Ludvík Filip

francouzský král (1830–1848)

Ludvík Filip Orleánský (francouzsky Louis-Philippe d'Orléans, 6. října 1773, Paříž26. srpna 1850, Claremont House u Esheru, Surrey, Anglie) byl poslední francouzský král. Vládl v letech 18301848. Období jeho vlády se označuje jako červencová monarchie. Pocházel z rodu Bourbon-Orléans, což je vedlejší větev dynastie Bourbonů.

Ludvík Filip I.
Portrét
Portrét Ludvíka Filipa od Franze Xavera Winterhaltera
Francouzský král
Období9. srpna 183024. února 1848
PředchůdceKarel X.
Nástupcemonarchie zrušena

Narození6. října 1773
Paříž
Úmrtí26. srpna 1850 (ve věku 76 let)
Claremont
PohřbenDreux, kostel sv. Ludvíka
ManželkaMarie Amálie Neapolsko-Sicilská
PotomciFerdinand Filip
Luisa Marie
Marie
Ludvík Karel
Klementina
František
Jindřich
Antonín
RodKapetovci
DynastieBourbon-Orléans
OtecLudvík Filip II. Orleánský
MatkaLuisa Marie Adelaida Bourbonská
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

 
Léon Cogniet: Ludvík Filip v roce 1792

Otec byl přímý potomek bratra krále Ludvíka XIV., matka byla přímý potomek hraběte z Toulouse, legitimovaného levobočka téhož krále. Když roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, bylo Ludvíku Filipovi 16 let. Stejně jako jeho otec revoluci nadšeně uvítal, vstoupil do klubu Jakobínů a často se účastnil parlamentních debat. Roku 1792 se stal generálem severní armády a vyznamenal se v bitvách u Valmyu Jemappes. Mezitím vznikla republika, otec i syn si dali příjmení Égalité (rovnost), ale zatímco otec byl zvolen do parlamentu a hlasoval pro popravu Ludvíka XVI., syn sloužil v armádě v Holandsku, v armádě generála Dumourieze. Podílel se na jeho plánu obrátit armádu proti Paříži a revoluci porazit. Byl ale 18. března 1793 u Neerwinden poražen a Ludvík Filip uprchl do Švýcarska, kde se živil pod falešným jménem jako učitel.

Když byl v listopadu 1793 jeho otec popraven, stal se korunním princem rodu Bourbon-Orléans, ale všechny nabídky ucházet se o trůn odmítl. Cestoval po Skandinávii a chystal se i do Ameriky. Roku 1796 nabídlo francouzské direktorium, že propustí z vězení jeho matku a oba bratry, pokud se odstěhují do Ameriky. Této nabídky využil a usadil se ve Filadelfii. S bratry pak cestoval až k Velkým jezerům a po řece Mississippi. Po Napoleonově převratu se roku 1800 vrátili do Evropy a usadili se v Anglii. Napoleonova moc se však mezitím upevnila a Ludvík Filip se smířil s legitimním pretendentem Ludvíkem XVIII., ale odmítl bojovat v armádě prince Condé proti Francii.

Na pozvání sicilského krále Ferdinanda I. navštívil Palermo a roku 1809 se oženil s královou dcerou Marií Amálií. Po Napoleonově pádu se vrátil do Paříže, kde ho král Ludvík XVIII. nadšeně přijal, jmenoval ho generálplukovníkem husarů a vrátil mu jeho zkonfiskované statky. Jeho majetek se odhadoval na 8 milionů franků a díky jeho obchodním schopnostem dále rostl. Na jeho dvoře se scházela liberální měšťanská společnost, kterou si tak postupně získal.

Červencová revoluce editovat

 
Louise Adélaïde Desnos: Ludvík Filip jako král v roce 1838
 
Claremont House, Esher, Surrey, místo skonu Ludvíka Filipa

Za revoluce v červenci 1830 se držel v pozadí. Až když Adolphe Thiers vydal prohlášení, že jako republika by se Francie okamžitě ocitla v opozici k celé Evropě, kdežto Ludvík Filip by byl „občanským králem“, nabídku přijal. Přišel s trikolorou pěšky na radnici, kde ho La Fayette symbolicky objal. Trikolorou dal Ludvík Filip najevo, že nechce vracet staré pořádky, kdežto La Fayette vyjádřil přesvědčení, že doba pro republiku ještě nepřišla. Král Karel X. ho ještě jmenoval plukovníkem, ale parlament 8. srpna 1830 krále sesadil a prohlásil Ludvíka Filipa „králem Francouzů“.

