Priština

Priština (albánsky: Prishtinë nebo Prishtina, zvuk audio, srbsky v cyrilici Приштина, v latince Priština) je hlavním a největším městem Kosova. Ve městě žije většinová albánská populace, vedle dalších menších skupin. S počtem obyvatel 207 000 je Priština druhým největším městem na světě s převážně albánsky mluvící populací po Tiraně, hlavním městě Albánie.[1] Město má rozlohu 507 km2, sídlí zde Parlament Kosova i Vláda Kosova a další instituce.

Priština
Prishtinë
A view of the city center.JPG
Priština – znak
znak
Priština – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 652 m n. m.
Stát KosovoKosovo Kosovo
Priština
Priština
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 572 km²
Počet obyvatel 207 477 (2013)
Hustota zalidnění 362,7 obyv./km²
Správa
Starosta Shpend Ahmeti
Oficiální web prishtinaonline.com
Telefonní předvolba 38
PSČ 10000
Označení vozidel 01
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

EtymologieEditovat

Jméno Priština je slovanského původu, a to ze slova pryščina, tedy odkazuje na vodu, prýskající, pryštící ze země. Jedná se o toponymum, které se objevuje v regionu Jihovýchodní Evropy poměrně zřídka, lze jej nicméně nalézt i u osady stejného názvu u města Teslić v dnešní Bosně a Hercegovině.

Klimatické poměryEditovat

V Prištině je kontinentální klima s průměrnou roční teplotou 10,4 °C a průměrnými ročními srážkami 600 mm. Průměrná roční teplota v červenci dosáhne 30 °C, v lednu -0,6 ° C. Na rozdíl od řady dalších měst v regionu je v Prištině o trochu chladnější podnebí, a to vzhledem k nadmořské výšce města (pohybující se okolo 550–730 m n. m. Prší po celý rok, více srážek spadne v květnu, červnu a v listopadu. Priština má 2135 slunečných hodin za rok.

GeografieEditovat

Geograficky se Priština nachází na rozhraní centrální části Kosova a jeho severovýchodního okraje, v blízkosti místa historicky významné Bitvy na Kosově poli. Směrem na západ se nachází rovinatá krajina a obec Kosovo Polje, směrem na východ se krajina mírně zvedá směrem k pohoří Grmija, které se táhne v severo-jižním směru a jehož vrcholky mají nadmořskou výšku okolo 900–1000 m n. m.

Priština se rozkládá na ploše 572 km2 v nadmořské výšce 652 m. Je lokalizovaná 185 km severovýchodně od Tirany v Albánii 250 km jižně od srbského Bělehradu, 180 km západně od bulharské Sofie a 70 km severně od severomakedonské metropole Skopje. Z Prištiny je dobrý výhled na pohoří Šar planinu, která leží několik desítek kilometrů na jih. Na západ od Prištiny leží dvě další města, Obilić a Kosovo Polje, která jsou již prakticky jejími předměstími.

Středem Prištiny protéká jediná řeka (Prištevka), která však byla svedena do podzemních tunelů, a na povrch vystupuje až za městem. Prochází přibližně v blízkosti železniční trati.

Prištiny se nachází v aktivní seismické oblasti.

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článku Dějiny Prištiny.
 
Pohled na střed města v roce 1924.
 
Starý bazar před 2. světovou válkou.

Za dob Římské říše existovalo 15 km od Prištiny město Ulpiana. Město bylo zničeno, ale opět obnoveno za dob císaře Justiniána I. Zbytky starého římského města lze stále spatřit.

