Jacopo Sansovino
Jacopo d'Antonio Sansovino, původním jménem Jacopo Tatti (2. července 1486, Florencie – 27. listopadu 1570, Benátky) byl italský sochař a architekt. Představitel vrcholné renesance a manýrismu.[1]
| Jacopo Sansovino | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. července 1486 Florencie |
| Úmrtí | 27. listopadu 1570 (ve věku 84 let) Benátky |
| Povolání | architekt a sochař |
| Děti | Francesco Sansovino |
| Významná díla | San Giovanni dei Fiorentini Palazzo Corner Piazza della Loggia Bacco Loggetta del Sansovino |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVyučil se u sochaře Andrei Sansovina, jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do Říma. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže Julia II., pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii sousoší Laokoona.[2]
V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem Benátek a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří knihovna Sv. Marka na náměstí Svatého Marka (1534–1554), dokončená Vincenzem Scamozzim v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537–1545), a Loggetta u Zvonice svatého Marka (1537–1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. [1] Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za Napoleonova tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. [3]
Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále Františka I. i anglického Jindřicha VIII., ale Benátky již nikdy neopustil.
V roce 1545 byl uvězněn, když se propadla střecha veřejné knihovny, na které v té době pracoval. Byl též odvolán ze svého úřadu. U soudu se však obhájil, zejména díky přímluvě Tiziana a Pietra Aretina, a tak byl propuštěn a roku 1549 se vrátil i do úřadu.[2][3]
Reference
editovat- ↑ a b HUYGHE, René; PALLUCCHINI, Rodolfo. Umění renesance a baroku. 1. vyd. Praha: Odeon, 1970. (Umění a lidstvo - Larousse). 01-533-70. Kapitola Cinquecento v Benátkách, s. 136.
- ↑ a b Jacopo Sansovino | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-23.
- ↑ a b CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 13. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jacopo Sansovino, s. 121–125.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacopo Sansovino na Wikimedia Commons - Portrét na Artmuseum.cz Archivováno 5. 5. 2014 na Wayback Machine.
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Encyklopedické zdroje na Answers.com