Za jeho „občanské“ vlády nastal velký rozkvět francouzského hospodářství i průmyslu, takže jeho odpůrci mu připisovali cynický program „Obohacujte se!“ S růstem průmyslu však rostl i proletariát, o který se nikdo nestaral. Ludvík Filip se také vzdaloval od svého liberálního programu, spojil se se Svatou aliancí a začal podporovat šlechtu. Toho chtěl využít Ludvík Napoleon (pozdější Napoleon III.), synovec císaře Napoleona, a s podporou venkovanů se dvakrát pokusil o puč. Na Ludvíka Filipa bylo spácháno sedm vážných atentátů, kterým však pokaždé unikl. Teprve únorová revoluce 1848 ho donutila odstoupit a zvolila Ludvíka Napoleona prezidentem. Zbytek života dožil Ludvík Filip v anglickém exilu. Královna Viktorie mu poskytla zámeček v Surrey, kde už předtím bydlel belgický král Leopold I., od roku 1832 zeť Ludvíka Filipa.

Potomci editovat

Dne 25. listopadu 1809 se Ludvík Filip v Palermu oženil s dcerou sicilského a neapolského krále Ferdinanda III./IV. Marií Amálií. Z jejich manželství se narodilo 9 dětí, dvě děti zemřely v dětství.

Tituly a oslovení editovat

  • 6. října 1773 – 18. listopadu 1785: Jeho Jasnost vévoda z Valois
  • 18. listopadu 1785 – 22. listopadu 1792: Jeho Jasnost vévoda z Chartres
  • 22. listopadu 1792 – 6. listopadu 1793: občan Égalité (Rovnost)
  • 6. listopadu 1793 – 21. září 1824: Jeho Jasnost vévoda z Orléansu
  • 21. září 1824 – 9. srpna 1830: Jeho Královská Výsost vévoda z Orléansu
  • 9. srpna 1830 – 24. února 1848: Jeho Veličenstvo král
  • 24. února 1848 – 26. srpna 1850: Hrabě z Neuilly.[1]

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Filip II. Orleánský
 
 
Ludvík I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Františka Marie Bourbonská
 
 
Ludvík Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Vilém I. Bádenský
 
 
Augusta Bádenská
 
 
 
 
 
 
Sibyla Sasko-Lauenburská
 
 
Ludvík Filip II. Orleánský
 
 
 
 
 
 
František Ludvík Bourbon-Conti
 
 
Ludvík Armand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Bourbonská
 
 
Luisa Henrietta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Ludvík III. Bourbon-Condé
 
 
Luisa Alžběta Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Luisa Františka Bourbonská
 
Ludvík Filip
 
 
 
 
 
Ludvík XIV.
 
 
Ludvík Alexander, hrabě z Toulouse
 
 
 
 
 
 
Madame de Montespan
 
 
Ludvík Jan Maria Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Anne Jules de Noailles
 
 
Marie Viktorie de Noailles
 
 
 
 
 
 
Marie Františka de Bournonville
 
 
Luisa Marie Adelaida Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Rinaldo d'Este
 
 
František III. d´Este
 
 
 
 
 
 
Šarlota Brunšvicko-Lüneburská
 
 
Marie Tereza Felicitas d'Este
 
 
 
 
 
 
Filip II. Orleánský
 
 
Šarlota Aglaé Orleánská
 
 
 
 
 
 
Františka Marie Bourbonská
 

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ottův slovník, heslo Ludvík Filip

Literatura editovat

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku: od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498–1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 
  • Ottův slovník naučný, heslo Ludvík Filip. Sv. 16, str. 428
  • ŠEDIVÝ, Miroslav. Francouzská červencová monarchie v kritickém roce 1840. Historický obzor, 2007, 18 (3/4), s. 50-56. ISSN 1210-6097.
  • VONDRA, Roman. Život a doba krále bankéřů. Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2011, 22 (11-12), s. 242-256, ISSN 1210-6097.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Karel X.
  král Francouzů
Ludvík Filip I.
18301848
  Nástupce:
republika
Předchůdce:
Ludvík Filip II.
  Vévoda orleánský
Ludvík Filip III.
17931830
  Nástupce:
Ferdinand Filip
  Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
 
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
   Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip Napoleon III.   

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové