Wirich Daun

rakouský maršálek

Wirich Filip Vavřinec hrabě Daun, kníže z Teana (německy Wirich Philipp Lorenz Reichsgraf von Daun, Fürst von Theano) (19. října 1669, Vídeň30. července 1741, Vídeň), byl rakouský šlechtic a vojevůdce císařské armády. Vyznamenal se ve válce o španělské dědictví a v necelých čtyřiceti letech dosáhl hodnosti polního maršála (1708). Později zastával vysoké funkce ve správě enkláv habsburské monarchie, byl místokrálem v Neapoli (1707–1708 a 1713–1719), místodržitelem v Rakouském Nizozemí (1724–1725) a nakonec guvernérem v Miláně (1726–1733). Ve vojenské tradici rodu pokračoval syn Leopold Daun (1705–1766), který dosáhl taktéž hodnosti polního maršála a za sedmileté války proslul jako vítěz bitvy u Kolína.

Wirich Daun
Wirich hrabě Daun
Wirich hrabě Daun
Generální guvernér v Miláně
Ve funkci:
24. prosince 1725 – 21. října 1733
PředchůdceJeroným Colloredo-Waldsee
NástupceKarel Emanuel III.
Místodržitel v Rakouském Nizozemí
Ve funkci:
prosinec 1724 – 9. října 1725
PředchůdceEvžen Savojský
NástupceMarie Alžběta Habsburská
Místokrál v Neapoli
Ve funkci:
20. května 1713 – 4. července
PředchůdceCarlo Borromeo Arese
NástupceJan Václav Gallas
Ve funkci:
1. listopadu 1707 – 30. června 1708
PředchůdceJiří Adam z Martinic
Nástupcekardinál Vincenzo Grimani

Narození19. října 1669
Vídeň
Úmrtí30. července 1741 (ve věku 71 let)
Vídeň
Místo pohřbeníAugustiniánský kostel ve Vídni
RodičeVilém Daun a Anna Maria Magdalena, Gräfin von Althann
DětiLeopold Daun
PříbuzníHeinrich Richard Lorenz von Daun a Jindřich Josef Daun (sourozenci)
Marie Terezie z Daunu[1] (vnučka)
Profesevoják a politik
OceněníŘád zlatého rouna
CommonsWirich Philipp von Daun
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Polní maršál Wirich Filip Daun

Pocházel ze starého německého rodu Daunů (von Daun), původem z Porýní, ovšem během 17. století zdomácnělého v zemích habsburské monarchie. Jeho otcem byl Vilém Jan Antonín hrabě Daun (1621–1706), který roku 1657 vstoupil do rakouských služeb. Jeho matka byla Anna Marie Magdalena hraběnka z Althannu (1635–1712) a jeho sourozenci byli Jindřich Josef Daun (1678–1761) a Jindřich Richard Daun (1673–1729), kteří také v armádě dosáhli vysokých hodností.[2]

Od mládí sloužil v armádě, vyznamenal se ve válce s Osmanskou říší a pod Evženem Savojským bojoval v bitvě u Zenty (1697). Na začátku války o španělské dědictví byl jmenován generálním polním vachtmistrem, respektive generálmajorem (1701) a znovu s Evženem Savojským operoval převážně v Itálii. V roce 1704 dosáhl hodnosti polního podmaršála, poté se vyznamenal především obranou Turína v roce 1706 a pak také tím, že hned v následujícím roce se jako vrchní velitel císařských vojsk v Itálii bez boje zmocnil Neapole.[3] Po kompetenčních sporech s Jiřím Adamem z Martinic jej nahradil na postu neapolského místokrále (1707–1708)[4] a dočasně byl postaven mimo aktivní vojenskou službu (1707). Již v lednu 1708 byl jmenován polním maršálem[5] a pokračoval ve výbojích v Itálii. V roce 1709 přinutil papeže Klementa XI. k uzavření míru. Na konci války o španělské dědictví se vrátil do Neapole, kde byl pak dalších šest let znovu místokrálem (1713–1719).[6] Během války čtverné aliance vypravil proti Španělům vojenské jednotky na Sicílii, kde byl však 15. října poražen v bitvě u Milazza. V roce 1719 byl povolán do Vídně, kde se stal městským velitelem a také vrchním velitelem dělostřelectva. V roce 1725 byl jmenován místodržitelem Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie).[7] Zde působil jen dočasně do příjezdu nové místodržitelky, císařovy sestry arcivévodkyně Marie Alžběty. I přes krátké působení v Bruselu realizoval některé státoprávní reformy a mimo jiné začlenil belgické vojenské jednotky do struktury císařské armády. Byl také pověřen obchodními záležitostmi ve vztahu k Velké Británii v souvislosti s aktivitami Ostendské společnosti.[8][9] V roce 1726 odcestoval znovu do Itálie, kde nahradil zemřelého Jeronýma Colloreda na postu guvernéra v Miláně (1726–1734).[10] Za války o polské dědictví se dostal do obklíčení ze dvou stran, ze severu od francouzského maršála Villarse a od jihu vojskem sardinského krále Karla Emanuela III. Daun musel vyklidit Milán a ustoupit k Mantově, tím upadl v nemilost a vrátil se do Vídně, kde dožil v soukromí.[11]