Po pádu Říma se Priština dostala z ruin bývalého římského města. Město se nachází na křižovatce silnic vedoucích do všech směrů na celém Balkáně. Z tohoto důvodu se Priština stala důležitým obchodním centrem na hlavních obchodních cestách Jihovýchodní Evropy. Po Bitvě na Kosově poli se Priština dostala pod nadvládu Osmanské říše. Srbský spisovatel A. Bogosavljević ve své knize O Arnautima uvedl, že Priština v druhé polovině devatenáctého století měla 17 000 obyvatel a třináct mešit. V témže století Prištinu také poničily dva rozsáhlé požáry; v roce 1851 a 1863.[2] Od roku 1873 byla nedaleko od Prištiny zavedena železnice.[3]

V roce 1912 se spolu se zbytkem Kosova stala součástí nově vzniklého nezávislého státu Albánie. O rok později se však spojila se Srbským královstvím. V roce 1918 se Kosovo stalo součástí nově vytvořené Jugoslávie. V roce 1921 měla Priština 14 761 obyvatel.

V roce 1946 se Priština stala hlavním městem autonomního státu Kosova. Mezi lety 19531999 vzrostl počet obyvatel z 24 000 na více než 300 000. Největší nárůst nastal u zdejšího albánského obyvatelstva, které se sem přestěhovalo z horských pastvin.

Na konci druhé světové války bylo Kosovo jednou z nejvíce rurálních oblastí v rámci celé Jugoslávie; sestěhovávání obyvatelstva do měst tak znamenalo bouřlivý růst. V 60. letech byla zbudována v Prištině pobočka Bělehradské univerzity, která se po protestech v listopadu 1968 postupně osamostatnila. Jižně od samotného centra města vyrostla panelová sídiliště (Dardania, Sunčan Breg, Ulpiana apod). Ve směru ke Kosovu poli vznikla průmyslová zóna. Západně od ní byly vybudovány tepelné elektrárny a další továrny. Zatímco ještě v roce 1966 měla Priština jen několik zpevněných silnic a největším městem na území Kosova byl Prizren, ke konci 80. let dominovala Priština do počtu obyvatel na území celé autonomní oblasti Kosovo. Rychlý růst města kladl stále vyšší nároky na rozvoj infrastruktury, která byla financována z Fondu pro nerozvinuté republiky.

Ekonomický boom Prištiny přerušily nepokoje v roce 1981 a následná hospodářská krize v 80. letech. Situace pokračovala i v 90. letech, kdy byla fakticky omezena kosovská autonomie. Uplatněna byla přímá správa srbských úřadů. Během Bombardování Jugoslávie v roce 1999 bylo v Prištině zasaženo několik strategických objektů, mezi které patřilo např. Letiště Slatina (které nicméně utrpělo jako převážně podzemní základna jen malé škody), dále místní kasárna, policejní stanice, budova pošty a další. Po skončení konfliktu Prištinu opustilo několik desítek tisíc místních Srbů. Po roce 1999 bylo Kosovo centrem správy UNMIK OSN.

Po osamostatnění a vyhlášení Republiky Kosovo, ke kterému došlo 17. února 2008, se stala Priština hlavním městem. Od té doby zde sídlí úřady mezinárodních institucí a také ambasády těch zemí, které uznaly nezávislost Kosova.

ObyvatelstvoEditovat

 
Hustota osídlení na území města Prištiny.

V roce 2016 mělo město 204 tisíc obyvatel, což z Prištiny činí největší město na území Kosova.

Na počátku 21. století byla cca 1/3 obyvatel města ve věku do 15 let. 2/3 byly v produktivním věku a minimální počet obyvatel města byl starší 65 let.

Obyvatelstvo je v drtivé většině albánské národnosti, ostatní konstitutivní národy Kosova tvoří jen velmi malý podíl okolo 1 %. Do války v Kosovu žila ve městě početná srbská populace. Dle jugoslávského sčítání lidu z roku 1991 (které bylo částečně bojkotováno) se jednalo o cca 27 tisíc osob, tedy 13,3 % všech obyvatel města.

V současné době dochází k procesu suburbanizace rozvoje města, kdy se zvyšuje počet obyvatel v nedalekých obcích, které přiléhají k Prištině. Týká se to např. města Kosovo Polje, jehož intravilán se propojil s tím prištinským a dále obcí Obilić a dalších. Suburbanizace se realizuje okolo hlavních dopravních tahů (dálničních).

