. 113–121, ISBN 80-204-0058-3
- NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. – kapitola Básnická etika Antonína Sovy, s. 174–182.
Související článkyEditovat
- Impresionismus (literatura)
- Symbolismus (literatura)
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Seznam českých spisovatelů
Externí odkazyEditovat
Galerie Antonín Sova na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Sova na Wikimedia Commons
Osoba Antonín Sova ve Wikicitátech
Autor Antonín Sova ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Sova
- Digitalizovaná díla Antonína Sovy v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Veřejně dostupná díla Antonína Sovy v Digitální knihovně MZK
- Kniha Zápasy a osudy (1910)
- Oficiální webové stránky Antonín Sova
- Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově
- E-knihake 150. výročí Antonína Sovy, básníka a ředitele Městské knihovny v Praze
- MyHeritage: Antonín Sova
- Soupis pražského obyvatelstva: Antonín Sova
