Antonín Sova

Antonín Sova
	Antonín Sova
	Antonín Sova jako; maturant píseckého gymnázia; v roce 1885.
Narození	26. února 1864 ; Pacov; Rakouské císařství
Úmrtí	16. srpna 1928; (ve věku 64 let) ; Pacov; Československo
Příčina úmrtí	pravděpodobně syfilis
Místo pohřbení	Pacov
Pseudonym	Ilja Georgov
Povolání	spisovatel, básník, knihovník, novinář a překladatel
Národnost	Češi
Významná díla	Z mého kraje; Pankrác Budecius, kantor
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Sova (26. února 1864 Pacov^[1] – 16. srpna 1928 Pacov) byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze^[2].

Antonin Sova v roce 1922

Antonín Sova

Rodinný původEditovat

Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.^[3] Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0

ŽivotopisEditovat

Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková.

Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny.

V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba (s největší pravděpodobností syfilis^[4]), která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb. Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.

DíloEditovat

Jeho dílo bylo ovlivněno dobovými uměleckými směry realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.

Sova svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. V jeho dílech se zároveň objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.

PoezieEditovat

Realistické sloky (1890) – realistická sbírka
Květy intimních nálad (1891) Dostupné online – impresionistická přírodní lyrika, náladové obrazy, obrazy české krajiny, vizuální dojem, do krajiny promítá své duševní stavy.
Z mého kraje (1893) Dostupné online – básnický portrét rodného kraje, Pacovska a Lukavecka.
Soucit i vzdor (1894) Dostupné online
Zlomená duše (1896) Dostupné online – symbolistická sbírka, mladá generace, rozpor mezi snem a skutečností, v tomto díle se A. Sova rozchází se společností, psáno volným veršem.
Vybouřené smutky (1897) Dostupné online – symbolistická sbírka
Údolí nového království (1900) Dostupné online
Ještě jednou se vrátíme (1900) Dostupné online – symbolistické dílo
Dobrodružství odvahy (1906)
Lyrika lásky a života (1906)
Zápasy a osudy (1910)
Žně (1913)
Kniha balladická (1915) Dostupné online
Zpěvy domova (1918) Dostupné online – vlastenecká poezie, reakce na 1. světovou válku , odpor k válce, obavy o osud národa, přimknutí k základním hodnotám – rodině, tradici a české krajině.
Krvácející bratrství – Rozjímaní ranní i navečerní (1920) – dvojsbírka obsahující jak sociální a občanskou lyriku plnou budovatelského patosu první republiky, tak intimní meditativní verše.
Básníkovo jaro (1921)
Jasná vidění (1922)
Básně nesobeckého srdce (1922)
Naděje a bolesti (1924)
Drsná láska (1927)
Hovory věcí (1929) – posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák
Za člověkem (1930) – posmrtně vydaný soubor básní, editor Arne Novák

PrózaEditovat

Próza (1898), povídky
Ivův román (1902), román
Povídky a menší črty (1903), povídky
Výpravy chudých (1903), román
O milování, lásce a zradě I, II (1908), povídky
Tóma Bojar (1910), román
Pankrác Budecius, kantor (1916), novela o venkovském kantorovi z konce 18. století
Koloběh starostí a jiné povídky (1920), povídky
Kasta živořících a jiné prózy (1924), povídky

Odraz v kultuřeEditovat

Sovovu poesii zhudebnila řada českých skladatelů, mezi nejvýznamnější patří písňový cyklus Vítězslava Nováka Údolí nového království.

Antonínu Sovovi, a zejména jeho přírodní lyrice se věnuje humoristická a sarkastická skladba Antonín Sova české hardcore-folkové skupiny Jananas.^[5]

Jeho báseň Pastorale ze sbírky Vybouřené smutky zhudebnila alternativní folková skupina Zrní.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ PhDr. Zdeňka Čermáková, Městská knihovna v Praze 1891-1991. Praha 1991
↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antonín Sova, s. 241.
↑ Syfilis je věčná, Týden 4. 6. 2007
↑ Dostupné online.

LiteraturaEditovat

Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 527–545.
Jaromír Pelc: Vrchol lásky a nelásky. In: Antonín Sova, Vrchol lásky, Praha, Mladá fronta, 1989, s. 113–121, ISBN 80-204-0058-3
NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha: Novina, 1940. Dostupné online. - kapitola Básnická etika Antonína Sovy, s. 174–182.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Galerie Antonín Sova na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Sova na Wikimedia Commons
Osoba Antonín Sova ve Wikicitátech
Autor Antonín Sova ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Sova
Digitalizovaná díla Antonína Sovy v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
Veřejně dostupná díla Antonína Sovy v Digitální knihovně MZK
Kniha Zápasy a osudy (1910)
Oficiální webové stránky Antonín Sova
Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově
E-knihake 150. výročí Antonína Sovy, básníka a ředitele Městské knihovny v Praze

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] PhDr. Zdeňka Čermáková, Městská knihovna v Praze 1891-1991. Praha 1991

[Spisovatel-3] AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Antonín Sova, s. 241.

[4] Syfilis je věčná, Týden 4. 6. 2007

[5] Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

Antonín Sova
Antonín Sova jako maturant píseckého gymnázia v roce 1885.
Narození	26. února 1864 Pacov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	16. srpna 1928 (ve věku 64 let) Pacov Československo Československo
Příčina úmrtí	pravděpodobně syfilis
Místo pohřbení	Pacov
Pseudonym	Ilja Georgov
Povolání	spisovatel, básník, knihovník, novinář a překladatel
Národnost	Češi
Významná díla	Z mého kraje Pankrác Budecius, kantor
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.