Dle sčítání lidu z roku 2011 se 97,3 % obyvatel hlásilo k islámu a 0,8 % ke křesťanství (0,59 % k Římskokatolické církvi a 0,24 % k pravoslaví). 1,9 % obyvatel se přihlásilo k jiným náboženstvím, nebo k žádnému. V Prištině se nachází také Katedrála Blahoslavené Matky Terezy, největší kostel v Kosovu, určený Římskokatolické církvi, jakož i řada dalších svatostánků všech ostatních zastoupených náboženství. V Prištině se nachází sídlo prištinsko-prizrenského biskupství, pod které spadá celé území Kosova malá část v okolí města Preševo.

EkonomikaEditovat

Počet registrovaných podniků v Prištině je v současné době 8725, s celkem 75 089 zaměstnanci. Mezi Prištinou a městem Kosovo Polje byla vybudována větší průmyslová zóna. Do roku 1991 byl největším zaměstnavatelem v Prištině státní podnik Elektrokosmet, pro který pracovalo okolo dvou tisíc lidí. Nacházely se zde také některé menší textilní podniky.[4] Působily zde rovněž podniky potravinářského průmyslu a farmaceutické závody. V současné době je okolo 75 % obvyatel Prištiny zaměstnáno ve službách. Jen velmý malý podíl na něm má turistika.

Obyvatelstvo ve věku starším patnácti let je 51,25 % výdělečně činného. 27,67 % práceschopných lidí je nezaměstnaných.

V Prištině sídlí řada společností, které působí na území celého Kosova. Výškové budovy se sídly různých bank zde začaly vznikat již během existence SFRJ, v rámci níž byla Priština hlavním městem SAO Kosovo. Mezi společnosti, které zde jako první budovaly velkolepá sídla, patřila Lublaňská banka, Elektrokosovo nebo Národní banka Kosova. Od roku 2008 vznikalo postupně nové kongresové centrum.

V Prištině se nacházejí čtyři velká nákupní centra, z toho dvě jsou umístěna na jižním okraji města, nedaleko Gračanice a dálnice směrem k městům Uroševac a Kačanik.

TuristikaEditovat

Priština je vzhledem ke statusu hlavního města primární turistickou destinací celého Kosova. V roce 2012 ji navštívilo cca 36 tisíc zahraničních návštěvníků, většina z nich byla z Albánie, Turecka, Německa, USA, Slovinska, Černé Hory a ze Severní Makedonie. Město má řadu hotelů všech kategorií, nejznámější z nich jsou Swiss Diamond Hotel nebo Grand Hotel Prishtina.

Turisticky atraktivní lokality v okolí Prištiny jsou dále Klášter Gračanica v obci stejného názvu a pevnost Ariljača, nacházející se nedaleko místního letiště. Dle novin The Boston Globe byla Priština označena za nejošklivější hlavní město Evropy. Symboly města jsou Národní univerzitní knihovna nebo např. Palác mládeže a sportu s nedalekým památníkem NEWBORN připomínajícím vyhlášení nezávislosti Kosova v roce 2008. V centru města se rovněž nachází i socha albánského národního hrdiny Gjergja Kastriotiho – Skanderbega.

SamosprávaEditovat

Isa Mustafa (LDK) byl starostou města od roku 2002. Ve volbách obhájil svoji pozici v letech 2007 a 2009. V místních volbách v roce 2013 byl za starostu zvolen Shpend Ahmeti (za stranu LVV).

Zastupitelstva města Prištiny má 51 členů. Podle Statutu města Prištiny musí být jeden z každých třech členů žena.

Priština se dělí ze správního hlediska na 20 místních částí. Zastupitelstvo má 51 členů, voleni jsou na čtyři roky. Sídlo Magistrátu Prištiny se nachází v centru města, na náměstí Adema Jashariho. Hranice města byly naposledy rozšířeny do současné podoby v roce 1986 v souvislosti s tvorbou územního plánu, který předpokládal rozvoj města nad hranici 220 tisíc osob.

