Rožmitál pod Třemšínem

město v okrese Příbram ve Středočeském kraji

Rožmitál pod Třemšínem (německy Rozmital nebo také Rosenthal) je město v okrese Příbram v podhůří Brd asi 15 km jihozápadně od Příbrami ve Středočeském kraji. Leží na konci regionální železniční trati Březnice – Rožmitál pod Třemšínem. Žije zde přibližně 4 300[1] obyvatel. Skládá se z devíti částí na osmi katastrálních územích. Dominantou města je zámek Rožmitál a kostel Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále s nímž je spjata osobnost hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby, který v Rožmitále žil a působil jako učitel. Přírodní dominantou města je Podzámecký rybník a vrcholy pohoří Brd, jehož součástí je i vrch Třemšín, jehož název se stal přídomkem názvu města.

Rožmitál pod Třemšínem
Rožmitál pod Třemšínem
Rožmitál pod Třemšínem
Znak města Rožmitál pod TřemšínemVlajka města Rožmitál pod Třemšínem
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ020B 541231
Pověřená obecRožmitál pod Třemšínem
Obec s rozšířenou působnostíPříbram
Okres (LAU 1)Příbram (CZ020B)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel4 309 (2021)[1]
Rozloha53,01 km²
Nadmořská výška519 m n. m.
PSČ262 42
Počet částí obce9
Počet k. ú.8
Počet ZSJ20
Kontakt
Adresa městského úřaduNáměstí 8
262 42 Rožmitál pod Třemšínem
mesto@rozmitalptr.cz
StarostaPavel Bártl
Oficiální web: www.rozmitalptr.cz
Rožmitál pod Třemšínem
Rožmitál pod Třemšínem
Další údaje
Kód obce541231
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První písemná zmínka o městu pochází z roku 1265, ačkoli archeologické nálezy ukazují na osídlení již v 10.–11. století. Vývoj města je úzce spjatý s rodem Buziců, z nějž se pochází rodová větev Pánů z Rožmitálu. Zakladatelem zdejšího hradu kolem nějž město vzniklo byl Oldřich z Rožmitálu. Třetí majitel rožmitálského panství, Protiva z Rožmitálu, daroval polovinu panství i města pražskému arcibiskupovi v jehož držení bylo panství až do husitských válek. Poté se Pánům z Rožmitálu podařilo panství opět zcelit. V jejich majetku zůstalo až do poloviny 16. století, kdy museli zadlužené panství prodat. Novým majitelem se stal Florián Gryspek z Gryspachu, vysoký královský úředník, jehož vnuci přišli po bitvě na Bílé hoře o veškerý majetek. Rožmitálské panství pak znovu připadlo do majetku pražského arcibiskupství jemuž patřilo až do roku do znárodnění v roce 1948.

Hlavní kulturní událostí je každoroční Slavnost královny Johanky, kdy se koná jarmark lidových řemesel, historický průvod a další kulturní akce.[2]

NázevEditovat

Město se jmenuje podle hradu, který, podle tehdejší módy dávat hradům německá jména, dostal název Rosenthal, v překladu „údolí růží“. Tento název se počeštil na Rožmitál. Svůj přídomek „pod Třemšínem" získal Rožmitál, aby se odlišil od jiných měst stejného jména, až v roce 1920.[3]

HistorieEditovat

Nejstarší osídlení na území města dokazují archeologické nálezy z mladší doby hradištní, z 10. a 11. století, v okolí dnešního kostela Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. První latinské písemnosti sem umisťují lokalitu Antiqua civitas – Staré město. Na začátku 13. století je opodál postaven kamenný hrad, který vznikl strategicky na vyvýšenině obklopené bažinami. Kolem pak vznikla osada, kam se přesunulo centrum osídlení a postupně se rozšířilo až do dnešní podoby.[4]

První doložená zmínka o obci pochází z roku 1265. Její vývoj je těsně spjatý s rodem Buziců se znakem kančí hlavy, který se dostal i do znaku města. Z Pánů z Rožmitálu, jak si začali říkat je často připomínána Johana z Rožmitálu, druhá choť Jiřího z Poděbrad a její bratr Jaroslav Lev z Rožmitálu, který vedl mírové poselství jehož cílem bylo podpořit snahu Jiřího z Poděbrad vytvořit unii křesťanských evropských států. Dalším z výrazných Pánů z Rožmitálu byl také Zdeněk Lev z Rožmitálu, který od roku 1508 zastával 15 let úřad nejvyššího purkrabí. Tento mocný muž, disponující značným majetkem žil natolik rozmařilý život, že svá zadlužená panství postupně musel prodávat a po jeho smrti byl zbytek majetku včetně rožmitálského panství postoupen věřitelům.[5] Od nich zadlužené rožmitálské panství v roce 1555 vykoupil bavorsko-rakouský šlechtic Florián Gryspek, vysoký královský úředník. Tento vzdělaný muž vylepšoval dvory, obnovil železnou huť, nechal budovat rybníky a přestavěl rožmitálský hrad na renesanční zámek. Současně stavěl své rozsáhlé zámky v Nelahozevsi a Kaceřově, na něž potřeboval obrovské sumy, které získával ze svých statků. Majetek Gryspekům dlouho nezůstal. Vnuci Florian a Jan Jiří, kteří byli majiteli rožmitálského panství se podíleli na stavovském povstání a proto byl Rožmitál obsazen vojskem Baltasara Marradase. Florián se spojil s částí Mansfeldova vojska, dobyl Rožmitál zpět a zajatou posádku Marradasova vojska poslal do Plzně. Po Bílé hoře byli Gryspekové roku 1622 odsouzeni ke ztrátě všeho majetku. Zkonfiskované panství daroval císař Ferdinand II. arcibiskupovi Arnoštu Vojtěchu Harrachovi.[6]

