Štip (makedonsky Штип) je největší město ve východní části Severní Makedonie, na železniční trati VelesKočani. Dle sčítání lidu z roku 2002 zde žilo 43 625 obyvatel. Město se rozkládá ve Východním regionu a je správním centrem stejnojmenné opštiny. Protéká ním řeka Bregalnica a Otinja.

Štip
Штип
Kostel sv. Mikuláše
Kostel sv. Mikuláše
Štip – znak
znak
Štip – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 300 m n. m.
Stát Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Statistický region Pelagonský
Opština Štip
Štip
Štip
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 583,24 km²
Počet obyvatel 47 796 (2002)
Hustota zalidnění 81,9 obyv./km²
Etnické složení Makedonci (87,2 %), Romové (4,6 %)
Správa
Starosta Zoran Aleksov
Oficiální web www.stip.gov.mk
Telefonní předvolba (+389) 032
PSČ 2000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

V roce 1284 zmínil v jednom svém dokumentu existenci města srbský car Štěpán Milutin. Po roce 1385 město obsadili Turci. V osmanských záznamech je (později v latince) známé pod názvem İştip.

Moderní výstavba ve Štipu byla realizována v podobě komplexní přestavby nábřeží řeky Otinja. V blízkosti železniční stanice vzniklo nové osídlení a panelové sídliště bylo zbudováno na severním okraji města. Ve městě se oslavuje den 8. listopad jako připomínka osvobození Štipu od fašistické nadvlády dne 8. listopadu 1944.

Během období existence socialistické Jugoslávie zde v rámci industrializace země byly vybudovány textilní podniky, konkrétně zde fungovaly společnosti Makedonka a Astibo. V blízkosti města se dnes nachází i průmyslová zóna o celkové rozloze 208 ha.

PamětihodnostiEditovat

Ve Štipu se nachází zachovalý klášter ze 14. století a ruiny starého kostela. Ve čtvrti Novo Selo, v jedné z nejstarších částí města, se narodil první prezident samostatné Makedonie Kiro Gligorov. Z historických památek bylo dochováno staré tržiště (bezisten) a řada dalších památek, např. mešita Kadan Ana. V jedné z historických budov sídlí i místní pobočka národního muzea. Dominantou středu města je brutalistní dům kultury ze 70. let 20. století.[1] Ve městě sídlí i pobočka národního divadla a národní knihovny, která nese název po Goce Delčevovi.

DopravaEditovat

Městem prochází železniční trať Veles–Kočani, která má nádraží na severozápadním okraji města.

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat