Palác Kinských (Vídeň)

Palác Kinských (německy Palais Kinsky, nebo též Palais Daun-Kinsky) ve Vídni, je barokní městský palác. Nachází se na vídeňském náměstí Freyungu č. 4 ve Vnitřním městě na rozdvojení ulice Herrengasse. Je to jedna z nejvýznamnějších vrcholně barokních paláců ve Vídni.

Palác Kinských (ve Vídni)
Palais Kinski (in Wien)
Palác Kinských ve Vídni
Palác Kinských ve Vídni
Základní informace
Sloh Baroko
Architekt Johann Lucas von Hildebrandt
Výstavba 1713 až 1719
Materiál kámen
Další majitelé Kinští
Současný majitel Wlaschekové
Poloha
Adresa Vnitřní město, RakouskoRakousko Rakousko
Souřadnice
Další informace
Kód památky 30272
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DějinyEditovat

 
Daunský palác kolem roku 1750, rytina od Salomona Kleinera
 
Barokní nástropní freska

Palác byl postaven v letech 1713 až 1719 Johannem Lucasem von Hildebrandtem pro polního maršála Wiricha Filipa hraběte Dauna, přičemž vznikl v době těsně po odražení nebezpečí hrozícího ze strany Osmanské říše, jako Vienna gloriosa.

7. května 1763 se zde narodil kníže Josef Antonín Poniatowský, pozdější polský generál a francouzský maršál. V roce 1764 palác získal hrabě Khevenhüller. Roku 1784 přešel na Rosu hraběnku Kinskou. Jednu dobu palác sloužil jako základna městských gard (něm. Stadtguardia), předchůdce dnešní rakouské policie.

Po roce 1945 byl v paláci zřízen důstojnický klub britské okupační armády. Dnes je palác v držení Karla Wlascheka.

Na 2. nádvoří domu se nachází mauzoleum Wlascheků. Podle vídeňského obecního zákona smějí být pohřebiště zřizována pouze na pozemcích o rozloze nad 2000 m². Toho Wlaschek využil, aby v paláci Kinských zřídil mauzoleum své rodiny. Spočívají zde nejen jeho rodiče, ale také jeho čtvrtá manželka, která zemřela v roce 2003.

Vznik paláceEditovat

 
Sály ve 2. poschodí
 
Honosné schodiště

Pozoruhodné průčelí se svým portálem s římskými motivy se stal díky svým dekorativním prvkům vzorem až do 19. století.

Stejně tak pozoruhodný je interiér se schodištěm (zřejmě podle návrhu Antonia Beduzziho) a nástropní fresky v piano nobile. Ty jsou dílem Carla Carloneho a společně s kvadraturami Marcantonia Chiariniho představují apoteózu hraběte Dauna. Schodiště se zde rozevírá do dvou přes sebe ležících, odpočívadly přerušených ploch dvou hlavních pater, jež se skládají z pilastrů tvořených vysokým řádem na fasádě. Poslední poschodí je zvýrazněno kruhovým balkónem ve vnitřní části schodiště, který vytváří rám nástropní fresky a iluzorní perspektiva malby tak vytváří zdání vznášejícího se a ještě neskutečnějšího obrazu.[1]

Plastiky v interiéru a pravděpodobně také postavy na vnějším portálu pocházejí z dílny Josepha Krackera. Postranní křídla byla v 19. století několikrát přestavována, přičemž dnešní vzhled je dílem především Rudolfa Weyra.

Kameníci Hans Georg Haresleben a Simon Sasslaber z obce Kaisersteinbruch vytvořili z kaisersteinu mimo jiné vstupní bránu, stupně honosného schodiště, dveřní a okenní rámy a podstavce.[2][3]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Kinsky (Wien) na německé Wikipedii.

  1. Peter Tölzer: Scalalogia Schriften zur internationalen Treppenforschung, Treppen in Wien, 1990. S 40
  2. Stift Heiligenkreuzer Archiv, Kaisersteinbruch: Specification der Graf Taunischen Arbeith ... Rubrik 51/VII/2b
  3. Helmuth Furch: Hans Georg Haresleben, Heiligenkreuzer Untertan und Steinmetzmeister in Steinbruch in Mitteilungen des Museums- und Kulturvereines Kaisersteinbruch, Nr. 36, S 10-40, Februar 1995. Erstmals veröffentlichte Dokumente zum Bau des Palais Daun-Kinsky.

LiteraturaEditovat

  • RIZZI, Wilhelm G., a kol. Palais Daun-Kinsky. Wien, Freyung. Beiträge zum barocken Palast. Wien: Johannes Lehner, 2001. ISBN 3-901749-22-5. (německy) 

Externí odkazyEditovat