Arcibiskupové se na panství objevovali jen zřídka a osud poddanského města byl v moci vrchního správce. V této době jako jinde přicházela do Rožmitálu náboženská reformace, která se snaží vrátit většinové obyvatelstvo vyznávající podobojí zpět na katolickou víru. V Rožmitále se tyto snahy setkávaly s odporem, obyvatelé utíkali před jezuity do lesů, proto bylo doporučeno, aby se reformační práce posunuly na zimu, kdy bude útěk obtížný. Někteří zatvrzelejší občané konvertovali na pravou víru v zámeckém sklepení, jiní raději odešli, přesto trvalo šest let než se podařilo přivést Rožmitálské zpět ke katolické víře. Druhou rožmitálskou rebelií v roce 1738 bylo odmítnutí obyvatelstva robotovat sedm dní v týdnu. Namísto toho rozhodli že budou pracovat pouze tři dny na což vrchnost rychle zakročila. Do Březnice bylo dvěma vojenskými kompaniemi odvedeno 55 buřičů. Po krátkém soudu, který zachytil v arcibiskupském urbáři Petr Stumpf, který byl členem poroty, byl za hlavního podněcovatele vzpoury označen Bartoloměj Sadílek. Ten byl se skupinou dalších vůdců odeslán do Prahy, kde museli v okovech pracovat na opevnění města. Zbytek buřičů byl ztrestán padesáti ranami holí. Třetí událost, která opět vysloužila rožmitálským obyvatelům pověst rebelantů byla spíše ironií. Roku 1810 zemřel velmi oblíbený arcibiskup Vilém Florentin Salm-Salm, který měl Rožmitál ve velké oblibě a zasloužil se zde např. o vytvoření zámecké zahrady, která byla veřejně přístupná nebo upravení vrchu Třemšín na vyhlídku. Arcibiskupovo tělo vezli z Vídně do Prahy přes Rožmitál, kde bylo jeho tělo přes noc vystaveno v místním kostele. Rožmitálští si vzpomněli na přání milovaného arcibiskupa, být v Rožmitále pochován, a proto rozhodli, že musí být jeho přání splněno. Ihned se začalo s přípravami na pohřeb a nepomohl ani argument, že pražský arcibiskup musí být pohřben v Praze. Proto bylo posláno pro vojsko do Březnice. Přišlo třicet mužů, ale lid se nezalekl, proto bylo posláno pro další dvě kompanie, kterým se již podařilo získat tělo nebožtíka zpátky. Trestu 20 ran holí na lavici na zámeckém nádvoří opět neušli hlavní viníci a deset ran bylo vyměřeno i ženám, které byly nakonec ušetřeny. Nejtěžší trest stihl rychtáře Václava Stránského, který byl zbaven funkce a společně s hajným Kottem a sklenářem Soukupem byli odvezeni do Prahy, kde strávili několik měsíců ve vazbě.[7]

Poválečné období a doba socialismuEditovat

V roce 1964 byla dokončena budova základní školy J. J. Ryby a přeložka silnice I/19 mimo město. V roce 1971 se stal předsedou národního výboru Jiří Plachý (1933–2020), který úřad zastával až do roku 1980. Během tohoto desetiletí došlo ve městě k výraznému stavebnímu ruchu. Pozornost státu se tehdy obrátila k potřebám měst a obcí se snahou zlepšit podmínky bydlení a služeb. Kraj poskytoval finanční zdroje pro výstavbu, která se obvykle realizovala formou tzv. „Akcí Z”. Již během roku 1971 byla otevřena druhá mateřská škola a jesle. Prvním projektem nového vedení bylo odbahnění rybníka Jez v centru města, kam byla vedena část městské kanalizace, kdy byl rybník užíván jako zapáchající sedimentační nádrž. Následně se začalo s výstavbou kulturního domu ve Starém Rožmitále, kde se 15. října 1971 začalo s demolicí starých objektů. Stavitelem objektu byl Ludvík Jiřík a interiéry navrhl plzeňský architekt Svatopluk Janke. Stavba vznikla v Akci Z za účasti 3000 občanů. Otevření domu proběhlo 14. října 1972. Současně se stavbou kulturního domu, byl položen i základní kámen ke stavbě tříobvodního zdravotního střediska. Zároveň byly prováděny úpravy všech parků, parkovišť a chodníků. V roce 1972 byla zahájena příprava k otevření domova důchodců a dokončovala se také bytová výstavba pro místní podniky, vojenskou posádku a bytové družstvo. Připravena byla rekonstrukce autobusového nádraží, k němuž byla přikoupena budova, jenž byla přestavěna na čekárnu a bufet. K autobusovému nádraží bylo vytvořeno také parkoviště u Podzámeckého rybníka. Rozsáhlá bytová výstavba si také vyžádala nové připojení k pitné vodě, které bylo vedeno z prostoru nad obcí Zalány a u obce Sedlice. Výstavba zdravotního střediska a Obchodního domu Třemšín si vyžádala demolici celého bloku staré zástavby. Zmizely domy z ulice Hořovská (nyní Sladkovského), a jedna strana domů v ulici Jungmanova a Havlíčkova. Spolu s nimi zmizel i Hotel Plzeňka se zahradní restaurací. Když se některé stavby realizované v "Akci Z" protahovaly a hrozilo, že nebude v termínu "splněn plán", nezbývalo, než oslovit faráře Miroslava Vlka (někdejší českobudějovický biskupský sekretář, pozdější primas český, kardinál), aby oslovil i své farníky. Rázem se tempo prací zrychlilo. Tím se však také zjistilo, jaký vliv Miroslav Vlk na lidi má a brzy poté mu byl odebrán tzv. "státní souhlas" k výkonu kněžského povolání. Bývalá měšťanská škola na náměstí prošla statickým zajištěním a stavebními úpravami. Byla zde zřízena Městská knihovna manželů Tomanových, kulturní středisko, koncertní sál a částečně sem byla přenesena lidová škola umění. Byl zde také zřízen Brdský památník se síní Jakuba Jana Ryby, kde se nacházel také model chrámu svatého Víta, který ze slámy vyrobil Karel Valenta a sbírka vyřezaných dřevěných erbů Václava Kotrbatého. V roce 1973 byl Rožmitálu pod Třemšínem přiznán statut města. V roce 1974 vyšel o Rožmitálu film Být užitečný lidem z produkce Krátký film Praha, který režíroval Karel Jelínek. Ve filmu je prezentován jeden den předsedy Jiřího Plachého ve vedení města. V této době probíhala ve městě také výstavba panelového sídliště a renovovala se budova radnice. Také byl do majetku města převeden chátrající zámek. V rámci oslav výročí třiceti let od 2. světové války, bylo 10. května 1975, slavnostně otevřeno zdravotní středisko. Dřívější zdravotní zařízení se nacházelo v nevyhovujících prostorech Březnické hospody. Následně započaly první práce na záchraně rožmitálského zámku, odkud byli přestěhováni zaměstnanci lesního podniku do nových bytů na dostavěném sídlišti. Spolu se zámkem byl rekonstruován i objekt bývalé panské kovárny čp. 2, kde byla v únoru roku 1980 otevřena Zámecká vinárna. Dne 29. března 1980 bylo slavnostně otevřeno dostavěné Obchodní středisko Třemšín. V témže roce byl Jiří Plachý odvolán z funkce, ve které jej vystřídal Jaroslav Friedrich.[8]

