Ludvík Habsbursko-Lotrinský

rakouský arcivévoda

Ludvík Josef Antonín Jan Habsbursko-Lotrinský (13. prosince 1784, Florencie21. prosince 1864, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a princ, který byl členem vlády v době kdy vládl Ferdinand V. Dobrotivý. Byl synem císaře Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky.

Ludvík Josef
rakouský arcivévoda
Portrét arcivévody Ludvíka z 19. století
Portrét arcivévody Ludvíka z 19. století
Narození 13. prosince 1784
Florencie
Úmrtí 21. prosince 1864
(ve věku 80 let)
Vídeň
Pohřben Císařská hrobka ve Vídni
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec Leopold II.
Matka Marie Ludovika Španělská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a mládíEditovat

Ludvík se narodil jako předposlední ze šestnácti dětí toskánskému velkovévodovi Petru Leopoldovi (pozdější císař Leopold II.) a jeho ženě Ludovice Španělsko-Bourbonské. Do svých šesti let žil v rodné Florencii. V roce 1790, poté, co byl jeho otec zvolen císařem, se rodina přestěhovala do Vídně. Po předčasné smrti rodičů roku 1792 se Ludvíka ujal císařský bratr František I., který Ludvíka a jeho o rok mladšího bratra Rainera Josefa vedl k vojenskému vzdělání. Mezi jeho učilteli byl mj. také český šlechtic, pozdější polní podmaršálek, Petr Prokop z Morzinu.

Vojenské službaEditovat

Už v sedmnácti letech se stal plukovníkem-majitelem 8. pěšího pluku. Od roku 1804 byl generálním inspektorem ochrany hranic. O rok později pomáhal bojovat v severní Itálii proti Napoleonovi. V roce 1807 získal hodnost polního podmaršálka.V roce 1809 velel 5. armádnímu sboru a bojoval v bitvě u Abensbergu a u Eggmühlu, kde utrpěl porážku.[1] Poté převzal velení polní podmaršálek Johann von Hiller.

Cesty za poznánímEditovat

Ludvík se dále rozhodl rozšířit své vzdělání a začal se věnovat obchodování a přírodovědné a matematické tematice. Spolu s bratrem arcivévodou Janem cestoval po Anglii a Francii, kde navštěvovali manufaktury, dílny, ocelárny, tkalcovny i přádelny a přivezli si různé popisy, plány a modely.[1] V roce 1818 se stal polním zbrojmistrem a roku 1819 byl jmenován generálním ředitelem dělostřelectva. Tuto funkci vykonával až do roku 1849.

SpoluregentEditovat

Jako člen státní rady několikrát zastupoval císaře Františka I. V roce 1836 se stal předsedou „státní konference“, která vykonávala spoluregentskou vládu Ferdinandu I. Další členové konfederace byli kancléř hrabě Klemens Václav z Metternichu, hrabě František Antonín z Kolovrat a mladší bratr císaře František Karel.[1] Po vypuknutí revoluce roku 1848 se Ludvík stáhl z veřejného života. V témže roce se stal čestným členem v Rakouské akademii věd.

Arcivévoda Ludvík Josef nebyl nikdy ženatý. Zemřel ve Vídni v roce 1864 a byl pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni.

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
František I. Štěpán
 
 
 
 
 
 
Filip I. Orléanský
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Leopold I.
 
 
Karel VI.
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
'Ludvík Habsbursko-Lotrinský'
 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský, velký dauphin
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
Karel III. Španělský
 
 
 
 
 
 
Eduard II. Parmský
 
 
Isabela Farnese
 
 
 
 
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
August II. Silný
 
 
August III. Polský
 
 
 
 
 
 
Kristýna Eberhardýna Hohenzollernová
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
 
 
 
 
Josef I. Habsburský
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 254. 

LiteraturaEditovat