DopravaEditovat

Priština představuje hlavní silniční křižovatku v Kosovu. Hlavní silniční tahy směřují na sever do Podujeva, K. Mitrovice, dálnice (R7) do Prizrenu, Kačaniku a dále do Skopje v Severní Makedonii, směrem na východ do Gnjilane. V létě 2021 by měla být zahájena výstavba tzv. Dálnice míru z Prištiny do Niše.[5]

Pro železniční dopravu je důležité nádraží ve městě Kosovo Polje 7 km jihovýchodně od centra Prištiny. Železniční stanice přímo v Prištině mělo význam pouze pro regionální dopravu, je dlouhodobě v neutěšeném stavu a chátrá. Původně se jednalo o železniční spojení Kosovo Polje – Priština – Doljevac (u města Niš). Trať by měla být výhledově obnovena.

Jihozápadním směrem (cca 19 km od centra města) se nachází také Mezinárodní letiště Priština, které nese název po bojovníkovi Ademu Jashariovi. Původně regionální letiště bylo modernizováno v 21. století a nyní představuje spolu s městem hlavní bránu pro řadu zahraničních návštěvníků do Kosova. s Městskou dopravu v Prištině zajišťují pouze autobusy. Autobusová síť nepokrývá celé město a jednotlivá vozidla dlouhodobě neodpovídají standardům typickým pro většinu zemí Evropy. V plánu udržitelné mobility města Prištiny je uvedeno za cíl modernizovat autobusovou dopravu a výhledově ji doplnit rychlodráhou nebo tramvajovou sítí. V letech 2016 a 2017 bylo např. dodáno 51 autobusů společností Iveco pro hlavní město Kosova.[6][7]

Priština nemá silniční okruh, jeho roli ale plní dálnice R7, která kosovskou metropoli obchází ze západní strany. Hlavní příjezdové silnice do města vedou ze západu (třída Billa Clintona) a z jihu (třída Deshmorët e Kombit).

KulturaEditovat

 
Národní divadlo v Prištině.
 
Památník NEWBORN upravený pro výročí 10. let od vyhlášení nezávislosti Kosova.

Priština je sídlem řady kulturních institucí, mezi které patří mimo jiné:

Muzea a galerieEditovat

DivadlaEditovat

  • Národní divadlo, které působí v Prištině od roku 1946 (původně jako Oblastní národní divadlo). Během své existence odehrálo přes 400 představení.
  • Divadlo Dodona
  • Divadlo ODA (soukromé)

Ostatní instituceEditovat

Hlavní knihovnou v Prištině je Národní knihovna Kosova, sídlící v brutalistické budově v centrální části plánovaného univerzitního kampusu. Její knižní fond čítá cca půl milionu titulů. Existuje i řada dalších knihoven na území Prištiny, např. knihovna Hivziho Sylejmaniho která má k dispozici značný knižní fond.

V Prištině je zastoupena řada kulturních institucí provozovaných jinými státy, např. Albánský institut, Francouzský institut, British Council, Goetheho Institut apod.

Kosovská filharmonie ročně odehraje cca 20 koncertů.

Kulturní akceEditovat

Od roku 2008 se ve městě pravidelně ročně koná filmový festival. Mezi další kulturní akce ve městě patří např. EtnoFest (který trvá cca 5–7 dní), dále jazzový festival, hudební festival ReMusica, festival piva a vína apod.