GeografieEditovat

Životní prostředíEditovat

Z obalovny živičné drti v Rožmitále došlo v roce 1986 k úniku topného oleje (Delotherm DH), čímž byly kontaminovány okolní vody. V důsledku byl v roce 1988 vydán zákaz konzumace ryb pocházejících z řeky Vlčavy/Skalice.[9] Uniklá látka patří do skupiny polychlorovaných bifenylů, které mají vysokou perzistenci a působí negativně na živé organismy. U lidí zvyšují riziko vzniku rakoviny, negativně ovlivňují výkon imunitního systému, poškozují játra a snižují plodnost. Pro savce je velmi těžké vyloučit tuto látku z organismu, kvůli její odolnosti vůči rozkladu. Nejlépe je vylučována v mateřském mléku, což ohrožuje další generace.[10] Lokalita je sanována od roku 1989. Analýza z roku 2019 zjistila nadlimitní hodnoty PCB pouze ve dvou z 19 sledovaných objektů. Riziko ohrožení kvality vody v řece Vlčavě byl s ohledem na omezené šíření a výrazný ředící účinek řeky označen jako minimální.[11]

Kontaminace nad úrovní přípustných legislativních limitů byla zjištěna v oblasti bývalé skládky na okraji Rožmitálu v blízkosti vlakového nádraží. Skládka byla využívána v letech 1981–1996 na vývoz stavební suti a tuhého komunálního odpadu. V roce 2010 bylo doporučeno provedení rekultivace, neboť nedostatečně zabezpečená skládka je rizikem, kvůli možnosti znečištění podzemních vod a povrchových toků. Rekultivace dosud nebyla realizována neboť město nemá dostatečné finanční prostředky na její realizaci.[12]

Obecní správa a politikaEditovat

Části města a katastryEditovat

 
360° panorama Rožmitálu
ukázat jako 360° panorama

Město Rožmitál pod Třemšínem se skládá z devíti částí na osmi katastrálních územích:

Územněsprávní začleněníEditovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Plzeň, politický i soudní okres Březnice[13]
  • 1855 země česká, kraj Písek, soudní okres Březnice
  • 1868 země česká, politický okres Blatná, soudní okres Březnice
  • 1939 země česká, Oberlandrat Klatovy, politický okres Blatná, soudní okres Březnice[14]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Plzeň, politický okres Strakonice, soudní okres Březnice[15]
  • 1945 země česká, správní okres Blatná, soudní okres Březnice[16]
  • 1949 Plzeňský kraj, okres Blatná[17]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
  • 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Příbram

Vývoj po roce 1989Editovat

Po pádu totalitního režimu, první volby v Rožmitále konané 23. listopadu 1990 vyhrála koalice Občanského fóra, KDU-ČSL a nezávislých. Starostou se stal Miroslav Hásek, který ovšem již v roce 1991 odstoupil na vlastní žádost. Jeho nástupcem byl František Liška, který setrval v úřadu starosty do roku 1998. Volby v roce 1998 vyhrál Josef Vondrášek, následně obhájil svůj mandát i v komunálních volbách v roce 2002,[18] v roce 2006,[19] v roce 2010,[20]2014,[21][22] i 2018,[23] vždy jako nestraník za KSČM. Portál idnes.cz Rožmitál označil za „komunistickou baštu“[24], neboť poslední dvě desetiletí od roku 1998 vždy vyhrála komunální volby komunistická strana. Sám Josef Vondrášek se již dvakrát vyjádřil k otázce proč se v Rožmitále neslaví státní svátek Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva 17. listopadu. Podle jeho slov byla revoluce pro Rožmitálsko „poměrně velká tragédie“, protože odsud zmizel veškerý průmysl a lidé přišli o práci.[24][25] Třicáté výročí sametové revoluce se v roce 2019 se slavilo i v Rožmitále. Skupina studentů za podpory aktivních občanů, spolku Rožmitálský zámek a města Rožmitál pod Třemšínem uspořádala na zámku výstavu zaměřenou na život za komunismu a vzpomínky na sametovou revoluci.[26] Dne 29. prosince 2020 náhle zemřel starosta Josef Vondrášek, který stál v čele města 22 let. Jeho nástupcem byl zvolen místostarosta Pavel Bártl, který se stal neuvolněným starostou.[27]

