Nejvyšší kancléř

Nejvyšší kancléř Království českého, také nejvyšší zemský kancléř nebo nejvyšší český kancléř (německy böhmischer Obrister Kanzler nebo Obrister Kanzler von Böhmen případně Obrister Kanzler des Königreichs Böhmen, latinsky supremus cancellarius regni Bohemiae) stál v čele úřadu České (královské) kanceláře, později České dvorské kanceláře. Disponoval velkou panovnickou pečetí. Kancléř garantoval, že obsah listiny je v souladu s vůli panovníka, a jako zemský úředník současně zaručoval, že obsah listiny neodporuje zemským právům a privilegiím. Úřad byl obsazován pány. Přestože v dvanáctičlenném kolegiu nejvyšších zemských stavovských úředníků Českého království zaujímal až šestou pozici, po přestěhování do Vídně v pobělohorské době byl nejvlivnější politickou osobností české Koruny. Po spojení s rakouskou kanceláří ji řídil jako nejvyšší český a první rakouský kancléř.

Vratislav II. z Pernštejna pobíral po nástupu do úřadu v roce 1566 plat 180 zlatých rýnských měsíčně.[1]

Seznam nejvyšších kancléřů Českého královstvíEditovat

S titulem „nejvyšší český kancléř“Editovat

S titulem „nejvyšší český a první rakouský kancléř“Editovat

Seznam českých kancléřů v české dvorské kancelářiEditovat

Český kancléř (královský kancléř v Českém království, německy böhmischer Kanzler) byl přímým zástupcem představeného kanceláře, tedy nejvyššího kancléře. Odsunul vicekancléře v hierarchii kanceláře až na třetí místo. Tento úřad zřídil císař Ferdinand II. (českým králem 1619, 1620–1637) v roce 1634 pro Jiřího Adama z Martinic, který v úřadu zůstal až do své smrti v roce 1651. Nejprve působil v Praze, v roce 1634 se kancelář přestěhovala do Vídně. Znovu byl úřad zřízen císařem Leopoldem I. (českým králem 1657–1705) v roce 1703 po pauze, která trvala 52 let, a zanikl v roce 1738. Český kancléř měl ulehčit vytíženému nejvyššímu kancléřovi v jeho povinnostech, účastnil se všech zasedání a porad, během hlasování disponoval vlastním hlasem.[21]

Seznam vicekancléřů v české dvorské kancelářiEditovat

Vicekancléř byl přímým podřízeným nejvyššího kancléře. Pokud byl kancléř nepřítomen, vicekancléř byl jeho plnohodnotným zástupcem. Obvykle spravoval část agendy zcela samostatně. Byl členem české dvorské královské rady. Po obsazení postu českého kancléře (1703–1738) se jeho postavení v rámci kanceláře posunulo až na třetí místo. Pokud působil v kanceláři i český kancléř, býval většinou pro odlišení označován jako německý vicekancléř (deutscher Vizekanzler).[27]

  • (70. léta 17. století) Karel Maxmilián Lažanský[28]
  • 1705 Jan Wolf z Frankenberka
  • 1705 (6. 6.)[29] – 1715 František Ferdinand Kinský (1. 1. 1678 – 12. 9. 1741)
  • ??? (určitě 1730) – 1734 Vilém Albrecht II. Krakovský z Kolovrat (4. 9. 1678 – 21. 4. 1738 Vídeň)
  • pol. 30. let – po 1739 Rudolf Josef Kořenský z Terešova († po 1739)[30]
  • 1776 (7. 5.) – 1780 Leopold Clary († 23. 11. 1800)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b VOREL, Petr. Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 320 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 248. 
  2. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I.. Praha: Libri, 1999. 288 s. ISBN 80-85983-73-7. S. 116. 
  3. KAVKA, František. Život na dvoře Karla IV. Praha: Apeiron, 1993. 138 s. ISBN 80-900703-4-5. S. 56. 
  4. JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. (Universum). ISBN 978-80-242-4065-7. S. 61. 
  5. BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. ISBN 80-204-0651-4. S. 7. Dále jen Dvory velmožů. 
  6. a b c d e f g h BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 105. 
  7. Dvory velmožů, s. 8
  8. Dvory velmožů, s. 10
  9. a b JANÁČEK, Josef. Rudolf II. a jeho doba. Praha: NAKLADATELSTVÍ SVOBODA, 1987. S. 304. 
  10. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích; svazek 5. Praha: DIDEROT, 1999. ISBN 80-902555-7-4. S. 88. 
  11. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. ISBN 80-903040-3-6. S. 120, 216. 
  12. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 774. 
  13. a b c d e f g h i j k l m n o p VONDRA, Roman. České země 1705–1792. Věk absolutismu, osvícenství, paruk a třírohých klobouků. Praha: Libri, 2010. 384 s. ISBN 978-80-7277-448-7. S. 357. 
  14. VOKÁČOVÁ, s. 401
  15. VOKÁČOVÁ, s. 160–161
  16. VOKÁČOVÁ, s. 401–402, 725
  17. VOKÁČOVÁ, s. 725
  18. VOKÁČOVÁ, s. 726
  19. HLAVAČKA, Milan. Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále. Praha: Akropolis, 1997. 155 s. ISBN 80-85770-50-4. S. 100, 103. 
  20. NAČERADSKÁ, Petra. Poslední Chotkové ve Veltrusech. Praha: Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze, 215. 144 s. ISBN 978-80-7480-044-3. S. 11. 
  21. VOKÁČOVÁ, s. 52, 510–512
  22. VOKÁČOVÁ, s. 561
  23. VOKÁČOVÁ, s. 52
  24. VOKÁČOVÁ, s. 160, 511
  25. VOKÁČOVÁ, s. 511–512
  26. VOKÁČOVÁ, s. 612, 726
  27. VOKÁČOVÁ, s. 510–511
  28. VOKÁČOVÁ, s. 773
  29. VOKÁČOVÁ, s. 52 a 561
  30. VOKÁČOVÁ, s. 741

LiteraturaEditovat

  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 154–155. 
  • LEDVINKA, Václav. Úřední cesty a pobyty českých nejvyšších kancléřů v 2.pol. 16. stol. In: Cesty a cestování v životě společnosti = Reisen im Leben der Gesellschaft : sborník příspěvků z konference konané 6.–8. září 1994 v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1995. S. 173–182.
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 243–244. 

Související článkyEditovat