Pramen

Pramen je soustředěný přirozený vývěr podzemní vody na zemský povrch. Prameny se podle způsobu vývěru dělí na sestupné, výstupné a přelivné. Za příznivých hydrogeologických podmínek se od pramene vytvoří vodní tok, který odvádí vyvěrající vodu dále do vodní sítě. Jiným zdrojem vody je prosak, kde voda v místě nevyvěrá, ale pouze prosakuje. Pokud se na jednom místě vyskytuje více pramenů z téhož podzemního zdroje, označuje se místo jako prameniště.

Některé prameny vyvěrají přímo do vodního toku, jezera, moře, označují se jako utajené prameny. Z některého pramene se může stát utajený pramen i lidskou činností (vyvěrá na dně rybníka).

V České republice je pozorovací síť pramenů. U pozorovaných pramenů se měří vydatnost, teplota a pH. Jednotkou vydatnosti pramenů je l·s⁻¹, při velkých vydatnostech m³·s⁻¹.^[1] K měření vydatnosti pramenů se používají objemové a hydraulické metody. Objemové měření vydatnosti je přímé, voda je zachycována do měrných nádob. Hydraulické metody jsou postaveny na základě hydraulických rovnic a empirických vztahů.^[2]

Dělení pramenů

Základní typy pramenů

Podle způsobu vývěru

sestupný – pramen je nejnižším bodem vodního sloupce:
- vrstevní – voda stéká pod povrchem po nepropustné vrstvě a v jednom místě proniká na povrch
- suťový – voda protéká pod sutí a na dolním konci suťoviště volně vytéká na povrch
- vrstevně-suťový – voda nejprve stéká pod povrchem a proniká do suťové vrstvy, z níž vytéká na povrch
přelivný – voda se hromadí v podzemní zásobě, přes jejíž okraj přetéká na povrch
výstupný – nejnižší bod vodního sloupce je pod úrovní pramene, vývěr je důsledkem tlaku přitékající vody:
- vrstevní – voda stéká pod povrchem a nepropustná vrstva se stáčí směrem vzhůru
- zlomový – voda vytéká prasklinami v nepropustné vrstvě

Podle teploty

prameny studené (s průměrnou teplotou nepřesahující 20 °C),
prameny teplé (s průměrnou teplotou vyšší než 20 °C):^[1]
- vlažné (hypotermální, do 37 °C),
- teplé či teplice (termální, do 50 °C),
- vřídla (termy, přes 50 °C).^[1]

Prameny v mytologii

Studánka se stříškou nedaleko Klíčavské přehrady.

V minulosti byly prameny často předmětem lidové úcty; v západním světě byly v pohanských dobách často spojeny s různými bohy, v dobách křesťanských pak bývaly některé prameny zasvěceny svatým a byly považovány za léčivé.

Studánky

Pro prameny doopravdy „na počátku toku“ se též vžil výraz studánka. V případě, že voda ze zdroje byla pitná, stavěly se nad zdrojem různé stříšky, aby se omezil dopad nečistot do vody.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Netopil, Rostislav a kolektiv: Fyzická geografie I. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 273 s.
↑ Kříž, Vladislav a kolektiv: Hydrometrie. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1988. 176 s.

Literatura

KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 104.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pramen na Wikimedia Commons
Téma Pramen ve Wikicitátech
Slovníkové heslo pramen ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[(Netopil,_R._1984)-1] Netopil, Rostislav a kolektiv: Fyzická geografie I. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. 273 s.

[(Kříž,_V._1988)-2] Kříž, Vladislav a kolektiv: Hydrometrie. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1988. 176 s.

[1]

[2]