Starostové a předsedovéEditovat

  • František Báca (1848–1867)
  • Jan Bíba (1867–1873)
  • Leopold Rosmann (1873–1885)
  • Em. Soukup (1885–1888)
  • Leopold Zoulek (1888–1891)
  • Václav Pobuda (1892–1901)
  • Jindřich Dvořák (1901–1903)
  • Josef Korejček (1903–1906)
  • Adolf Růžička (1906–1908)
  • Václav Samek (1908–1909)
  • Leopold Vočka (1909–1910)
  • Marcel Vachata (1910–1919)
  • Gustav Klika (1919–1920)
  • Jan Michálek (1920–1922)
  • Josef Liška (1922–1923)
  • Josef Pobuda (1923–1927)
  • Josef Liška (1927–)
  • Karel Jareš (1946–1948)
  • Josef Bláha (1948–1953)
  • Bedřich Eisenreich (1953–1958)
  • František Petráň (1958–1960)
  • Václav Krejzar (1960–1964)
  • Jan Štok (1964–1971)
  • Jiří Plachý (1971–1980)
  • Jaroslav Friedrich (1980–1989)
  • Miroslav Hásek (OF) (1990–1991)
  • František Liška (KDU-ČSL) (1991–1998)
  • Josef Vondrášek (nestr. za KSČM) (1998–2020)
  • Pavel Bártl (ČSSD) (od 2021)

Znak a vlajkaEditovat

Není známo kdy a kým byl znak městu udělen, možné je, že se tak stalo v 15. stol. na přímluvu Zdeňka Lva z Rožmitálu. Městský znak tvoří modrý štít se stříbrnou kruhovitou hradbou z kvádrů zakončenou cimbuřím, za ní uprostřed stojí stříbrná čtyřhranná věž s cimbuřím o třech zubech, s červenou valbovou střechou a s párem zlatých makovic. Na věži je zavěšen zlatý štítek s uťatou kančí hlavou s červeným vyplazeným jazykem (znak Lvů z Rožmitálu).[28]

Členství ve sdruženíchEditovat

Rožmitál pod Třemšínem je členem ve svazku obcí Mikroregion Třemšín, který vznikl v roce 2000 s cílem celkového rozvoje regionu. Je členem spolku MAS Podbrdsko, kdy cílem MAS a jejích členů je rozvíjet venkovský region za pomoci dotací ze Strukturálních fondů EU, z národních Operačních programů a dalších zdrojů. Také je členem sdružení Čechy nad zlato, které vzniklo v roce 1996 za účelem ochrany životního prostředí v oblastech ohrožených průzkumem ložisek a těžbou zlata.[29]

DemografieEditovat

Počet obyvatel oproti roku 1869 stoupl roku 1880 (o 194 obyvatele). Následně došlo k výraznému vzrůstu v roce 1900 (o 359 obyvatel) a následně počet obyvatel klesal až do roku 1930. Od roku 1950 počet obyvatel vzrůstal až do roku 1991, kdy začal klesat. Slabý vzrůst zaznamenal až rok 2011 (o 10 obyvatel). Počet domů pravidelně vzrůstal od roku 1900 až do roku 1980, kdy došlo k poklesu (o 21 domů). Výrazný nárůst počtu domů nastal v roce 1991 (o 195 domů). Vývoj počtu obyvatel v obci a počet domů je uveden v tabulce:[30]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 5082 5276 4856 5215 5037 4546 4300 3608 3825 4119 4578 4518 4357 4367
Rozdíl počtu obyvatel +194 −420 +359 −176 −491 −246 +308 +215 +294 +459 −60 −161 +10
Počet domů 712 765 752 782 800 806 870 954 963 1002 981 1176 1227 1319
Rozdíl počtu domů +53 −13 +30 +18 +6 +64 +84 +9 +39 −21 +195 +51 +92

Složení obyvatelEditovat

V roce 2018 zde žilo 4 375 obyvatel, z toho 2164 mužů a 2211 žen. Průměrný věk zde byl 45,4 let – u mužů 43,1 let, u žen 47,6 let.[31] Při sčítání obyvatel v roce 2011 se z 4367 obyvatel nejvíce hlásilo k české národnosti (2928 obyvatel), dále k slovenské národnosti (64 obyvatel). Z dalších národností byli zastoupeni Moravané, Slezané, Němci, Ukrajinci a Vietnamci. [32]

NáboženstvíEditovat

V obci sídlí římskokatolická farnost náležející do vikariátu Písek českobudějovického děkanátu. Ve městě působí od roku 2016 administrátor R.D. Mgr. Petr Misař. Farním kostelem je kostel Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. Ve městě se nachází také filiální kostel svatého Jana Nepomuckého, kde se kvůli jeho výhodnější poloze koná více bohoslužeb. Dle sčítání z roku 2011 se k víře hlásí 826 osob, z toho 319 se nehlásí k žádné církvi. Mezi věřícími se nejvíce hlásí k římskokatolické církvi (388 osob). Mezi dalšími zastoupenými církvemi je Československá husitská církev (18 osob), Českobratrská církev evangelická (9 osob), Náboženská společnost Svědkové Jehovovi (2 osoby) a Pravoslavná církev v českých zemích (1 osoba).[32]

