Otevřít hlavní menu

Sbírku lyrických básní Z mého kraje vydal Antonín Sova poprvé v roce 1893. Básnická sbírka obsahuje 38 impresionistických básní skládajících se vždy z jedné strofy obsahující 12 veršů se střídavým rýmem s velkou hudebností verše. Sbírka je uvozena na začátku prologem a na konci epilogem. Jednotlivé básně mezi nimi postupně zobrazují témata, s nimiž se autor setkával ve své rodné jihočeské krajině od konce zimy, přes jednotlivá roční období až do další zimy.

Z mého kraje
Autor Antonín Sova
Jazyk čeština
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Námětem básní je krása jihočeské přírody a hlavně okolí Lukavce a Pacova, který byl autorovým rodištěm, místem života i úmrtí. V jednotlivých básních autor nechává působit krásu a harmonii přírody na všechny lidské smysly, umožňuje čtenáři nejen pozorovat krásu zrakem, ale upozorňuje jej i na zvuky vycházející z přírody a dává mu též pocítit její vůně. V duchu impresionismu se snaží s důrazem na barevnost a pestrost v každé básni navodit jedinečnou atmosféru, ve které čtenář může lépe vnímat nejen krásy krajiny jako celku (básně Květnový sen, Táborské kraje) i jednotlivých prvků v ní (Pole, Rybníky, Potoky), ale též sledovat osudy zajímavých lidí (Figurka, U „Josifa“, Starý chirurg), nebo se zúčastnit opakujících se dějů na vsi (Žně, Pouť v zimě, Ježíšek), či se může nechat unášet nostalgií po minulých časech (Před lety ještě …). Zajímavé jsou v básních bohatě uváděné názvy a popisy rostlin a zvířat žijících v kraji, jejichž znalcem autor musel být.

Obsah

Vybrané básněEditovat

Květnový senEditovat

Báseň navozuje atmosféru krásy jarní květnové přírody působící na zrak světlem padajícím na zelené listy, čich je opájen vůní chvojí a sluch vnímá zvuky letících ptáků.

U „Čtyř krejcarů“Editovat

Báseň zobrazuje dojem, kterým působí na pozorovatele samota uprostřed lesa obklopená kapradím a vřesem. V souladu s divokostí přírody žijí i její obyvatelé, u kterých je možné hledat to, co se ztratí z domků v okolních vesnicích. Přesto je hezké, že tam lišky dávají dobrou noc.

Před lety ještě …Editovat

Konfrontace minulosti a přítomnosti na příkladu dopravy v básníkově kraji. Dříve se po silnicích pomalu vlekly formanské vozy, které nahradila rychlejší železnice (dráha) a s tím umřela někdejší poezie silnic.

FigurkaEditovat

Popis pro vesnici nezvyklého módního šviháka, kterým je krejčík vrátivší se z Vídně, a jeho vychloubačného chování před celou vesnicí.

Zlatá knihaEditovat

Autor s otcem pročítá starou školní knihu se jmény dřívějších školáků. Navozuje atmosféru vzpomínek na staré školní časy, ze kterých dnes zbyla jen jména dnes již mrtvých lidí.

RybníkyEditovat

Vychvaluje krásu českých rybníků, které přirovnává ke slitému stříbru žíhanému temnými stíny pod oblaky. Popisuje život rostlin a zvířat v jejich okolí a vůni puškvorců z nich stoupající.

Táborské krajeEditovat

V básni autor vyjadřuje svoji lásku a obdiv ke kraji v okolí Tábora. Vyzdvihuje jeho kopce, silnice, lesy, hájovny, malá města, zbořené hrady a slávu Žižky.

Lilkový květEditovat

Báseň oslavuje krásu lilkového květu v parném létě, který vyrůstá na bramborových keřících, jež jsou v kraji tak hojně rozšířené v dlouhých brázdách polí. Sám básník pak připojuje názor, že se jedná o denní pokrm chudých, a tak je třeba se za něj aspoň modlit.

V chalupěEditovat

Atmosférou večera ve světnici v chalupě nasáklá báseň zobrazuje pojídání horkých brambor ze společné mísy zapíjených kyselým mlékem, cinkání lžic a vtipy chasy i hospodáře hrajícího si s děckem, předoucí babičku a čtoucího dědu.

JežíšekEditovat

Autor pozoruje přes okno atmosféru tehdejších Vánoc v nějaké chalupě, všímá si tradiční přírodní výzdoby, jesliček, stromku, které přeměnily vše na ráj plný veselého dětského smíchu. V básni se objevuje personifikace, když stromek kyne autorovi snítkou.

Externí odkazyEditovat