Otevřít hlavní menu

Zdeněk Lev z Rožmitálu

český hofmistr a politik

Zdeněk Lev z Rožmitálu (před 147014. července 1535, Blatná) byl český katolický aristokrat, stavovský politik, dvořan a donátor umění doby jagellonské a raně habsburské.

Zdeněk Lev z Rožmitálu
Erb Lvů z Rožmitálu
Erb Lvů z Rožmitálu

Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1525 – 1530
Panovník Ludvík Jagellonský, Ferdinand I. Habsburský
Předchůdce Jan z Vartemberka (poprvé)
Nástupce Jan z Vartemberka (podruhé)
Ve funkci:
5. březen 1508 – 13. únor 1523
Panovník Vladislav Jagellonský, Ludvík Jagellonský
Předchůdce Jindřich IV. z Hradce
Nástupce Jan z Vartemberka (poprvé)

Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1504 – 1507
Panovník Vladislav Jagellonský
Předchůdce Půta Švihovský z Rýzmberka
Nástupce Petr Holický ze Šternberka

Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1503 – 1503
Panovník Vladislav Jagellonský
Nástupce Jindřich Krakovský z Kolovrat

Karlštejnský purkrabí za panský stav
Ve funkci:
1498 – 1504
Panovník Vladislav Jagellonský
Předchůdce Albrecht Libštejnský z Kolovrat

Nejvyšší hofmistr[zdroj?]
Ve funkci:
1467 – 1480
Panovník Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský

Narození před 1470
Úmrtí 14. července 1535
Blatná
České královstvíČeské království České království
Národnost Čech
Choť Kateřina Švihovská z Rýzmberka
Rodiče Lev z Rožmitálu a Eliška z Kolowrat
Děti Anna
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Zdeněk Lev z Rožmitálu pocházel z významného českého rodu Buziců, jeho otec Jaroslav Lev z Rožmitálu proslul jako dvořan a diplomat králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. V letech 14671480 zastával úřad nejvyššího hofmistra českého krále[zdroj?]. Jeho matkou byla Eliška z Kolowrat. Zdeňkova teta Johana z Rožmitálu byla českou královnou, druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. Díky otci a tetě Zdeněk Lev brzy mohl zasedat v Českém zemském sněmu.

Strmou politickou kariéru zahájil sňatkem s Kateřinou Švihovskou, dcerou nejvyššího zemského sudí Českého království, Půty Švihovského z Rýzmberka, po jehož smrti získal jeho úřad. Současníky byl popisován jako muž zpupný a lakotný.

V letech 14981504 zastával funkci karlštejnského purkrabí, v roce 1503 dvorského sudího a v letech 15041507 nejvyššího zemského sudího Českého království. Vzal na sebe úlohu správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, a tak se stal nejmocnějším mužem v zemi. Od roku 1508 nepřetržitě 15 let držel úřad nejvyššího purkrabí. V čele katolické strany a ve spojení s Petrem z Rožmberka vytvořil vládu stavovské oligarchie v zemi, v Praze přenechal vůdčí úlohu Janu Paškovi z Vratu.

Sňatkem a politikou se domohl značného majetku. Podle berního rejstříku z roku 1523 byl po Pernštejnech a Rožmbercích třetím nejbohatším dvořanem v zemi.

Žil životním stylem renesančního velmože. Po Bavorech ze Strakonic zdědil panství s hradem ve Strakonicích, k nimž připojil panství Blatná, kde zbudoval vodní hrad. Od Hanuše II. z Kolovrat koupil hrad Zbiroh a panství Hořovice. Neúspěšně se snažil vyjmout z jihočeského dominia Český Krumlov. Na zásah krále Ludvíka Jagellonského roku 1523 musel odstoupit z úřadů. Vrátil se s nástupem krále Ferdinanda I. Habsburského v letech 15241526, po třech letech opět rezignoval. Ač vládl značnými penězi a půjčoval desetitisíce zlatých mnoha šlechticům i českým králům, svá panství zatížil dluhy, začal je rozprodávat; patřil k současně největším dlužníkům i věřitelům své doby. Až jeho dědicové, synovci Lev a Protiva, vykoupili statky zpět a dále rozmnožili.