Kulturní památkyEditovat

Z celkového počtu 426 kulturních památek na území Kosova se jich celkem 21 nachází v Prištině. Jedná se do značné míry o památky připomínající existenci Byzantské říše a Osmanské říše. Existují zde čtyři historické mešity, které byly vybudovány během doby turecké nadvlády, turecké lázně, veřejná fontána, historické domy vybudované před začátkem 20. století apod. Dochován je dům Emina Gjiku, který slouží jako Etnografické muzeum, který se řadí k nejstarším ve městě.[8] Památkově chráněné jsou rovněž i původní lázně (hamam) a dále Filipovićův dům nebo Lazićův dům. Některé památkově chráněné budovy jsou však neudržované a ve špatném stavu, jako např. Dům Červeného kříže.[9]

Historie Hodinové věže, neboli Sahat kula, se začala psát na počátku 20. století.[8] Po požáru byla věž rekonstruována s použitím cihel. Původní zvon s datem výroby 1764 byl dovezen z Moldavska.[8] V roce 2001 byl starý hodinový stroj byl nahrazen elektrickým.

V blízkosti města se nachází četná archeologická naleziště, kde byly odhaleny různé pozůstatky dávných kultur. Existuje jich celkem sedm. V roce 1955 zde byly nalezeny objekty odkazující na existenci dávné Dardánie.

VzděláváníEditovat

První školy začaly vznikat v Prištině již během období osmanské nadvlády především jako školy náboženské. Albánskému obyvatelstvu bylo umožněno v těchto školách studovat, jen malá část ze škol však byla světského charakteru.

Ve městě sídlí Prištinská univerzita (Universiteti i Prishtinës, založena v r. 1970), která v dobách ještě bývalé Jugoslávie patřila k největším vysokým školám v zemi. Kromě toho působí v Prištině i řada dalších soukromých vysokých škol (např. Americká univerzita v Prištině). Kromě toho v Prištině sídlí i Kosovská akademie věd a umění.

V Prištině se nachází i řada středních škol, od 70. let 20. století však tento sektor nebyl rozvíjen a nebyly stavěny nové areály pro tyto školy. Naopak na přelomu 70. a 80. let vznikal areál Prištinské univerzity.

Na území hlavního města existuje celkem 37 základních škol, 14 stojí ve městě samotném, šest potom v sídelní oblasti, kde žije srbské obyvatelstvo. Ve městě jsou také dvě školy, kde se příslušníci turecké a bosenské menšiny vyučují ve svém mateřském jazyce. Počet žáků základních škol se pohyboval okolo třiceti tisíc. V Prištině se také nachází základní a střední škola hudební a baletní s přibližně 600 studenty. Dlouhodobým problémem je podinvestovanost školství, která se projevuje i v tak základní oblasti, jako nedostatek budov, přeplněné třídy, apod. Tento charakterový rys se projevoval ještě před válkou v Kosovu a byl do jisté míry způsoben rychlým růstem počtu obyvatel v druhé polovině 20. století.

Životní prostředíEditovat

 
Park Gërmia/Grmija na východním okraji Prištiny.
 
Koupaliště na okraji parku.

Ve městě je velmi málo parků a městských lesů. Parku i Qytetit (Městský park) patří spolu s parkem Taukbahçe a Arbëria k jediným skutečným zeleným místům ve městě. Mnohem větší přírodní park Gërmia se nachází na východ od města, v pohoří stejného názvu. Kromě řady turistických tras se zde nachází také koupaliště a otevřené divadlo.

Po roce 2008 byl střed města modernizován a upraven. Vznikla nová pěší zóna (třída Matky Terezy) a v roce 2018 bylo renovováno náměstí A. Jashariho, které představuje jeden ze středů historického města.

Priština se i přes zlepšení v oblasti veřejné zeleně potýká s vysokou mírou znečištění ovzduší. Spolu s několika dalšími městy v regionu je na tom nejhůře na celém Balkáně.[10] Problematická je doprava, vytápění a nedaleko existující zastaralé elektrárny (Kosovo A a Kosovo B.[11] Řada průmyslových podniků vypouští do ovzduší škodliviny, aniž by byly filtrovány tak, jako je tomu v zemích EU. Hodnoty škodlivých částic bývají v zimních měsících několikanásobně nad limity povolenými kosovskými ale i evropskými normami.

Problematickou otázkou města je (stejně jako je tomu v celém regionu) i odpadové hospodářství; Priština se potýká s vysokou mírou znečištění odpadem i divokými skládkami.

