Luisa Marie Terezie z Artois

Luisa Marie Terezie z Artois (Louise Marie Thérèse; 21. září 1819-1. února 1864) byla vévodkyní a později regentkou Parmy. Narodila se jako dcera Karla Ferdinanda Bourbonského, mladšího syna Karla X., a jeho manželky Marie Karolíny Bourbonsko-Sicilské, dcery Františka I. Neapolsko-Sicilského.

Luisa Marie Terezie z Artois
vévodkyně z Parmy a Piacenzy
regentka Parmy a Piacenzy
Luisa Maria Teresa d'Artois.jpg
Doba vlády 19. dubna 1849-27. března 1854
27. března 1854-9. června 1859 (regentství)
Manžel Karel III. Parmský
Úplné jméno Louise Marie Thérèse d'Artois
Narození 21. září 1819
Elysejský palác, Paříž, Francie
Úmrtí 1. února 1864
Palazzo Giustinian, Benátky, Království lombardsko-benátské, Rakouské císařství
Pohřbena klášter Konstanjevica, Nova Gorica, Slovinsko
Potomci Markéta Bourbonsko-Parmská
Robert I. Parmský
Alice Bourbonsko-Parmská
Jindřich Bourbonsko-Parmský
Dynastie Bourboni
Otec Karel Ferdinand Bourbonský
Matka Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Luisin otec zemřel, když jí bylo pět měsíců. V roce 1830 její dědeček abdikoval, a tak musela Luisa i se zbytkem své nejbližší rodiny odejít do exilu, nakonec se usadili v Rakousku. Vzhledem k tomu, že byla vnučkou krále, nesla titul petite-fille de France. Její mladší bratr Jindřich byl mezi 2. srpnem a 9. srpnem 1830 podle následnického práva legitimním francouzským králem jako Jindřich V. (a navarrským jako Jindřich IV.), poté byl v letech 1844–1883 legitimním pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.

10. listopadu 1845 se Luisa ve Frohsdorfu v Rakousku provdala za Ferdinanda Karla, dědičného prince Luccy, od roku 1849 známého jako Karel III., vévoda Parmy a Piacenzy. 17. prosince 1847 zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská a Luisin tchán se stal jjím nástupcem jako Karel II. Parmský. Vévodství Lucca bylo včleněno do toskánského velkovévodství a z Luisina manžela dědičného prince Luccy se stal dědičný princ Parmy.

Luisin tchán byl vévodou z Parmy jen po několik měsíců. V březnu 1848 vypukla v Parmě revoluce podporovaná králem Karlem Albertem Sardinským. Ferdinand Karel prchl z Parmy, ale byl zajet v Cremoně. Po dobu několika měsíců byl vězněn v Miláně, dokud britská vláda nevyjednala jeho propuštění. Po krátkém pobytu na ostrově Malta, odcestoval do Neapole a pak do Livorna, kde se setkal s Marií Luisou Terezou, která právě porodila jejich prvního syna. pak rodina hledala útočiště v Anglii a ve Skotsku.

V srpnu 1848 rakouská armáda vstoupila do Parmy a oficiálně vrátila Karla II. na trůn. Ferdinand Karel nicméně zůstal se svou rodinou v Anglii, protože nepřátelské akce mezi rakouskou a piemontskou armádou pokračovaly. Již několik let chtěl Karel II. abdikovat ve prospěch svého syna, oddálil to však až do doby, kdy to bude pro Ferdinanda Karla bezpečné.

Parmská vévodkyněEditovat

24. března 1849 byla oznámena abdikace Karla II. Ferdinand Karel, stále žijící v Anglii, se stal vévodou Parmy, Piacenzy a Anektovaných Států pod jménem Karel III. 18. května se vrátil do Parmy, o dva dny později ji však znovu opustil. Správu vévodství převzal až 25. srpna.

Když byl její manžel v roce 1854 zavražděn, vládla Luisa jako regentka za jejich nezletilého syna, nového vévodu Roberta I. Stejně jako ostatní vládci centrálních italských států, byli také Luisa a její syn vyhnáni během Druhé italské války za nezávislost v roce 1859, a odešli pod rakouskou ochranu do Benátek.

Různé plány na to, co bude po válce, buď na restauraci Roberta v Parmě nebo na územní výměny, aby mohl vládnout v Toskánsku, Modeně nebo Romagně, přišly vniveč, když byla v březnu 1860 celá Itálie připojena k Piemontu. Luisa prožila zbytek svého života v exilu.

Nizozemská královna Žofie, která se s Luisou v roce 1862 setkala, ji popsala v dopise přítelkyniː

Druhý den jsem se seznámila s parmskou vévodkyní, sestrou hraběte ze Chambord. Je mnohem větší, než Marie z Cambridge, je velmi malá, ale živá, příjemná, bez hořkosti po tolika neštěstích. Její chlapci jsou trpaslíci, ale plni francouzské pohotovosti a veselosti. Líbila jsem se jí a lituji takového množství smůly - vražda a revoluce ji pronásleduje již od narození...

Luisa zemřela 1. února 1864 ve věku čtyřiceti čtyř let v Palazzo Giustinian v Benátkách. Byla pohřbena v kryptě svého dědečka Karla X. ve františkánském klášteře Konstanjevica ve městě Görz v rakousku (nyní Nova Gorica ve Slovinsku).

Byli tam pohřbeni také další členové francouzské královské rodiny včetně Luisina bratra Jindřicha, její tety Marie Terezie Bourbonské a jejího strýce Ludvíka Antonína, vévody z Angoulême.

PotomciEditovat

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Ludvík XV.
 
 
Ludvík Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Leszczyńská
 
 
Karel X.
 
 
 
 
 
 
August III. Polský
 
 
Marie Josefa Saská
 
 
 
 
 
 
Marie Josefa Habsburská
 
 
Karel Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Karel Emanuel III.
 
 
Viktor Amadeus III.
 
 
 
 
 
 
Polyxena Hesensko-Rotenburská
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
 
Filip V. Španělský
 
 
Marie Antonie Španělská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Parmská
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
Leopold II.
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie
 
 
Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Karel III. Španělský
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Amálie Saská
 

Tituly a osloveníEditovat

  • 21. září 1819 – 10. listopadu 1845ː Její Královská Výsost Luisa Marie Tereza z Artois, petite-fille de France
  • 10. listopadu 1845 – 17. prosince 1847ː Její Královská Výsost dědičná princezna z Luccy
  • 17. prosince 1847 – 19. dubna 1849ː Její Královská Výsost dědičná princezna z Parmy
  • 19. dubna 1849 – 27. března 1854ː Její Královská Výsost vévodkyně z Parmy
  • 27. března 1854 – 3. prosince 1859ː Její Královská Výsost regentka Parmy, vévodkyně vdova
  • 3. prosince 1859 – 1. února 1864ː Její Královská Výsost parmská vévodkyně vdova

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Louise Marie Thérèse of Artois na anglické Wikipedii.

Externí odkazyEditovat

Vévodkyně z Parmy a Piacenzy
Předchůdce:
Marie Tereza Savojská
18491854
Luisa Marie Terezie z Artois
Nástupce:
Marie Pia Neapolsko-Sicilská
titulární vévodkyně
Regentka Parmy a Piacenzy
Předchůdce:
Karel III.
18541859
Luisa Marie Terezie z Artois
Nástupce:
Robert I.
titulární vévodkyně