Páni z Rožmitálu

český šlechtický rod

Páni z Rožmitálu byli starý český vladycký rod, který se odloužil jako odnož od velkého rodu Buziců. Nazývali se podle hradu a městečka Rožmitál pod Třemšínem. Později si oblíbili druhé jméno Lev podle něhož byli nazýváni také Lvové z Rožmitálu.

Páni z Rožmitálu
Erb pánů z Rožmitálu
Erb pánů z Rožmitálu
země České království
vymření po meči 18. století

HistorieEditovat

 
Zámek Blatná
 
Zámek Romitál

Předek rodu, Jaroslav, patři mezi přední české pány a žil na přelomu 11. a 12. století. Držel březnické, rožmitálské a čížkovské panství. Prvním s přídomkem z Rožmitálu byl Oldřich z Rožmitálu, který se považuje také za zakladatele rodového sídla v Rožmitálu. Oldřích měl syny Protivu, Budislava, Oldřicha a není jasné, zda i Sezimu. Po Protivovi je pánem panství Sezima. Ten roku 1347 prodal proti Oldřichově vůli polovinu hradu a městečka Rožmitálu nově zřízenému arcibiskupství pražskému, které svou polici drží až do husitských válek. Objevují se další jména jako Vincenc z Rožmitálu, Jan z Rožmitálu a Jindřich z Rožmitálu, který činní roku 1396 darování kosteu sv. Barbory. Boužel o těchto osobách nejsou známy další informace. Další pánem z Rožmitálu je Zdeněk z Rožmitálu, který zahajuje dlouhou linii nositelů tohoto jména. V této době se objevuje také jméno Lev, které je po té u všech nositelů hlavní rodové linie až do vymření v 18. století.

Příslušníci rodu zastávali významné zemské úřady a množili svůj majetek.

Následující členové rodu již majetek pouze vyženili či zdědili. Například Maxmilián dědil po Šelmbercích.

Adamův syn Jan Zdeněk Lev byl v roce 1580 vlastníkem Hrotovic a Konice. Měl tři syny: Maxmiliána, Jana a Zdeňka. Posledně dva jmenovaní byli popravení roku 1627 za účast v selské vzpouře. Maxmiliánův syn Zdeněk František Lev z Rožmitálu získal roku 1631 blanenské panství, které bylo lenním statkem olomouckých biskupů. Zdeněk roku 1634 zemřel a panství převzal jeho ještě nedospělý syn Kašpar Melichar Baltazar Lev z Rožmitálu. Ten skonal roku 1667 a otcův majetek zdědil nejstarší syn Zdeněk Václav, který však zemřel předčasně ve věku 20 let. Majetek tedy přešel na jeho bratry Františka Baltazara, Karla Maxmiliána a Bernarda Antonína, kteří pro tíživou finanční situaci byli nuceni blanenský statek v roce 1694 prodat rodu Gellhornů.

Potomstvo Karla Maxmiliána a Kateřiny Žeranovské ze Sezemic se přestěhovalo na přelomu 17. a 18. století do Slezska. V roce 1760 zemřel Antonín Bernard, pán na Hrozové a Pelhřimovech, syn Bernarda Antonína, poslední mužský potomek, jímž vymřel i celý rod.

ErbEditovat

Rodový erb Buziců, který tvoří černá kančí hlava ve zlatém poli, doplnili zlatou lvicí v modrém poli.

PříbuzenstvoEditovat

Spojili se s Haugvici, Smiřickými, Švamberky, Švihovskými z Rýzmberka či pány z Kunštátu.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Město Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. 
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Rožmitálu, s. 132–133. 
  • KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. České Budějovice: Veduta, 2008. 256 s. ISBN 978-80-86829-37-1. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat