Wikipedie

František Ženíšek

český malíř a vysokoškolský pedagog

František Ženíšek (25. května 1849 Praha-Nové Město[1] – 15. listopadu 1916 Praha[2]) byl český malíř, kreslíř a pedagog.[3]

František Ženíšek
Portrét od Jana Vilímka
Portrét od Jana Vilímka
Narození25. května 1849
Praha-Nové Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. listopadu 1916 (ve věku 67 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Povolánímalíř
DětiFrantišek Ženíšek
Julius Ženíšek
PříbuzníMáňa Ženíšková (vnučka)
Theodor Pištěk (pravnuk)
Jan Pištěk (prapravnuk)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František Ženíšek na sklonku života

Stručný životopis

editovat

Narodil se do rodiny bohatého pražského obchodníka Josefa Ženíška. Rodina bydlela v nárožním domě ve Štěpánské ulici. Je zde umístěna jeho pamětní deska. Již v mládí byl pokládán za talentovaného umělce.

Byl součástí „Generace českého Národního divadla“ společně s dalšími umělci jako byli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík, Josef Tulka, Vojtěch Hynais, Julius Mařák, Adolf Liebscher. Jeho malířský styl byl ovlivněn novorenesancí. Byl vynikajícím kreslířem a malířem. Specializoval se na figuralistické scény. Maloval historické a alegorické výjevy, věnoval se také monumentální malbě. Jeho díla byla ceněna pro svou výtvarnou kvalitu a vysokou technickou úroveň.[4]

Společně s Mikolášem Alšem zvítězili v soutěži na výzdobu foyer Národního divadla. Namaloval první oponu, která shořela v roce 1881 při požáru budovy Národního divadla.[3] Na velká pole stěn vytvořil obrazy Mýtus, Historie, Život lidský a Bohatýrský zpěv. Strop zdobí jeho triptych Úpadek, Vzkříšení a Zlatý věk umění. Na strop hlediště vytvořil obrazy (oleje na plátně) osmi múz – Epika, Lyrika, Tanec, Mimika, Hudba, Malířství, Sochařství, Architektura.[4]

Mezi jeho další významná díla patří malby oken karlínského kostela svatého Cyrila a Metoděje, lunety v Národním muzeu či řada portrétů. V retabulu Kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě je umístěn jeho obraz Neposkvrněné početí Panny Marie.

Byl také vyhledávaným portrétistou. Namaloval kolem osmdesáti portrétů. Od konce osmdesátých let 19. století jej podporoval velkostatkář Josef Šebestián Daubek, se kterým se seznámil v roce 1878 v Paříži. Na základě jeho pozvání pobýval a pracoval na zámcích v Litni a v Dolní Vlenci.[5] Namaloval zde řadu historických obrazů. Josef Daubek mu stál také modelem, například pro Oldřicha na obraze „Oldřich a Božena“. V roce 1884 a 1885 doprovázel svého donátora na jeho svatební cestě, kde namaloval portrét novomanželů.[6]

V letech 1885–1896 působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jako jeho asistent zde pracoval Jakub Schikaneder. Mezi lety 1896–1915 učil na Akademii výtvarných umění v Praze. Během svého pedagogického působení vychoval řadu umělců, patří mezi ně například Jaroslav Špillar, Jan František Gretsch, František Urban, Jan Dědina, V. K. Budka, Karel Záhorský, Arnošt Hofbauer, syn František Ženíšek mladší, Jan Preisler aj.[4]

Rodina

editovat

František Ženíšek se poprvé oženil[7] 28. října 1873 v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích s Marií Otradovcovou z Otradovic. V té době již měli tříletého syna Julia (* 1870), k jehož otcovství se František po svatbě přihlásil.[8] Roku 1876 František ovdověl[9] a za dva roky se oženil[10] podruhé. Za ženu si vzal sestru své zemřelé ženy Barboru Otradovcovou z Otradovic (1866–1910) a měl s ní tři dcery (Božena[11], Barbora[12], Ludmila) a dva syny Františka (* 1877) a Karla (* 1879).[13][p 1] Syn František Ženíšek mladší (1877–1935) vystudoval pražskou akademii a stal se také malířem. Julius i Karel byli obchodníky.

Otec a syn Františkové a Barbora Ženíšková jsou pochováni na Olšanských hřbitovech (hřbitov IV, odd. 4, hrob 17). Na hrob byla v roce 1936 osazena busta Františka Ženíška od Ladislava Kofránka.

Zajímavosti

editovat
  • Slavný obraz Oldřich a Božena z roku 1884, ze sbírky Národní galerie, vystavený ve Veletržním paláci v Praze převedl rytec Bedřich Housa do známkové podoby; třicetičtyřkorunová poštovní známka s tímto obrazem vyhrála anketu o nejkrásnější českou známku roku 2009.
  • Repliku obrazu Oldřich a Božena maloval jeho žák V. K. Budka neuvěřitelných deset let, podílel se na ní také František Ženíšek mladší jak radami tak i štětcem, dokončena byla až po jeho smrti roku 1939[zdroj?].

Galerie

editovat

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Malíř Josef Ženíšek (1855–1944), který rovněž působil v Praze, není s rodinou F. Ženíška v žádném příbuzenském vztahu.

Reference

editovat
  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b František Ženíšek. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-08-23 [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c František Ženíšek. galerieumeni.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Daubkové, Mecenáši umění [online]. Liteň: Zámek Liteň, občanské sdružení [cit. 2014-12-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  7. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Barbory Ženíškové farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  13. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Literatura

editovat
  • Naděžda Blažíčková Horová: František Ženíšek (1849-1916), 251 s., Národní galerie v Praze 2005, ISBN 80-7035-315-5
  • O Národním divadle, Dvořák František, 2010, 94 s., Nakl. Lidové noviny, Praha, ISBN 978-80-7422-057-9
  • Toman P., František Ženíšek, Praha 1938
  • Jiřík F.X., František Ženíšek, Praha 1906 (zvláštní otisk z Díla 1905, s. 277-288)

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ženíšek&oldid=24530267“