Simeon II.

bulharský car

Simeon II., občanským jménem Simeon Borisov Sakskoburggotski (bulharsky: Симеон Борисов Сакскобургготски; * 16. června 1937, Sofie) je bulharský politik, bývalý bulharský car a premiér.

Simeon Borisov Sakskoburggotski
Simeon II.
48. předseda vlády Bulharska
Ve funkci:
24. červenec 2001 – 17. srpen 2005
PrezidentPetar Sojanov
Georgi Parvanov
PředchůdceIvan Kostov
NástupceSergej Stanišev
Bulharský car
Ve funkci:
28. srpen 1943 – 15. září 1946
PředchůdceBoris III.

Narození16. června 1937 (87 let)
Sofie, Bulharsko
ChoťMargarita Goméz Acebo
RodičeBoris III. Bulharský a Giovanna Italská
DětiKardam Bulharský
Kyril Bulharský
Kubrat Bulharský
Konstantin-Assen Bulharský
Kalina Bulharská
PříbuzníMarie Luisa Bulharská (sourozenec)
Boris Tarnovský a Beltrán Bulharský (vnoučata)
Alma materValley Forge Military Academy and College
NáboženstvíBulharská pravoslavná církev
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna (2004)
Adopted Son of Madrid (2004)
čestný občan Coburgu (2005)
velkokříž Řádu čestné legie
Řád nezávislosti
… více na Wikidatech
Webová stránkakingsimeon.bg
CommonsSimeon II of Bulgaria
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bulharská carská rodina
Bulharská carská rodina
Car
Carevna

Kněžna z Koháry

Životopis

editovat

Panovníkem své země se stal 28. srpna 1943 po smrti svého otce Borise III. Vzhledem k jeho nízkému věku za něj vládla regentská rada. Po druhé světové válce a vyhlášení republiky v září 1946 odcestoval s matkou a sestrou do Egypta, kde již žil ve vyhnanství jeho děd, italský král Viktor Emanuel III.[1] Od roku 1951 žil ve Španělsku.

Svou rodnou zemi navštívil poprvé od dětství v roce 1996. Založil Národní hnutí Simeon II. a v červnu 2001 zvítězil v parlamentních volbách, když získal 42,7 % hlasů.[2]. Vzdal se královského jména a titulu. Utvořil koalici s Hnutím za práva a svobody a 24. července byl jmenován premiérem.[3] V červnu 2005 v parlamentních volbách jeho hnutí porazila koalice vedená sociálními demokraty a v srpnu skončil ve funkci premiéra.[4]

Simeon II. je vnukem italského krále Viktora Emanuela III., pravnukem černohorského krále Nikoly I. a praprapravnukem posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. Mezi jeho předky patří také španělský král Karel III. Španělský a Marie Terezie.

Je rytířem ​řádu Božího hrobu a také velkokřižníkem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Manželství a potomci

editovat

Dne 21. ledna 1962 se oženil se španělskou aristokratkou, doñou Margaritou Gómez-Acebo y Cejuela. Pár měl pět dětí, čtyři syny (Kardam, Kyril, Kubrat a Konstantin) a dceru Kalinu, z nichž všichni se následně vzali za Španěly.[5] Všichni jeho synové dostali jména bulharských carů, jeho dcera má bulharské jméno, i když pouze čtyři z jeho jedenácti vnoučat mají bulharská jména (Boris, Sofia, Mirko a Simeon).

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
August Sasko-Kobursko-Gothajský
 
 
 
 
 
 
Marie Antonie Koháryová
 
 
Ferdinand I. Bulharský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Filip Francouzský
 
 
Klementina Orleánská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Neapolsko-Sicilská
 
 
Boris III. Bulharský
 
 
 
 
 
 
Karel III. Parmský
 
 
Robert I. Parmský
 
 
 
 
 
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
Marie Luisa Bourbonsko-Parmská
 
 
 
 
 
 
Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie Izabela Rakouská
 
Simeon II.
 
 
 
 
 
Viktor Emanuel II.
 
 
Umberto I.
 
 
 
 
 
 
Adelheid Rakouská
 
 
Viktor Emanuel III.
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Maria Savojsko-Carignanský
 
 
Markéta Savojská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Saská
 
 
Giovanna Italská
 
 
 
 
 
 
Mirko Petrović-Njegoš
 
 
Nikola I. Petrović-Njegoš
 
 
 
 
 
 
Anastasija Martinović
 
 
Elena Černohorská
 
 
 
 
 
 
Petar Vukotić
 
 
Milena Vukotić
 
 
 
 
 
 
Jelena Vojvodić
 

Reference

editovat
  1. Bulharsko prohlášeno republikou. Lidová demokracie. 1946-09-17, roč. 2, čís. 214, s. 1. Dostupné online [cit. 2020-12-26]. 
  2. MIKOLÁŠ, Robert. Bulharské parlamentní volby vyhrál bývalý car Simeon II.. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-06-18 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  3. KOPP, Milan. Bulharsko má nového premiéra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2001-07-24 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  4. MIKOLÁŠ, Robert. Bulhaři ve volbách sesadili bývalého krále, vítězí socialisté. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2005-06-25 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  5. HINDLEY, Geoffrey. The Royal Families of Europe. Londýn: Lyric Books, 1979. Dostupné online. ISBN 0-07-093530-0. S. 156. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Bulharští carové
Předchůdce:
Boris III.
19431946
Simeon II.
Nástupce:
zánik monarchie
Vasil Kolarov (jako prozatímní prezident)