ŠkolstvíEditovat

V Rožmitále stávala škola již od 15. století. Zřejmě se nacházela v těsné blízkosti zámku v ulici Hofmeistrova (dříve Komenského) a to až do 2. poloviny 17. století. Nejstarším správcem školy je roku 1469 zmiňován Jan Kantor. Po něm zde působil Albrecht Pražák (1552) a Jan Písař (1609). V roce 1627 nařídil císař Ferdinand II., že všichni učitelé musí být katolického vyznání a musí vyučovat katechismus. Tím postavil učitele pod drobnohled katolických kněží, před nimiž museli učitelé vyznat svou víru, než nastoupili do úřadu. Strava učitele byla také pokryta z farních důchodů. Arcibiskup Harrach, majitel rožmitálského panství, vydal roku 1633 svůj školní řád, kde nabádal, aby rodiče posílali své děti do školy a ty se zde učili dobrým mravům, ctnostem a boží vůli. Kdo své děti do školy neposílal, mohl být i pokutován. Podle dochovaných záznamů ze 17. století město platilo učitele, který zároveň zastával úřad městského písaře, velmi nepořádně, protože ve válečných dobách nebyly žádné příjmy do městské pokladny. Když školních dětí přibývalo, jeden učitel už nestačil a proto byl ustanoven pomocník, tzv. podučitel. Okolo roku 1750 jím v Rožmitál dva roky byl Jakub Ryba, otec Jakuba Jana Ryby. V letech 1752–1788 byl učitelem Ondřej Poddaný, který byl zároveň městským písařem a ředitelem kůru. Tato zaměstnání mu přinášela více příjmů než škola, proto o ni příliš nedbal. Když onemocněl, zastoupil ho Jakub Jan Ryba, který po něm následně převzal místo řádného učitele a školu vedl až do své smrti v roce 1815.[33]

Jakub Jan RybaEditovat

 
Jakub Jan Ryba působil v Rožmitále jako učitel v letech 1788–1815

Ryba byl znamenitý učitel a hudební skladatel. Když přišel do Rožmitálu, nalezl školu v žalostném stavu. Zchátralá stavba školy z roku 1686 stála na hraně městského příkopu. Měla kamenné přízemí a roubené patro. Vedle skromného bytu kantora tu byly dvě nevelké třídy a v jedné z nich byla postel pomocníka, protože ten svou místnost neměl. Školou povinných dětí bylo kolem 300, ale do školy jich chodilo jen 67 a všichni seděli pohromadě, nehledě na jejich věk ani vědomosti. Ryba děti ihned rozdělil do dvou tříd. V první třídě učil pomocník František Kašpárek a v druhé třídě vyučoval sám Ryba. Dbal aby děti chodily do školy často a rády a brzy se počet děti docházejících do školy zdvojnásobil a stále narůstal. Po třech letech svého působení, za své úsilí obdržel uznání od krajského úřadu, který pochválil Rybovo nastolení pořádku a kázně a vyzdvihl školu za vzorný příklad. Ryba také založil při škole knihovnu českých i německých spisů pro mládež, ale kvůli malému zájmu brzy zanikla. V roce 1788 založil nedělní školu pro dospívající mládež, ale stejně jako knihovna hned v následujícím roce zanikla kvůli neporozumění rodičů. Ryba se snažil nedělní školu obnovit ještě v letech 1804 a 1807, ale všechny pokusy byly marné. Také snil o založení průmyslové školy, kde by se chlapci učili polnímu hospodaření, sadařství a lukařství a dívky se měly učit šití a pletení. Tento sen ale neuskutečnil a za jeho snahy se mu dostávalo posměchu. Rybův život rožmitálského učitele byl těžký. Často měl spory s farářem Zacharem, který odmítal Rybovy novoty a také s rodiči dětí. Po smrti faráře musel Ryba snášet mnoho příkoří také od nového správce panství. Mimo to živil početnou rodinu a sužovala ho jaterní nemoc. To vše ho dovedlo až k rozhodnutí ukončit život. Učinil tak 8. dubna 1815 v lese nad Voltuší, a že zemřel jako sebevrah, pohřbili ho za městem na morovém hřbitově. Ulice podél staré školy byla později Rybovou a jeho jméno nese základní a základní umělecká škola. V Podbrdském muzeu je mu věnována vlastní expozice.[34]

 
Budova bývalé obecní školy na náměstí z roku 1855 (nyní Základní umělecká škola Jakuba Jana Ryby)

Obecná a měšťanská školaEditovat

V roce 1818 přestaly do rožmitálské školy docházet děti ze Skuhrova, Pňovic, Nesvačil, Vranovic a Hoděmyšle, kvůli zřízení nové školy v Nesvačilech. Rybovým nástupcem se stal Antonín Štědrý. Působil zde do roku 1840 a za jeho doby byla škola rozšířena o třetí třídu. Dalším učitelem byl František Brož, který byl výborným učitelem a hudebníkem za něho byla v letech 1854–1855 postavena nová škola na místě dvou domů na náměstí. Do té doby fungovala ve staré škole jen jedna třída a pro další dvě třídy se prostory musely pronajímat. Během Brožova působení byla zavedena také nedělní škola což byly opakovací hodiny určené pro dospělejší mládež obou pohlaví. Roku 1864 se škola stala čtyřtřídní a v roce 1876 byly při ní zřízeny další dvě pobočky. Z dalších učitelů, kteří zde působili byl zvláště činný František Jerie, který zde působil v letech 1859–1862. V roce 1861 založil ochotnické divadlo a byl průvodcem národní slavnosti na Třemšíně. V roce 1882 byla škola za působení učitele Josefa Wollmanna povýšena na pětitřídní a přibyla další pobočka. Nové dvě pobočky přibyly ještě v roce 1887. V roce 1897 byl přidělen ke škole připojen Bezděkov, který dosud patřil pod školu v Pročevilech. Za Wollmana již učili při škole i první učitelky, některé jako tzv. industriální učitelky, které vyučovaly dívky ručním pracím. Od roku 1901 byl řídícím učitelem Václav Paleček, za něhož zde působil např. Gabriel Brda. V roce 1924 bylo povoleno vyučovat děti náboženství československé církve. V letech 1922–1929 na školu dopadly následky 1. světové války. Počet žáků klesl a bylo nutné uzavřít některé pobočky. Teprve po roce 1930 nastal plný stav žáků – 5 tříd a 5 poboček, jako před válkou. Mnoho rožmitálských učitelů bylo činnými kulturními pracovníky a členy různých spolků např. Sokol, Literární kruh, Osvětová komise, Místní péče o mládež aj. Dne 16. září 1898 byla v Rožmitále otevřena měšťanská škola s první třídou chlapeckou i dívčí. Školní budovu vystavila a financovala městská záložna, která ji postavila pro své účely a byla její majitelkou až do roku 1907, kdy ji kvůli finanční tísni prodala obci. Ke škole patřila také školní zahrada, která se do roku 1905 nacházela za městem u cesty na Bezděkov. Poté se nacházela u tržiště v ulici Jungmanova. Po uzavření smlouvy se Sokolem, docházeli žáci měšťanské i obecné školy na tělocvik do sokolovny. V nelehkých časech po 1. světové válce, podpořili měšťanskou školu rožmitálští rodáci, kteří emigrovali do Spojených států. Na měšťanskou školu v Rožmitále v roce 1920 v Chicagu vybrali 303 dolarů, za což byly chudým žákům zakoupeny nové knihy a také byly založeny dva fondy, z jejichž úroků měly být kupovány potřeby pro chudé žactvo.[35]