Zemřel ve svém vídeňském paláci v roce 1741 ve věku 71 let a byl pohřben v augustiniánském kostele ve Vídni.

Byl též císařským tajným radou a komořím.[12] Za zásluhy na italských bojištích během války o španělské dědictví obdržel italské šlechtické tituly markýze z Rivoly (Marchese di Rivola, 1706) a knížete z Teana (Principe di Teano, 1710).[13][14] Z doby, kdy si císař Karel VI. nárokoval španělský trůn, pochází také titul španělského granda I. třídy.[15] V roce 1712 obdržel Řád zlatého rouna.

Rodina a majetkové poměry editovat

 
Daunův palác ve Vídni

V roce 1696 se oženil s hraběnkou Marií Barborou z Herbersteinu (1675–1735), dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí, dospělosti se dožili však pouze dva synové:

Po otci byl dědicem několika panství v Dolním Rakousku (Ladendorf, Kirchstetten). Zámek Ladendorf nechal v roce 1722 barokně přestavět podle projektu Donata d'Allio. Ve Vídni byl jeho sídlem Daunův palác na náměstí Freyung (dnešní obvod Innere Stadt), který byl postaven císařským dvorním architektem Johannem Lucasem Hildebrandtem v letech 1713–1719. Palác včetně hodnotné výzdoby v interiérech patří k významným památkám barokní architektury ve Vídni. Zde také Wirich Daun zemřel. Později se palác dostal do majetku Kinských a byl znám pod názvem Daun-Kinsky Palais, dnes Kinsky Palais.

Odkazy editovat

Související články editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wirich Philipp von und zu Daun na německé Wikipedii.

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. WISSGRILL, Franz Karl: Schauplatz des landsässigen niederösterreichischen Adels, Vídeň, 1795; s. 197–199 (heslo Daun) dostupné online
  3. KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. (kapitola Dobytí Turína a situace v Itálii roku 1706, s. 179–182) ISBN 978-80-7557-037-6
  4. KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 228–229 ISBN 978-80-7422-574-1
  5. Služební postup Wiricha Dauna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 24 dostupné online
  6. Přehled představitelů státní správy v Neapolském království na webu worldstatesmen dostupné online
  7. Přehled představitelů státní správy v Belgii na webu worldstatesmen dostupné online
  8. WANNER, Michael, STANĚK, Karel: Císařský orel a vábení Orientu. Zámořská obchodní expanze habsburské monarchie (1715–1789), Scriptorium, Dolní Břežany, 2021; s. 221–223 ISBN 978-80-7649-010-9
  9. VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Praha, 2014; s. 164, 443 ISBN 978-80-200-2364-3
  10. Přehled představitelů státní správy v Lombardii na webu worldstatesmen dostupné online
  11. Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 84 (heslo Daun) ISBN 80-7185-104-3
  12. Wirich Daun na webu kaiserhofgeschichte dostupné online
  13. Wirich Daun na webu geneanet dostupné online
  14. Wirich Daun in: Deutsche Biographie dostupné online
  15. Wirich Daun na webu geschichtewikiwien dostupné online
  16. Family tree of Maria Rosina von Herberstein. Geneanet [online]. [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat