Gallerie dell'Accademia
Gallerie dell'Accademia jsou největší sbírkou benátského umění vůbec, sídlí ve třech dříve církevních budovách v Benátkách. Základ sbírky tvoří Accademia di Belle Arti, založená v roce 1750 malířem Giovannim Battistou Piazzettou. V roce 1807 Napoleon přestěhoval akademii do nynějších prostor a sbírka se rozrostla o umělecká díla z kostelů a klášterů, které zrušil.
| Gallerie dell'Accademia | |
|---|---|
.jpg) | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Itálie |
| Založeno | 1750 |
| Zeměpisné souřadnice | 45°25′51,88″ s. š., 12°19′41,3″ v. d. |
 | |
| Webové stránky a Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Části galerie editovat
Malby jsou umístěny v jednom patře rozděleném do 24 síní nebo oddělení. Některé síně jsou označeny (někdy i na zdi uvnitř) římskými čísly. Restaurační práce pokračují za provozu, takže ne všechny malby budou vystaveny a několik oddělení může být uzavřeno.
Byzantské umění a mezinárodní gotika editovat
Síň číslo 1 dokládá vliv byzantského umění na první benátské malíře. Nachází se zde například Korunovace Panny Marie od Paola Veneziana, skutečného zakladatele benátské školy. Projevují se zde západní i východní vlivy. Lineární rytmus je nepopiratelně gotický, avšak celkový dojem a zářivě zlaté pozadí ukazují na byzantské malířství. Korunovace Panny Marie od Michele Giambona ve stejné síni prozrazuje vliv mezinárodního gotického slohu, s kterým Benátky seznámili Gentile da Fabriano a Pisanello. Tento styl se vyznačoval jemnými naturalistickými detaily, například ptáky a zvířaty, které lze spatřit v popředí Giambonova obrazu.
Raná renesance editovat
Renesance se v Benátkách objevila pozdě, ale ve druhé čtvrtině 15. století již město proměnila v centrum umění soupeřící s Florencií a Římem. Dominantní úlohu v rané benátské renesanci hrála rodina Belliniů – otec Jacopo a jeho dva synové Gentile a Giovanni. Oltářní malba Giovanni Belliniho pro San Giobbe (1487) v síni č. 2 patří k nejkrásnějším ukázkám. Giovanni, mladší z bratrů, byl silně ovlivněn racionálním stylem a dokonalým ovládáním perspektivy v dílech svého švagra Andrey Mantegni, jehož Svatý Jiří (kolem 1460) visí v síni číslo 4. Dále se zde nachází Mantegnovy Madony (síň č. 4 a 5). Dále se zde nachází Giorgionova slavné Bouře
Vrcholná renesance editovat
.jpg)
Monumentální Hostina v domě Leviho od Paola Veronese (1573) zaujímá stěnu v síni číslo 10. Původně umělec namaloval Poslední večeři, ale kvůli požitkářským prvkům – opilci a trpaslíkům – nebyla přijata a Veronese se ocitl před inkvizicí. Nařízení, aby zmírnil rouhavý obsah obrazu, se vyhnul tak, že jednoduše změnil obsah. Jacopo Tintoretto si získal renomé cyklem obrazů Zázraky a smrt svatého Marka (1548) pro Scuolu Grande di San Marco. Prvním z nich je Zázrak osvobození otroka, dokládá jeho mistrovské umění dramatických efektů světla a pohybu. V další síni je Veroneseho Mystické zasnoubení sv. Kateřiny (kolem 1575).
Baroko, žánrová malba a krajinářství editovat
Ve městě na laguně se nenarodilo mnoho barokních malířů, a tak tamější školu udržovalo při životě v 17. století několik umělců, kteří nepocházeli z Benátek. Nejpozoruhodnějším z nich byl Bernardo Strozzi, velký obdivovatel Veronesa, jak lze spatřit v jeho Hostině v domě Šimona (1629), síň číslo 11. V této místnosti je zastoupen také Giambattista Tiepolo, nejvýznamnější benátský malíř 18. století.
Jsou zde také pastorální výjevy Francesca Zuccharelli, díla Marca Ricciho, scény ze života benátské společnosti Pietra Longhiho a pohled na Benátky od Canaletta.
Obřadní malby editovat
V síních 20 a 21, jež se vracejí do renesance, stojí za povšimnutí dva význačné cykly maleb z pozdního 16. století. Drobné detaily na těchto ohromných plátnech plných anekdot nám umožňují nahlédnout do života, zvyků a vzhledu města v této době. V síni č. 20 se nachází Zázraky sv. Kříže od předních benátských umělců, které si objednala Scuola San Giovanni Evangelista. Každý znázorňuje epizodu relikvie svatého Kříže, kterou Scuole darovalo Kyperské království. V Procesí na náměstí S. Marco[1] (1496) od Gentila Belliniho můžeme porovnat tehdejší náměstí s jeho současnou podobou. Další obraz Uzdravení posedlého od Vittora Carpaccia zachycuje most Ponte di Rialto. Od stejného umělce se zde nachází také Legenda sv. Voršily.
Sala dell'Albergo editovat
Když se na počátku 19. století Scuola della carità stala sídlem akademie umění, v albergu (kde bydleli studenti) se dochovalo původní obložení a strop z 15. století. Působivé Uvedení Panny Marie do chrámu (1538) bylo namalováno právě pro tuto místnost a kupodivu patří k jednomu z mála Tizianových děl v galerii. Stěny také zdobí velkolepý triptych (1446) Antonia Vivariho a Giovanniho d'Alemagny.
Reference editovat
- ↑ Mráz, Bohumír, Mrázová, Marcela. Encyklopedie světového malířství. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 630 s. bez ISBN
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gallerie dell'Accademia na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