Všeobecná živnostenská školaEditovat

Všeobecná živnostenská škola pokračovací dvoutřídní pro učně a učnice byla v Rožmitále založena roku 1903. V roce 1908 byla povolena třetí třída pro kovodělníky. Škola využívala místnosti měšťanské školy. Vyučovalo se ve středu (1–3 hodiny), v sobotu (od 1 do 3 hodin) a v neděli (od 8 do12 hodin). Do roku 1927 byla povinná docházka pro učně z Rožmitálu a ze Starého Rožmitálu. Následně byli povinni docházet i učni od mistrů z Bezděkova, Hoděmyšle, Předních Hutí, Nesvačil, Pňovic, Podhory, Sedlice, Skuhrova, Věšína, Voltuše, Vranovic, Nádraží, Nového dvora a Pátého hamru. Kromě učitelů vyučovali na škole i praktici.[36]

Základní škola Jakuba Jana RybyEditovat

Nová základní škola byla postavena v roce 1964. V letech 2000–2003 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Škola sestává ze dvou pavilonů pro 1. a 2. stupeň, ze dvou tělocvičen a patří k ní budovy bývalé mateřské školy, kde se nachází školní družina a speciální škola. K areálu patří víceúčelová sportovní plocha s umělým povrchem, asfaltové hřiště a sektory pro vrh koulí a skok do dálky. Obě tělocvičny užívají jak žáci tak i veřejnost.[37]

SpolečnostEditovat

KulturaEditovat

 
Podbrdské muzeum otevřené od roku 2010
 
Slavnost královny Johanky (2019)

Podbrdské muzeumEditovat

Podbrdské muzeum se nachází v blízkosti radnice v ulici Palackého. Stálé expozice jsou věnovány Jakubu Janu Rybovi, šlechtickému rodu Lvů z Rožmitálu a lidovému umění a řemeslu na Rožmitálsku. Součástí je největší sbírka vyřezávaných erbů v Čechách, chrám sv. Víta ze stébel žitné slámy v měřítku 1:60 a soukromá sbírka historický vozů značky převážně značky Aero.

Cvokařské muzeumEditovat

Malé muzeum ve Starém Rožmitále se nachází v domě č.p. 74 v bývalé cvokařské dílně. Expozice se věnuje tradičnímu cvokařskému řemeslu. Lze zde nalézt také informace o Starém Rožmitále. Muzeum je volně přístupné od jara do podzimu.

Slavnost královny JohankyEditovat

Od roku 2002 se každoročně druhou sobotu v červnu koná Slavnost královny Johanky. Událost připomíná historii významného rodu spjatého s historií města. Hlavním programem slavnosti je historický průvod, po kterém následuje proslov královny Johanky a udělování řádu významným občanům města. Po celý den se ve městě konají trhy, hry pro děti, divadlo, ukázky lidových řemesel a šermířské klání. Oblíbenou tradicí se stal závod s kancem, kdy soutěžící musí s kancem na zádech uběhnout závodní trasu v co nejkratším čase. Odměnou pro vítěze je sud piva.

SportEditovat

Sídlí zde Tělovýchovná jednota Spartak Rožmitál, která má v současnosti[kdy?] okolo 600 členů v šesti sportovních oddílech: ASPV, kopaná, národní házená, stolní tenis, tenis a turistika. Dále tu funguje florbalový klub FBK Ježci Rožmitál.

Hospodářství a dopravaEditovat

HospodářstvíEditovat

Ve městě Rožmitál pod Třemšínem (přísl. Zalány, 2197 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[38]

  • Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, obchodní grémium, společenstvo smíšených řemesel, sbor dobrovolných hasičů, Arcibiskupská cihelna, továrna na elektromotory, cvočkařské družstvo, mlékárna, mlýn Hermina, 2 pily, pivovar Arcibiskupství, mechanická pletárna, 2 stavební družstva, stavitel, 4 strojírny, Arcibiskupská správa velkostatku.
  • Služby (výběr): 2 lékaři, 4 autodopravci, biograf Sokol, 4 cukráři, drogerie, geometr, 2 hodináři, 12 hostinců, 3 hotely (Březnická, Panský dům, Plzenka), hudební škola, 3 inženýři, knihkupec, lékárna, obchod s obuví Baťa, pensionát Třemšín, Občanská záložna, Okresní záložna hospodářská, Spořitelní a záložní spolek pro Rožmitál, 2 zahradnictví, zednický mistr, železářství

DopravaEditovat

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Z města vychází silnice I/18 Rožmitál pod Třemšínem - Příbram - Sedlčany - Olbramovice, město protíná silnice I/19 Nezvěstice - Rožmitál pod Třemšínem - Březnice - Milevsko - Tábor, do města vede silnice II/191 Radošice - Starý Smolivec - Rožmitál pod Třemšínem.
  • Železnice – Do města vede železniční Trať 204 Březnice - Rožmitál pod Třemšínem. Je to jednokolejná regionální trať, doprava na ní byla zahájena roku 1899. Na území města leží koncová železniční stanice Rožmitál pod Třemšínem a železniční zastávka Skuhrov pod Třemšínem.

