Giovanni Boccaccio
Giovanni Boccaccio (16. června 1313 Toskánsko (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.
| Giovanni Boccaccio | |
|---|---|
 Giovanni Boccaccio (1822) | |
| Narození | 1313 Florencie |
| Úmrtí | 21. prosince 1375 (ve věku 61–62 let) Certaldo |
| Příčina úmrtí | edém |
| Místo pohřbení | Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo (Certaldo) |
| Povolání | povídkář, básník, diplomat, překladatel, životopisec, mytograf a spisovatel |
| Významná díla | Dekameron Elegia di Madonna Fiammetta |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a díloEditovat
MládíEditovat
Byl nemanželský syn. Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem královnina nemanželská dcera Marie Aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Studoval práva.
Fiesolské nymfyEditovat
Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 Josefem Hiršalem, dílo bylo napsáno v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře.
DekameronEditovat
Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 až 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.
Ve svém Dekameronu se Boccaccio jadovatě vysmívá prodejnému, prolhanému a prostopášnému duchovenstvu, které licoměrně hlásá „odříkání se světa“.[1] A vůbec neudivuje, že Katolická církev dílo odsoudila a na Indexu zakázaných knih byl Boccaccio uváděn až do konce 19. století. Ačkoli byl Boccaccio z Indexu vyškrtnut v roce 1900,[2] ještě v roce 1914 byl jeho Dekameron rektorem římské koleje odsouzen a po rozsudku spálen.[3]
SmrtEditovat
Slavný básník pracoval až do své smrti 21. prosince 1375 (62 let). Byl pochován v kostele „Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo“ v rodném Certaldu.
DíloEditovat
Neapolská fáze
- La caccia di Diana (1334) – krátký epos o 18 zpěvech
- Il Filostrato (1335) – epos ve stancích
- Il Filocolo (1336–1339) – román v próze
- Teseida (1340–1341) – epos ve stancích, dílo bylo dokončeno ve Florencii
- Rime – sbírka básní, které Boccaccio tvořil v průběhu svého života, básně sám nezahrnul do jednoho díla
Léta 1340–1350
- Ninfale d'Ameto (1341–1342) – pastýřský epos ve verších a próze
- Milostná vidina – epos v tercínách, napodobuje Alighierovu Božskou komedii
- Fiesolské nymfy (Ninfale Fiesolano, 1344–1346)
- Elegie o paní Fiamettě (Elegia di madonna Fiammetta, 1342) – román v próze
Hlavní dílo
Pozdní dílo
FotogalerieEditovat
-
Giovanni Boccaccio (cca 1450)
-
Giovanni Boccaccio
-
Giovanni Boccaccio
-
Giovanni Boccaccio
-
Socha Giovanni Boccaccia ve Florencii ( Uffizi)
-
Boccacciův hrob v Certaldu (Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo)
-
Dekameron (Il Decameron)
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Dějiny filosofie, sv. II, s. 50.
- ↑ Boccacciův Dekameron je uveden ještě v Indexu z roku 1892 → Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 42.] Vydání Indexu z roku 1900 již jméno Boccaccia nezmiňuje.
- ↑ NOVÁK, Alois. DEKAMERON. ARCHA sborník pro literaturu, umění. kulturu a život. 1930, roč. XVIII., čís. svazek 1, s. 66 – 70. Dostupné online.
LiteraturaEditovat
- ALEXANDROV, Georgij; BYCHOVSKIJ, Bernard; JUDIN, Pavel, Mark Mitin (red.), 1952. Dějiny filosofie. Překlad : Hana Malínská a Jaroslav Vlček. 1., autorizované vyd. Svazek II "Filosofie XV.—XVIII. století". Praha: Svoboda. 518 s. Kapitola „Humanismus a reformace”, s. 45–67.
- CRONIA, Arturo. Boccaccio v českém písemnictví. Přeložil Nina Tučková. Praha: Ústav italské kultury, 1949. 42 s., [4] l. obr. příl.
- HESSE, Hermann. Boccaccio. Překlad Šárka Pirožková. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 1997. 46 s. Malá řada; sv. 21.ISBN 80-7207-090-8. [Životopisná esej – rozbor života a díla význačného představitele italské renesanční literatury.]
- MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 1. svazek, A–L. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. [Stať „Dekameron" je na str. 115–116.]
- ŠPIČKA, Jiří, BOLPAGNI, Marcello a KOVÁČOVÁ, Lenka. Boccaccio 2013: poetika Dekameronu a dva způsoby, jak být člověkem. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. 139 s. ISBN 978-80-244-3661-6.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Boccaccio na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Giovanni Boccaccio
- Digitalizovaná díla Giovanni Boccaccia v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
- Digitalizovaná vydání díla Dekameron v digitální knihovně Kramerius NK ČR.
