Otevřít hlavní menu

Cesar Klein (14. září 1876, Hamburk, Německo13. března 1954, Lübeck, Německo) byl německý expresionistický malíř. Byl zakládajícím členem skupiny Novembergruppe. Byl jedním z mnoha německých umělců, jejichž dílo bylo v roce 1933 odsouzeno jako zvrhlé umění a v roce 1937 vystaveno na výstavě Entartete Kunst v Mnichově.

Cesar Klein
Narození 14. září 1876
Německo Hamburk, Německo
Úmrtí 13. března 1954 (ve věku 77 let)
Německo Lübeck, Německo
Alma mater Universität der Künste v Berlíně
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
César Klein: intarzie v berlínském divadle Renaissance-Theater[1]

Obsah

Život a díloEditovat

Byl synem tesaře Carla Augusta (1850-1928) a jeho manželky Johanny Cathariny Margarethy Elsabe Kleinové z Elmshornu.[2] Po vyučení malířem César Klein navštěvoval od roku 1894 uměleckoprůmyslovou školu v Hamburku, potom Kunstakademie v Düsseldorfu a nakonec vzdělávací zařízení Uměleckoprůmyslového muzea v Berlíně. Zpočátku byl ovlivněn impresionismem, ale časem se obrátil k expresionismu. V roce 1903 se v Hamburku oženil se svou první manželkou Martou, rozenou Steffen (1879-1929).[3]

V roce 1910 patřil Klein mezi spoluzakladatele Neue Secession v Berlíně. O tři roky později při výmalbě kina Marmorhaus poprvé použil expresionistický design. V důsledku listopadové revoluce se připojil k několika avantgardním uměleckým skupinám, které se nechaly inspirovat revolučním převratem: v roce 1918 byl jedním ze zakladatelů Novembergruppe, v roce 1919 byl zvolen do představenstva pracovní federace Deutscher Werkbund a také se angažoval v umělecké radě Arbeitsrat für Kunst.[4] Jeho hlavním úkolem v letech 1919 - 1937 však byla výuka a působení na vzdělávací instituci Unterrichtsanstalt des Kunstgewerbemuseums Berlin, kde však od roku 1933 neměl dovoleno učit.

Na počátku dvacátých let vytvořil expresivní filmové scény pro filmy Genuine (1920) a Der Puppenmacher von Niang-King (1923) autora Roberta Wieneho a v Rakousku k Sodomě a Gomoře Mihály Kertész.

Po "zabavení moci" národními socialisty bylo Kleinovi zakázáno učit i malovat. V roce 1937 byly jeho práce očerněny na nacistické výstavě „Zvrhlé umění“ a 13 z jeho děl bylo zabaveno.[5] Od roku 1935 do roku 1945 žil v ústraní na venkově.[6]

V roce 1932 si vzal svou druhou manželku, houslistku Paulu Bock (* 1889) z Leeru.[7] Jeho tchýně byla malířka Marie Bock, která později v jeho domě strávila své stáří.

Jeho bratr Bernhard Klein (* 1888 v Hamburku, † 1967 v Berlíně) byl také umělec.

DílaEditovat

FilmyEditovat

  • 1920: Genuine
  • 1921: Hannerl und ihre Liebhaber
  • 1923: Der Puppenmacher von Kiang-Ning

VýstavyEditovat

Pocty a oceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Das Renaissance-Theater und César Klein, datum přístupu: 30. dubna 2018
  2. Rolf Badenhausen: Klein, Cesar. Deutsche Biographie [1]
  3. Freundeskreis Cesar Klein e.V. [2]
  4. Marcel Bois: Kunst und Architektur für eine neue Gesellschaft. Russische Avantgarde, Arbeitsrat für Kunst und Wiener Siedlerbewegung in der Zwischenkriegszeit. In: Arbeit – Bewegung – Geschichte, Heft III/2017, S. 12–34, hier S. 23.
  5. Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5, S. 310.
  6. Siemensstadt-Bio Toter Link| date=2018-04 |archivebot=2018-04-05 06:48:03 InternetArchiveBot |url=http://w3.siemens.de/siemens-stadt/kleince0.htm
  7. Franklin Kopitzsch, Dirk Brietzke: Hamburgische Biografie-Personenlexikon. Bd. 2, Wallstein Verlag, Göttingen 2001, ISBN 3-7672-1366-4, str. 219
  8. Einer, der die Zeit aufnahm. In: die tageszeitung, Ausgabe Nord vom 8./9. März 2014, S. 46

LiteraturaEditovat

  • Ruth Irmgard Dalinghaus, Cesar Klein (1876–1954), Angewandte Kunst – Werkmonographie mit Katalog, Bd. 1–3, Phil.-Diss. Berlín 1990
  • Ruth Irmgard Dalinghaus, Cesar Klein, Angewandte Kunst, in: Jahrbuch des Museums für Kunst und Gewerbe Hamburg, Bd. 17/18/19, 1998–2000, S. 177–198
  • Theodor Däubler: César Klein. Mit einer Selbstbiographie des Künstlers, einem farbigen Titelbild und 32 Abbildungen.Verlag Klinkhardt & Biermann, Lipsko 1919. (= Junge Kunst 5).
  • Uwe Haupenthal (Hrsg.): Cesar Klein 1876-1954. Metamorphosen. Verlag der Kunst, Husum 2004, ISBN 978-3-86530-063-8
  • Hans Knudsen: Der Bühnenmaler César Klein. Caesar Klein, Scenic Artist. In: Gebrauchsgraphik, Jg. 3, 1926, Nr. 11, str. 5–22 (Digitalisat)
  • Wulf Schadendorf: Museum Behnhaus. Das Haus und seine Räume. Malerei, Skulptur, Kunsthandwerk (= Lübecker Museumskataloge 3). 2. rozšířené a pozměněné vydání. Museum für Kunst u. Kulturgeschichte d. Hansestadt, Lübeck 1976, str. 75/76
  • Kay Weniger: Zwischen Bühne und Baracke. Lexikon der verfolgten Theater-, Film- und Musikkünstler 1933 bis 1945. Úvodní slovo: Paul Spiegel. Metropol, Berlín 2008, ISBN 978-3-938690-10-9, str. 206.
  • Sieben auf einen Streich: Die Malerei Cesar Kleins um 1909, výstavní katalog Kunstmuseum Ahrenshoop, spolupráce: Julia Zietlow, Ahrenshoop 2015, ISBN 978-3-9816136-8-1
  • Marcel Bois: Kunst und Architektur für eine neue Gesellschaft. Russische Avantgarde, Arbeitsrat für Kunst und Wiener Siedlerbewegung in der Zwischenkriegszeit. In: Arbeit – Bewegung – Geschichte, sešit III/2017, str. 12–34, zde str. 23.

Externí odkazyEditovat