Zemřel ve vysokém věku a byl pohřben pod znakový náhrobek v katedrále sv. Víta v Praze, zatímco jeho rodiče byli pohřbeni v presbytáři městského farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Blatné, stejně jako Zdeňkova žena Kateřina (+ 1540). Jejich pískovcové náhrobní desky s ošlapaným rodovým znakem a nápisem se dochovaly vsazeny do chrámové zdi.

Jeho náhrobní kámen byl vytvořen z červeného mramoru. Původně byl zapuštěn do podlahy, od počátku 20. století visí na severovýchodní zdi kaple Navštívení Panny Marie. Měří 1,06 x 1,94 metrů. Jeho střed zdobí kartuš se čtvrceným štítem. V prvním a čtvrtém poli je hlava kance, ve druhém a ve třetím stojící lvice. Nad kartuší je přilba s přikryvadly a korunou, klenotem je koruna s kančí hlavou. Po obvodě desky erb doplňuje latinský nápis LETA MDXXXV ZE STRZEDY NA CZTWRTEK PO SVATE MARKYTIE VMRZEL GEST VROZENY PAN PAN // ZDENIEK LEW Z ROZMITALA A Z BLATHNE &⊂ KTERYZ GEST BYL V TRZECH KRALVOW CZIESKYCH // KRALE WLADISLAWA KRALE LUDWIKA A KRALE FERDINANDA ⊃⊂ GEGICH MILOSTI NEYWYZSSYM // PVRKRABY PRAZSKYM. PAN BVOH RACZ SE NAD NYM SMILOWATI.[1]

Jejich jediná přeživší dcera Anna (15001563) se provdala za Adama I. z Hradce a žila na zámku Jindřichův Hradec.

Objednávky uměníEditovat

Velmož, který se na místě nepřítomného krále stal skutečným vládcem Čech, kladl důraz na skvělou reprezentaci dvorským uměním. Stal se tak nejvýznamnějším donátorem umění jagellonské doby.

K přestavbě hradu Blatná povolal asi roku 1508 královského hradního architekta a kameníka Benedikta Rejta, který již od roku 1505 pracoval na stavbě jeho tchána na hradě Švihově. Zbudoval v Blatné nádherný vodní hrad s velkolepým palácem, dokončeným roku 1523. Z jeho prostor nejvýznamnější je tzv. Zelená světnice s nástěnnými malbami, jež na převládajícím zeleném pozadí zpodobují lovecké a krajinné motivy, stejně jako portrét Zdeňka Lva s jeho synovci. Týž architekt pokračoval ve stavbě dvoulodního kostela Nanebevzetí Panny Marie se zvonicí v Blatné, kterou založil Zdeňkův otec Lev roku 1444; chrám byl vysvěcen roku 1515. Z jeho vybavení se dochoval gotický krucifix, dřevořezba madony z doby kolem roku 1516, a dále reliéfy českých zemských patronů z blatenského oltáře, později přenesené do kostela v Kadově u Blatné.

Pro Zdeňka Lva pracoval jeden z nejvýznamnějších řezbářů podunajské školy, Mistr Johann alias Honzlis, podle své signatury nazývaný Monogramista IP. Kromě dřevěné plastiky řezal pravděpodobně také kadluby (formy) pro kamnové kachle. Jedním z jeho nejoddanějších finančníků byl Žalman Munka Horovic.

ErbEditovat

Zdeněk Lev užíval čtvrcený znakový štít, v 1. a 3. poli měl rodový erb Buziců po svém dědovi a pradědovi: černou kančí (sviní) hlavu z profilu, s vyplazeným jazykem, ve zlatém poli, ve 2. a 4. modrém poli je vpravo jdoucí zlatá lvice. Zlatý zajíc ve skoku doprava,rovněž modrém poli, ji nahrazuje v nástěnné malbě Zelené světnice v Blatné.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Královské hlavní město Praha: Hradčany. I. Metropolitní chrám sv. Víta. Praha: [s.n.], 1906. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-23. S. 185–186. 

LiteraturaEditovat