Marie Tereza Savojská

Tento článek pojednává o parmské vévodkyni. Možná hledáte: Marie Tereza Savojská (její teta, manželka Karla X. Francouzského).

Marie Tereza Savojská, celým jménem Maria Theresia Fernanda Felicitas Gaetana von Savoyen (19. září 1803, Řím16. července 1879, San Martino, Vignale, Itálie) byla dcerou Victora Emanuela I., krále Sardinie, a Marie Terezy Rakouské-Este. Jako manželka Karla Ludvíka se stala v letech 1824–1847 vévodkyní z Luccy a následně 1847–1849 vévodkyní z Parmy.

Marie Tereza Savojská
parmská vévodkyně
vévodkyně z Luccy
Portrét
Maria Teresa Savojská
Doba vládyParma:
17. prosinec 1847 – 17. květen 1849
Lucca:
13. březen 1824 – 17. prosinec 1847
Úplné jménoMaria Teresa Fernanda Felicitas Gaetana Pia
Narození19. září 1803
Řím
Úmrtí16. července 1879 (ve věku 75 let)
San Martino, Vignale, Itálie
PředchůdceMarie Amálie Habsbursko-Lotrinská
NástupceLuisa Marie Terezie z Artois
ManželKarel II. Parmský
PotomciLuisa Parmská
Karel III. Parmský
DynastieSavojští
OtecViktor Emanuel I.
MatkaMarie Tereza Rakouská-Este
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodila se v paláci šlechtické rodiny Colonnů v Římě. Její sestra-dvojče Marie Anna se později stala rakouskou císařovnou. Obě princezny byly pokřtěny 20. září 1803 papežem Piem VII. a jejich kmotry byly prarodiče z matčiny strany, vévoda Ferdinand Karel Rakouský-Este a Marie Beatrice Ricciarda d'Este. Tento křest je zobrazen na plátně, které vlastní Museo di Roma.

Roky svého dětství strávila převážně v Cagliari na Sardinii, kam její rodina odešla z Říma v únoru 1806 z obavy před armádou Napoleona Bonaparta. Byla silně nábožensky založená a poté, co se uzdravila z těžkého onemocnění, uvažovala o tom, že se stane jeptiškou. V roce 1814 se stal její otec vládcem Piemontu a odešel do Turína. Marie Tereza ho následovala až v roce 1815 po Napoleonově pádu. Nalodila se na Sardinii na britskou loď, která mířila do Janova, a odtud nastoupila cestu do Turína za otcem .

Zde se 15. srpna 1820 provdala v zastoupení (per procurationem) za Karla Ludvíka. Vlastní obřad proběhl 5. září 1820 v Lucce. Jejich zdejší dvůr ale ovládala silnou rukou jeho matka Marie Luisa. Také její vztahy k manželovi nebyly ideální. Jako katolička nelibě nesla jeho náklonnost k životním radovánkám. Měli spolu dceru a syna, dospělosti se však dožil jen jejich mužský potomek:

Karel Ludvík se ujal vlády v Lucce 13. března 1824 po smrti své matky a Marie Tereza se tedy stala vévodkyní z Luccy. Vánoce roku 1825 strávila se svým manželem v Římě, účastnila se zde oslav Svatého roku. Stále více se ale stranila společenského života. Těžce nesla aféry svého muže, což se u ní projevilo nervovým onemocněním. Přesto ho doprovázela na jeho cestách. Navštívili spolu příbuzné v Drážďanech, určitou dobu pak pobývala ve Vídni u své babičky Marie Beatrice d'Este. Po její smrti v listopadu 1829 se vrátila zpátky do Luccy. V roce 1832 spolu odjeli do Turína, pobývali ve Vídni, v Praze a procestovali Německo, sama se pak usadila na čas ve Vídni, kde bydlela v paláci Kinských. Zde ji také bolestně zasáhla zpráva, že její muž konvertoval k protestantismu. V srpnu 1833 se vrátila do Luccy, odešla od manžela a usadila se ve vile v Pianore.

Zcela se stáhla ze společenského dění a svůj život trávila převáženě ve společnosti jeptišek a mnichů. V roce 1838 se zúčastnila spolu se svým mužem korunovace císaře Ferdinanda I. za krále Lombardie a Benátska v milánské katedrále. Roku 1845 se její syn oženil s francouzskou princeznou Luisou Marií Terezií z Artois.

Bouřlivé události v regionu donutily Marii Terezu odejít v září 1847 do Janova. V říjnu téhož roku se její muž vzdal vévodského postavení v Lucce, stává se ale po smrti druhé Napoleonovy manželky, Marie-Luisy Rakouské, jako Karel II. Parmský vévodou z Parmy. Ale i zde vypukla v březnu roku 1848 revoluce, donutila ho do roka (březen 1849) abdikovat ve prospěch vlastního syna, který zde nastupuje na trůn jako Karel III. Parmský. Marie Tereza tráví tyto bouřlivé měsíce nedaleko Turína. V prosinci 1849 se vrací do svého domu v Pianore.

Po zavraždění svého syna v roce 1854 nechala na jeho památku postavit ve Viareggiu kapli. Roku 1855 začala zaznamenávat své vzpomínky. Od roku 1866 žila ve vile v San Martinu ve Vignale severně od Luccy. Zde umírá 1879 ve stáří 75 let a je pochována na hřbitově Campo Verano v Římě.

Vývod z předků editovat

 
 
 
 
 
Viktor Amadeus II.
 
 
Karel Emanuel III.
 
 
 
 
 
 
Anna Marie Orléanská
 
 
Viktor Amadeus III.
 
 
 
 
 
 
Arnošt Leopold Hesensko-Rotenburský
 
 
Polyxena Hesensko-Rotenburská
 
 
 
 
 
 
Eleonora z Löwenstein-Wertheim
 
 
Viktor Emanuel I.
 
 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
Marie Antonie Španělská
 
 
 
 
 
 
Eduard II. Parmský
 
 
Alžběta Parmská
 
 
 
 
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 
Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Karel VI.
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
Marie Tereza Rakouská-Este
 
 
 
 
 
 
František III. d'Este
 
 
Ercole III. d'Este
 
 
 
 
 
 
Šarlota Aglaé Orléanská
 
 
Marie Beatrice d'Este
 
 
 
 
 
 
Alderano I. Cibo-Malsapina
 
 
Marie Tereza Cybo-Malaspina
 
 
 
 
 
 
Ricciardia Gonzaga
 

Reference editovat

  1. Luisa of Bourbon-Parma (1821-1823) - Find a Grave.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Carlo III, duca di Parma. geni_family_tree [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  3. Louise Marie Thérèse de Bourbon-Artois.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Parmská vévodkyně
Předchůdce:
Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská
18471849
Marie Tereza Savojská
Nástupce:
Luisa Marie Terezie z Artois