Veles (město)

Veles (makedonsky a v dalších jihoslovanských jazycích Велес / Veles, turecky Köprülü) je město a sídlo opštiny v Severní Makedonii. Leží přibližně uprostřed země, na obou březích řeky Vardar, na půli cesty mezi Skopje a hranicí s Řeckem. V roce 2002 zde žilo 43 716 obyvatel, z toho přes 90 % tvoří Makedonci; nejvýraznější národnostní menšinou jsou Turci.

Veles
Велес
Veles se zvonicí
Veles se zvonicí
Veles – znak
znak
Veles – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 225 m n. m.
Stát Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie
Statistický region Vardarský
Opština Veles
Veles
Veles
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 427,45 km²
Počet obyvatel 43 716 (2002)
Hustota zalidnění 102,3 obyv./km²
Etnické složení Makedonci (84,86%)
Správa
Starosta Goran Petrov
Oficiální web www.veles.gov.mk
Telefonní předvolba (+389) 043
PSČ 1300
Označení vozidel VE
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Významným rodákem je básník a revolucionář Kočo Racin (1908–1943).

NázevEditovat

Město bylo pojmenováno patrně po slovanském bohu Velesovi. Etymologie tohoto názvu nicméně odkazuje nejspíše na slovo les a okolní husté lesy, které spatřili první Slované při příchodu na Balkán v pozdním středověku. Historický název města zněl Vilazor. V letech 19461996 neslo na počest jugoslávského vůdce Josipa Tita název Titov Veles (Титов Велес).

HistorieEditovat

Na místě dnešního města Veles bylo první město zbudováno v roce 168 př. n. l. a to pod názvem Bila Zora. V 7. století město osídlili Slované. Současný název města je doložen od 11. století. Ze středověku pochází např. klášter sv. Dimitrije.

Veles byl pod nadvládou Turků v letech 13951912. V tureckém záznamu o sčítání lidu z let 1467/68 měl Veles 190 křesťanských rodin a 12 muslimských rodin. Cestopisec Evlija Čelebi při popisování balkánských měst si v případě Velesu povšiml nově zbudovaného dřevěného mostu přes řeku Vardar. Na přelomu 19. století náboženské složení obyvatel Velesu tvořili ze 2/3 křesťané (pravoslavní) a 1/3 muslimové. Menší skupina Romů žila v okolí města.

V roce 1831 a znovu v roce 1840 se ve Velesu rozšířila cholera, v roce 1833 zasáhly město nebývalé mrazy a v roce 1847 došlo k velkým povodním. I přesto však v 19. století došlo k hospodářskému vzestupu města. Reformy a liberalizace v Osmanské říši umožnily výstavbu nových kostelů. Dnes mezi hlavní památky ve městě pak patří kostel sv. Panteleimona z 19. století. Během turecké nadvlády byl administrativně součástí sandžaku (turecké správní jednotky) se sídlem ve Skopje, po roce 1877 se stal součástí Kosovského vilájetu.

Na začátku 20. století byly ve Velesu v provozu dvě základní školy s bulharským vyučovacím jazykem a jedna se srbským, rumunským a řeckým. Řekové rovněž ve Velesu provozovali střední školu. V období existence meziválečné Jugoslávie zde měla značný vliv ilegálně působící komunistická strana.

Město bylo osvobozeno od okupace dne 9. listopadu jednotkami Osmé veleské brigády jugoslávských partyzánů.

KulturaEditovat

Ve Velesu sídlí divadlo Jordana Hadži Konstantinova a knihovna Goce Delčeva. Svoji pobočku zde má rovněž i makedonské národní muzeum. Dochován je rovněž i dům Koči Racina.

TuristikaEditovat

Turisté navštěvují často ruiny historického města Stobi, které se nachází nedaleko. Oblíbeným výletním místem je potom jezero Mladost. Navštěovována je rovněž i místní pevnost (makedonsky Велеско Кале), která se však nachází dále od středu Velesu.

DopravaEditovat

Veles je důležitou železniční stanicí na trase BělehradSkopjeSoluň a z severomakedonských měst má nejlepší vlakové spojení s hlavním městem. Dále odtud vedou regionální dráhy do Bitoly a přes Štip do Kočani.

Externí odkazyEditovat