Ulrika von Levetzow

přítelkyně Johanna Wolfganga von Goetha

Theodore Ulrike Sophie von Levetzow, též von Löwetzow (4. února 1804 Lipsko13. listopadu 1899 Třebívlice) byla majitelka třebívlického panství, v mládí přítelkyně a poslední láska německého básníka Johanna Wolfganga Goetha.[1][2]

Ulrika von Levetzow
Rodné jménoTheodore Ulrike Sophie von Levetzow
Narození4. února 1804
Lipsko
Úmrtí13. listopadu 1899 (ve věku 95 let)
Třebívlice
Povoláníspisovatelka a filantropka
RodičeJoachim Otto Ulrich von Levetzow a Amalia von Levetzow
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Informace u hrobky Ulriky von Levetzow na hřbitově u kostela sv. Václava v obci Třebívlice, okresu Litoměřice

Životopis editovat

Otcem Ulriky byl Joachim Otto Ulrich von LevetzowMeklenbursko-zvěřinského vévodství a matkou tehdy ještě nezletilá Amélie von Brösigke. Z tohoto spojení se také narodila Ulričina sestra Amélie. Brzy potom se oba manželé rozvedli a Ulrika byla umístěna do dívčí internátní školy ve Francii. Amélie von Brösigke se opět vdala za svého bratrance Friedricha Carla Ulricha von Levetzowa, s nímž počala svou třetí dceru Berthu. Ale ani v tomto manželství rodina nezůstala dlouho šťastná. Carl von Levetzow padl roku 1815 v bitvě u Waterloo a mladá matka s dcerami přesídlila do Čech. Dlouholetý třetí vztah Amélie k hraběti Františku Josefu Klebelsbergovi, ministru financí rakouské vlády, dovršila sňatkem roku 1842 a šťastným životem s dcerami na Klebelsbergově zámku v Třebívlicích.

Dětství prožila Ulrika v Lipsku, později se vzdělávala v penzionátu pro mladé dámy ve Štrasburku a na léto se vracela k matce a prarodičům do Klebelsbergova paláce v Mariánských Lázních, který dal postavit její otčím, hrabě Klebelsberg.

Ulrika se v matčině společnosti již jako batole roku 1806 v lázních Karlovy Vary a roku 1810Teplicích setkala s německým spisovatelem Johannem Wolfgangem von Goethem. Když bylo Ulrice sedmnáct let, sešli se opět, a to při pobytu v Mariánských Lázních roku 1821. 72letý klasik německé kultury se do mladé dívky zamiloval. Ulrika jej roku 1823Mariánských Lázních odmítla, a to prostřednictvím matčiny odpovědi námluvy zprostředkovávajícímu Goethovu zeměpánovi, sasko-výmarskému velkovévodovi, ale sama se již nikdy nevdala. Pečovala o děti své předčasně zesnulé mladší sestry Amálie (1806–1832), provdané von Rauch, potom o starou matku. Také přírodovědec Schubart u ní později uspěl jen jako učený přítel; jeho a Goethovy listy nechala před svou smrtí spálit. Goethe svou bolest z odmítnutí vyjádřil roku 1823 v básni (Mariánskolázeňská) Elegie a již více do Čech nepřijel, ač to na rok 1824 plánoval. Ulrika sama o jejich údajném milostném vztahu, jak se o něm už roku 1823 v lázeňské a záhy i výmarské společnosti mluvilo a jak to v 19. století opakovali četní autoři, na sklonku svého života jasně napsala: „Nebyl to milostný vztah.“ („Es war keine Liebschaft.“)

Ulrika téměř celý život strávila v Čechách na třebívlickém panství, kde založila školu pro nezaopatřené dívky. Zabývala se ručními pracemi, četbou a tíhla k filantropii. Svým otčímem hrabětem Františkem Josefem z Klebelsbergu, polyhistorem a spoluzakladatelem Národního muzea, byla vedena k zájmu o zeměpis a přírodovědu. Dostala se do společnosti hraběte Kašpara ze Šternberka a dalších zakladatelů Národního muzea v Praze, stala se dokonce členkou jeho Společnosti. Po smrti své matky darovala muzeu část klebelsberské pozůstalosti a prodala zděděný Klebelsberský palác v Mariánských Lázních.[3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. KASSAL, Tomáš. Do expozice o milence Goetha zatéká, Třebívlice chtějí dům opravit [online]. iDNES.cz, 2012-04-15 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online. 
  2. FÜLLENBACH, Josef. Goethes letzte Liebe [online]. Prager Zeitung, 2014-01-08 [cit. 2016-02-11]. Dostupné online. 
  3. MACEK, Jaroslav. Třebívlicko 99:Osudová láska J.W.Goetha a Ulriky von Levetzow v Třebívlicích. [s.l.]: [s.n.], 1999. ISBN 80-901775-4-9. Kapitola Dějiny Třebívlicka a Ulrika von Levetzov, s. 37–83. 

Literatura editovat

  • Friedemann Bedürftig: Die lieblichste der lieblichsten Gestalten. Ulrike von Levetzow und Goethe. Rowohlt Verlag, Reinbek 2005, ISBN 3-499-23849-7
  • Beate Borowka-Clausberg: Damals in Marienbad...Goethe, Kafka & Co.- die vornehme Welt kuriert sich, Berlin 2009, ISBN 978-3-938740-87-3
  • Joachim Fernau: War es schön in Marienbad. Goethes letzte Liebe. F. A. Herbig, München 1982, ISBN 3-7766-1220-7
  • Dagmar von Gersdorff: Goethes späte Liebe. Die Geschichte der Ulrike von Levetzow. Insel Verlag, Frankfurt am Main, 2005, ISBN 3-458-19265-4
  • Jochen Klauß (Hg.): Keine Liebschaft war es nicht. Manesse Verlag, Stuttgart/Zürich 1997, ISBN 3-7175-8224-0
  • Alena Kvapilová: Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899) Katalog stálé expozice Okresního muzea v Mostě. Okresní muzeum Most 1998
  • Alena Kvapilová: Baronka Ulrika von Levetzow (1804-1899) Katalog stálé expozice Oblastního muzea v Mostě. Dodatky a opravy. Oblastní muzeum Most 2009
  • Sylk Schneider: Ulrike von Levetzow – Die Brasilianische Suleika: in: Goethes Reise nach Brasilien, Weimar 2008, ISBN 978-3-937939-69-8; S. 138–146
  • Astrid Seele: Frauen um Goethe. Rowohlt Verlag, Reinbek 2000, ISBN 3-499-50636-X
  • Peter Uhrbach: Goethes Fräulein in Böhmen. Ulrike von Levetzow. Sax-Verlag, Markkleeberg 2009, ISBN 978-3-86729-050-0
  • Johannes Urzidil: Goethe in Böhmen. Artemis, Zürich u. Stuttgart 1962. Vor allem S. 155-178.
  • Johannes Urzidil: Goethe v Čechách, Pistorius a Olšanská, Příbram 2009, ISBN 978-80-87053-37-9 (český překlad Veronika Dudková, verše přeložila Michaela Jacobsenová).
  • Martin Walser: Ein liebender Mann. Rowohlt Verlag, Reinbek 2008, ISBN 3-498-07363-X

Související články editovat

Externí odkazy editovat