Veřejná doprava 2012

  • Autobusová doprava – Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Benešov, Březnice, Dobříš, Mirovice, Nepomuk, Plzeň, Praha, Příbram, Sedlčany.
  • Železniční doprava – Po trati 204 jezdilo v pracovní dny 8 osobních vlaků, o víkendu 5 osobních vlaků.

Památky a pamětihodnostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rožmitále pod Třemšínem.
 
Jóga na nádvoří zámku, 2019
 
Kaple svaté Anny

ZámekEditovat

Renesanční zámek vzniklý přestavbou staršího gotického hradu byl před rokem 1948 majetkem pražského arcibiskupství, po únorovém převratu byl zestátněn. Do začátku 70. let 20. století zámek užívaly Československé státní lesy, které zde zřídily byty pro zaměstnance a kanceláře. V roce 1974 byl zámek převeden do majetku města, které začalo s nutnými opravami. K otevření zámku pro veřejnost ale nikdy nedošlo kvůli změnám ve vedení města. V roce 1990 byl zámek vrácen Arcibiskupství pražskému, jenž však nemělo prostředky na jeho opravu, proto hledalo soukromého investora. Tím se stal americký právník Roderick Marshall a jeho nově založená společnost Trinity Coop. Marshall se sta většinovým majitelem a 20% zůstalo arcibiskupství. Nový investor navázal na započaté opravy a dokončil opravy sgrafitové výzdoby na věži, kde byl také zbudován nový ochoz. Také dokončil renovaci domku správce. Poté práce na zámku utichly.[39] V roce 2011 Arcibiskupství pražské převedlo svůj podíl na firmu The Spalena Company. V průběhu dalších let zámek chátral, zřítila se přilehlá stodola a propadla se střecha na objektu bývalého pivovaru, za což byl majitel pokutován památkovým ústavem. Změna nastala v roce 2018 kdy se podařilo navázat s majiteli opět kontakt, díky otevřenému dopisu a petici s pomocí organizace Czech National Trust. Na zámku působí nový spolek, který se snaží obnovu a zpřístupnění zámku veřejnosti. Zámek je v letní sezóně otevřen každou sobotu a v rámci kulturních akcí.[40]

Kaple svaté AnnyEditovat

Byla postavena u mostu pod zámeckou věží roku 1765 za arcibiskupa Antonína Petra hraběte Příchovského. Kaple byla zasvěcena sv. Anně a opatřena sousoším svaté Anny vyučující pannu Marii, oltářem a starou ručně kovanou mříží, která je údajně přenesena ze zámecké kaple. Socha svaté Anny z lipového dřeva je dnes umístěna v Podbrdském muzeu. Kaple je chráněna jako kulturní památka.[41]

Kostel svatého Jana NepomuckéhoEditovat

 
Radnice

Filiální kostel svatého Jana Nepomuckého na náměstí nechal postavit arcibiskup František Ferdinand Khünburg v roce 1729 podle projektu Carla Canevala na místě, kde pravděpodobně stával gotický kostel, který podlehl požáru. Kostel byl v letech 1904–1905 radikálně přestavěn podle plánů Josefa Fanty. Z původní podoby kostela se zachovalo pouze zdivo kostelního kůru, kde zůstala i deska osazená roku 1852 s výrokem Jakuba Jana Ryby: Abys byl lepším, pozoruj denně tvé činny a zkoumej je! Z původních zvonů kostela se dochoval pouze umíráček s obrazem sv. Barbory z roku 1730 a stejně starý zvonek u sakristie.

Kostel Povýšení svatého KřížeEditovat

Farní kostel Povýšení svatého Kříže patří k nejstarším památkám města. Nachází se na pahorku ve Starém Rožmitále, kde bylo původní osídlení tzv. Staré město. Pravděpodobně se zde původně nacházelo pohanské obětiště, kde byl později postaven gotický kostel. O jeho založení stejně jako o prvním osídlení se nedochovaly žádné záznamy. Gotické portály, objevené při opravách kostela v 70. letech 20. století, jsou odborníky datovány do let 1230–1240. Kostel byl tedy pravděpodobně postaven v první čtvrtině 13. století. V letech 1729–1731 za působení faráře Václava Vavřince Hoffmistra Přeštického (†1737) byl kostel přestavěn do barokní podoby, zrušen boční vchod, rozšířen kůr, věž byla přistavěna k chrámové lodi. Věž byla zakončena cibulovitou šindelovou bání. Ke kostelu se kdysi přimykal starý hřbitov, jenž sloužil jako hřbitov farní do roku 1854. Tehdy byl pro nedostatek místa zrušen. Zřízen byl nový hřbitov, tentokrát dál od kostela. Starý hřbitov dnes připomínají jen závěsné desky a pomník faráře Šolleho. V kostele se nacházejí také původní barokní varhany z roku 1750, postavené varhanářem Martinem Palečkem. Na tyto varhany hrával skladatel a autor České mše vánoční, Jakub Jan Ryba.

