Otevřít hlavní menu

Ferdinand III. Toskánský

toskánský velkovévoda (1790–1801 a 1814–1824)

PůvodEditovat

Byl synem toskánského velkovévody Leopolda I. (jako římský císař a český král Leopold II.) a Marie Ludoviky Španělské. Byl tudíž vnukem královny Marie Terezie a také krále Karla III. Španělského.

Velkovévoda a kurfiřtEditovat

Od roku 1791 byl toskánským velkovévodou, který musel čelit protestům proti církevním reformám a vysokým cenám.[1] O osm let později roku 1799 byl vyhnán francouzským vojskem Napoleona Bonaparta. Z Vídně se pak pokoušel domáhat o odškodnění.

V letech 18031805 byl kurfiřtem salcburským (Solnohradské vévodství) a v letech 18061814 byl velkovévodou würzburským. Po Napoleonově porážce se vrátil zpět do Toskánska, kde mu byl vídeňským kongresem titul velkovévody navrácen.

Zemřel roku 1824 ve Florencii, kde byl pochován v kostele sv. Vavřince. Ferdinandovým nástupcem se po jeho smrti stal jeho druhorozený syn Leopold II. Toskánský.

Manželství a potomciEditovat

V roce 1790 se oženil se svou přímou sestřenicí Luisou Marií z dynastie Bourbon-Obojí Sicílie, dcerou neapolsko-sicilského krále Ferdinanda I. a Habsburkovny Marie Karolíny.

  1. 1817 Marie Anna Saská
  2. 1833 Marie Antonie Neapolsko-Sicilská

Po smrti Luisy Marie († 1802), která zemřela při porodu i s novorozencem,[2] se Ferdinand znovu oženil až 6. května 1821. Druhou manželkou se ve Florencii stala saská princezna Marie Anna Ferdinanda, která byla z matčiny strany pravnučkou královny Marie Terezie. Toto manželství zůstalo bezdětné.

Vývod z předkůEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. OULÍK, Václav. Po stopách Habsburků. Praha: Erika, 1996. ISBN 80-7190-348-5. S. 78. 
  2. Po stopách Habsburků, str. 79.

LiteraturaEditovat