Vodovodní síť nepokrývá všechny části města (vzhledem k bouřlivému rozvoji Prištiny v posledních 20 letech). Odpadní vody jsou vypouštěny do říčky Prištevky a dále do vodní krajiny; čističky odpadních vod jsou nedostačující nebo zcela chybí. V nápravě této situace pomáhají Prištině různé státy, včetně Česka, které zafinancovalo stavbu několika ČOV.[12][6] Od roku 1999 bylo modernizováno v tomto směru 75 % místí infrastruktury.

ZdravotnictvíEditovat

Roli hlavní nemocnice plní Univerzitní klinické centrum, které se nachází na jižním okraji města. Tvoří jej 29 klinik s celkovým počtem cca 1900 lůžek. Kromě toho se zde nachází také i několik soukromých zdravotnických zařízení, mezi které patří např. Americká nemocnice (anglicky American Hospital, Bahceci - Kosovo IVF Center & Speciality Hospital nebo EDA Heart Hospital.

SportEditovat

  • Basketbal je od roku 2000 jeden z nejpopulárnějších sportů v Kosovu. Tento sport je v Prištině zastoupen dvěma týmy, jedním z nich je KB Prishtina.
  • Fotbal je zde také velmi populární. FC Prishtina hraje své domácí zápasy na městském stadionu Fadila Vokrriho.
  • Dalším oblíbeným sportem ještě z dob bývalé Jugoslávie je zde házená.

Hlavní sportovní centrum je Palác mládeže a sportu, který se nachází západně od středu města. Jeho součástí je i fotbalový stadion. V parku Grmija se rovněž nachází otevřený bazén.

Každoročně se v Prištině koná půlmaraton.[13]

Partnerská městaEditovat

Známé osobnostiEditovat

Z Prištiny pocházejí následující známé osobnosti:

ReferenceEditovat

  1. PLANI ZHVILLIMOR KOMUNALI PRISHTINËS 2012-2022 [online]. [cit. 2020-05-11]. [Prishtina Development Plan Document: http://prishtinaonline.com/uploads/prishtina_pzhk_2012-2022_shqip%20(1).pdf Dostupné online]. 
  2. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Priština, s. 385. (srbština) 
  3. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Priština, s. 384. (srbština) 
  4. STAMENKOVIĆ, Srboljub. Geografska enciklopedija naselja Srbije 3 (M-R). Beograd: Stručna knjiga, 2000. ISBN 86-82657-15-5. Kapitola Priština, s. 386. (srbština) 
  5. Článek na portálu seenews.com (srbsky)
  6. a b ŠILHAVÝ, Ivo; PUR, Vítězslav. Kosovo je oknem nových příležitostí a dveřmi do dalších zemí regionu. Agro Export. Čís. 4, s. 27. Dostupné online. (česky) 
  7. Článek na portálu albinfo.ch (německy)
  8. a b c UKJAJ, Nikola. Kosovo – turistički vodič. Priština: Turistički savez Kosova, 1973. Kapitola Priština, s. 28. (srbština) 
  9. Článek na portálu prishtinainsight.com (anglicky)
  10. Článek na portálu ekolist.cz
  11. Článek na portálu balkanenergynews.com (anglicky)
  12. Článek na portálu irozhlas.cz
  13. Článek na portálu Fondacioni Together Kosova (anglicky)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pristina na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Florina Jerliu, Vlora Navakazi: The Socialist Modernization of Prishtina: Interrogating Types of Urban and Architectural Contributions to the City (anglicky)
  • Arber I. Sadiki: Arhitektura javnih objekata Prištine u razdoblju od 1945 do 1990 godine: Društveni i oblikovni faktori (srbsky)
  • Pristina Sustainable Urban Mobility Plan (SUMP) (anglicky)
  • Plani Zhivillimor urban Prishtina 2012-2022 (albánsky)

Externí odkazyEditovat