RadniceEditovat

Radnice vznikla na místě původního měšťanského domu. Její dnešní jádro pochází z roku 1837. Na radniční věž byly tehdy přeneseny hodiny ze staré, zrušené brány, která se dříve nacházela dole pod náměstím v Palackého ulici. Dříve jednopatrová budova byla přistavěna o další patro roku 1936. Tehdy byla také rozšířena západním směrem. V této době zde sídlilo poštovní a telegrafní úřad, Husovy knihovny města Rožmitála, muzejní skladiště, zasedací síň, kancelář s archivem a nacházely se zde také byty strážníků, byt tajemníka a šatlava. V roce 1941 byl na radnici pořízen obraz Pasování Jaroslava Lva z Rožmitálu na rytíře od akademického malíře Jana Šebka od nějž je i sgrafito na fasádě Panského domu na náměstí, kde je rovněž vyobrazen Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné.[42] Dalších oprav se radnice dočkala v 70. letech, kdy se povedlo zmodernizovat všechny prostory a byl zrekonstruován i exteriér radnice. Ve dvoře radnice byla zřízena sauna, klub důchodců a prostory pro další služby.[43]

Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V okolí se pak nachází několik přírodních památek:

TuristikaEditovat

OsobnostiEditovat

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Slavnost královny Johanky [online]. Město Rožmitál pod Třemšínem [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  3. Z historie [online]. rozmitalptr.cz/ [cit. 2020-08-24]. Dostupné online. 
  4. ČÁKA, Jan. Brdské toulání. 1. vydání. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1983. 193 s. Kapitola Erb s kančí hlavou, s. 1–20. 
  5. SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 52-60 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Páni z Rožmitála, s. 60–65. 
  6. SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Rytíři Gryspekové z Grispachu na Rožmitále, s. 60–65. 
  7. SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí.. Rožmitál pod Třemšínem: [s.n.], 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. Kapitola Arcibiskupové pražští pány na Rožmitále, s. 65–73. 
  8. PLACHÝ, Jiří. Být užitečný lidem. první. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Kulturní klub města Rožmitál, 2011. 241 s. 
  9. Polychlorované bifenyly (PCB) [online]. arnika.org [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  10. Zbavit se bifenylů přijde na miliardy [online]. enviweb.cz, 2006-02-07 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  11. Účelová aktualizovaná analýza rizik v areálu bývalé obalovny v Rožmitále pod Třemšínem [online]. AQUATEST a.s., Praha, 2019 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  12. Skládka Rožmitál pod Třemšínem [online]. SEKM3, 2021 [cit. 2021-06-28]. Dostupné online. 
  13. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  14. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  15. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  16. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  17. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  18. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Středočeský kraj, Okres: Příbram, Obec: Rožmitál p.Třemšínem, Kandidátní listina: Komunistická str.Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2002 [cit. 2013-11-16]. Dostupné online. 
  19. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Středočeský kraj, Okres: Příbram, Obec: Rožmitál pod Třemšínem, Kandidátní listina: Komunistická str.Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2006 [cit. 2013-11-16]. Dostupné online. 
  20. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Středočeský kraj, Okres: Příbram, Obec: Rožmitál pod Třemšínem, Kandidátní listina: Komunistická str.Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2010 [cit. 2013-11-15]. Dostupné online. 
  21. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Středočeský kraj, Okres: Příbram, Obec: Rožmitál pod Třemšínem, Kandidátní listina: Komunistická str.Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. 
  22. Výpis usnesení z ustavujícího zasedání Zastupitelstva města Rožmitálu pod Třemšínem ze dne 10.11.2014 [online]. Město Rožmitál pod Třemšínem, 2014 [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. 
  23. Výsledky pro obec Rožmitál pod Třemšínem [online]. idnes.cz [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. 
  24. a b Rožmitál. Město, kde vládnou komunisté, 17. listopad neslaví [online]. idnes.cz, 2010-11-18 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  25. Kde se pád režimu neslaví [online]. Česká televize, 2018-11-17 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  26. NASSOVÁ, Jaroslava. Třicáté výročí sametové revoluce oslavovali i v Rožmitále pod Třemšínem [online]. Příbramský deník, 2019-11-19 [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  27. HUTR, Karel. Rožmitál má nového starostu. Stal se jím bývalý místostarosta [online]. nasregion.cz, 2021-1-29 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  28. Městský znak (Rožmitál pod Třemšínem, Česko) [online]. [cit. 2020-08-04]. Dostupné online. 
  29. Seznam členů Sdružení obcí, měst a dalších právnických osob Čechy nad zlato [online]. rozmitalptr.cz [cit. 2020-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-24. 
  30. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  31. Rožmitál pod Třemšínem, Stav obyvatel - statistika [online]. kurzy.cz [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  32. a b Rožmitál pod Třemšínem [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. 
  33. F. A. Slavík, str. 113–116
  34. F. A. Slavík, str. 116–120
  35. F. A. Slavík, str. 120–127
  36. F. A. Slavík, str. 127–128
  37. O škole ZŠ Rožmitál [online]. zsrozmital.cz [cit. 2021-03-02]. Dostupné online. 
  38. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1492-1493. (česky a německy)
  39. http://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/rozmital_zamek_zricenina200707.html
  40. Zámek Rožmitál pod Třemšínem [online]. Prázdné domy [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. 
  41. kaplička sv. Anny [online]. Památkový katalog [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  42. Rožmitálská radnice [online]. icentrum.tremsinsko.cz [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  43. Radnice [online]. www.rozmitalptr.cz. Dostupné online. 
  44. viz oficiální životopis, dostupné: http://www.apha.cz/miloslav-kardinal-vlk/ Archivováno 15. 4. 2012 na Wayback Machine (navštíveno 2. 8. 2008)

LiteraturaEditovat

  • PRÁŠIL, Petr. Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích. Hostivice: BARON, 2011. 203 s. ISBN 978-80-86914-37-4. 
  • SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Město Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6. 
  • HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál. Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, 2004. 75 s. ISBN 80-903447-1-2. 
  • HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál 2. 1. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, 2004. 128 s. ISBN 80-903447-6-3. 
  • ČÁKA, Jan. Podbrdskem od městečka k městu. Město Rožmitál pod Třemšínem: Středočeské nakladatelství a knihkupectví v Praze, 1988. 285 s. (česky) 
  • SIBLÍK, Josef. Blatensko a Březnicko. Brno: Garn, 2014. 487 s. 

Externí odkazyEditovat