Giovanni Battista Tiepolo

Giovanni Battista Tiepolo, také Giambattista Tiepolo (5. března 1696, Benátky27. března 1770, Madrid), byl jedním z nejvýznamnějších benátských malířů pozdního baroka. Proslul zejména jako mistr nástropních maleb a dekoratér.

Giovanni Battista Tiepolo
Tiepolo, Giovanni Battista - Fresken Treppenhaus des Würzburger Residenzschlosses, Szenen zur Apotheose des Fürstbischofs, Detail Giovanni Battista Tiepolo - 1750-1753.jpg
Narození 5. března 1696
Benátky
Úmrtí 27. března 1770 (ve věku 74 let)
Madrid
Povolání malíř a tiskař
Rodiče Domenico Tiepolo a Orsetta Tiepolo
Manžel(ka) Maria Cecilia Guardi (od 1719)
Děti Giandomenico Tiepolo
Lorenzo Baldissera Tiepolo
Významná díla Apoteosi di Angelo della Vecchia nel segno delle virtù
Apoteosi di san Gaetano Thiene
Scipione l'Africano libera Massiva
Deckenfresko im Treppenhaus der Würzburger Residenz
Apelles Painting Campaspe
Ovlivněný Gregorio Lazzarini
Giambattista Pittoni
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vidění svatého Klimenta

Život G. B. TiepolaEditovat

Giambattista Tiepolo pocházel ze zámožné benátské rodiny. Jeho učiteli malířství byli Gregorio Lazzarini a Sebastiano Ricci. V jeho díle však rozpoznáme také vliv dalších významných benátských malířů, a to nejen Tiepolových součaníků, jakým byl například Giovanni Battista Piazzetta, ale především benátských malířů šestnáctého století: Paola Veronese, Jacopa Robustiho zvaného Tintoretto, Jacopa Bassaniho a Tiziana. V roce 1717 jako samostatný malíř vstoupil do malířského cechu.

Roku 1719 se G. B. Tiepolo oženil s Marií Cecilií Guardi, sestrou malířů Francesca a Giovanniho Guardi, s níž měl devět dětí.[1] Synové Domenico a Lorenzo se též věnovali malířství (Domenico rytectví). Nedosáhli ovšem otcova věhlasu. Pracovali v otcově dílně a pomáhali mu při velkých zakázkách.

Zpočátku pracoval Tiepolo především v horní Itálii (Benátky, Udine, Bergamo, Milán). Pro významnou benátskou rodinu Dolfinů vytvořil ve dvacátých letech několik prací, které vzbudily velký ohlas a přinesly mu další zakázky. Získal si jméno rychlostí své práce i tvůrčí invencí. Při práci na freskách využíval pomocníky, ale přípravné kresby a návrhy zhotovoval sám. [1] [2] Kromě nástěnné výzdoby církevních staveb a paláců tvořil i samostatné obrazy (např. oltářní obraz Umučení sv. Šebestiána v Diessenu z roku 1739). [1] Už jako vyhlášený freskař byl v roce 1750 povolán knížetem-biskupem Karlem Philippem von Greriffenklau do německého Würzburgu k výzdobě biskupské rezidence. Během tří let zde vytvořil nástěnný cyklus v Císařském sále, oltářní obrazy pro zámeckou kapli a nástropní fresky. [1]Stropní malba nad schodištěm s námětem Alegorie planet a kontinentů o rozměrech asi 19 x 33 m patří mezi jeho mistrovská díla. Mytologické výjevy zde propojil s portréty současníků, včetně svého autoportrétu. [2]

Roku 1753 se vrátil Benátek a mezi léty 1755-58 byl ředitelem malířské akademie v Padově. Nakonec se roku 1762 odebral na pozvání španělského krále Karla III. do Madridu, aby maloval stropy královského paláce. [3] Působil zde až do své smrti v roce 1770.

Kromě fresek se z jeho díla zachovalo na 800 maleb, více než dva tisíce kreseb a několik leptů s fantastickými výjevy (Capricci z let 1740-1742 a Scherzi di Fantasia z let 1743-1757). [2]

Charakteristika malířského dílaEditovat

 
Sláva Španělska 1762

Tiepolo nejen završuje řadu významných benátských koloristů, ale také řadu významných italskách barokních freskařů. Není proto divu, že jeho malba září světlými, jasnými a teplými barvami. To platí především o freskách, ale do jisté míry i o závěsných obrazech malovaných na plátno technikou olejomalby. Část olejomaleb, především z raného období tvorby, je temnosvitných (např. Obětování Izáka 1715-1716).[1] Tiepolovým dílem vrcholí také barokní malířský iluzionismus, který můžeme sledovat především na monumentální freskové výzdobě. Dokonale zvládnutá malovaná iluzivní architektura často kombinovaná s krajinou a téměř vždy otevřená do atmosférického, oblačného nebe se zde organicky pojí s bohatou figurální složkou, tvořenou řadou výrazně promodelovaných postav. Často volí příběhy z historie a mytologie, ale nevyhýbá se ani náboženským tématům. Malíř přitom zcela suverénně používá množství odvážných perspektivních zkratek, což je nejlépe vidět na nástropních freskách, kde jsou postavy i architektura malovány z výrazného podhledu. Malířská suverenita se projevuje také v dokonale zvládnuté kompozici a barevném podání maleb, stejně jako v lehkém a přitom zcela přesném a jistém vedení štětce.

Výběr nejvýznamnějších dělEditovat


ReferenceEditovat

  1. a b c d e Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 617-619. 
  2. a b c HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 124-127. 
  3. HUYGHE, René, a kol. Encyklopedie umění renesance a baroku. Praha: Odeon, 1970. (Umění a lidstvo - Larousse). S. 370. 

Externí odkazyEditovat