Okno

průhledný nebo průsvitný otvor
Další významy jsou uvedeny na stránce Okno (rozcestník).

Okno je výplň stavebního otvoru, který slouží od nejstarších dob až po současnost především k prosvětlování místností a pro přirozený kontakt obyvatel s okolím. Okno se skládá ze skleněné výplně a rámu, který může být z hliníkových slitin, z plastů nebo dřevěný, případně z kompozit. Obvyklá jsou okna jednoduchá s dvojitým zasklením, u nichž jsou v rámu uloženy dvě vrstvy skleněné výplně spojené rámečkem, mezi nimiž je izolační vrstva inertního plynu, vzduchu, argonu, kryptonu nebo xenonu.[1]

Dřevěné třídílné okno s dvěma křídly a světlíkem doplněná meziokenními roletami (Karlštejn).
Novodobé třídílné plastové okno s meziokenními rámečky osazené do starší zástavby (Praha, Střešovice).
Tradiční dřevěné dvojité okno s jednoduchým zasklením; křídla třídílná otvíravá, světlík dvoukřídlý otvíravý (Praha, Břevnov).
Dekorativní okno v Japonsku, provedené částečně podle státního znaku

HistorieEditovat

Okenní otvory chudšich se v antice uzavíraly dřevěnými rámy, na kterých byly napnuty zvířecí blány nebo naolejované plátno. Bohatší provedení propouštějící světlo představovaly destičky slídy nebo alabastru, vkládané do malých otvorů v kamenných nebo mramorových deskách. Se znalostí výroby skleněných destiček se vyvíjelo jejich vkládání do olověných rámečků. Takto zasklená okna byla nalezena při vykopávkách v Pompejích a Herculaneu. Protože tehdejší technika neznala výrobu velkoprostorových skel, byla okna, zejména kostelní, od středověku vyplňována vitrážemi z barevných či malovaných skel. Vrcholu dosáhla barevná okna ve francouzské gotické architektuře (Sainte Chapelle v Paříži).[2][3]

Výroba plochého skla roztáčením ze skleněných válců byla v Čechách známa od 14. století, lité sklo bylo vyráběho ve Francii od 2. poloviny 17. století.[4]

Druhy okenEditovat

Podle členěníEditovat

Okna mohou být celistvá (obdélníkový rám s jedním souvislým sklem), nebo dělená na části (okenní tabule). Sdružené okno je okno se dvěma nebo více otvory s mezilehlými sloupky a stojkami.

Zvláštním případem okna jsou střešní okna. S těmi je spojen dánský inženýr Villum Kann Rasmussen. Ten v roce 1942 navrhl a vyrobil první moderní střešní okno, a tím v podstatě umožnil budoucí optimální využití prostoru pod šikmou střechou. Později se stal zakladatelem společnosti Velux.

Okno do ploché střechy umožňuje prosvětlení interiéru pod rovnou (ne sedlovou) střechou. Okno může být otevíravé (v takovém případě je vhodné použít dálkové ovládání na elektrický pohon pro nedostupnost okna), nebo neotvíravé. Okno do ploché střechy je možné zastínit roletkou v případě ostrého světla.

Podle materiálu rámuEditovat

Podle způsobu otvíráníEditovat

  • otevíravá
  • sklápěcí
  • otevíravá a sklápěcí
  • vyklápěcí
  • posuvná
  • výsuvná
  • kyvná
  • pevná

Podle konstrukčního uspořádání rámůEditovat

  • jednoduchá
  • dvojitě zasklená
  • okna se sdruženými křídly
  • zdvojená
  • dvojitá - špaletová či kastlová

Příslušenství oknaEditovat

Součástí okna bývají rovněž okenice (dřevěné či kovové), zatahovací žaluzie. Funkční celek mohou dále tvořit v exteriéru markýza, slunolam, bezpečnostní mříže, parapet, fasádní dekorace, případně zábradlí nebo v interiéru závěsy, parapet, otopné těleso.

Fyzikální vlastnostiEditovat

Mezi základní charakteristiky okna patří součinitel prostupu tepla (Uw, Uwindow)[5]:  

kde, Ag [m²] je zasklená plocha, Af [m²] plocha rámu, Ig obvod viditelného zasklení [m], Ug a Uf [W/(m²×K)] součinitel prostupu tepla zasklením a rámem,   [W/(m×K)] lineární činitel prostupu tepla.

Zjednodušený výpočet Uw lze provést pro novodobé běžné okno 1m x 1m jako Uf z 1/3, Ug 2/3 sklo. Přirážka 5% za tepelný most mezi sklem a rámečkem.

 

Dalším důležitou hodnotou je g [%] vyjadřující množství slunečního záření (viditelné, infračervené, tepelné) procházející zasklením. Pohybuje se mezi 0,5-0,8 a obvykle klesá se snižujícím se hodnotou Uw.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Miloš Kalousek, Pavel Kúdela: Energetická bilance oken, solární zisky a ztráty v pasivních domech in konference CESB 2007 VUT v Brně, Fakulta stavební, 10. březen 2008
  2. LOSOS, Ludvíl. Vitráže. [s.l.]: Grada Publishing, 2006. Dostupné online. ISBN 80-247-1405-1. Kapitola Vývoj uzavírání okenních otvorů, počátky monumentálních vitrají, s. 10-12. 
  3. VRÁSKÁ, Veronika. Umělecká vitráž. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Lefteris Joanidis. s. 14-16. Dostupné online.
  4. POPOVIČ, Štěpán. Výroba a zpracování plochého skla. Praha: Grada Publishing, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3154-4. S. 14-15. 
  5. ČSN EN 10077-1 Tepelné chování oken, dveří a okenc - Výpočet součinitele tepla -Část 1: Zjednodušená metoda publikováno v Protokol o výpočtu součinitele prostupu tepla U[nedostupný zdroj] 31. října 2007

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat