Otevřít hlavní menu

Marie Amálie (26. února 1746, Vídeň18. června 1804, Praha) byla dcera královny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského, vdala se za Ferdinanda Parmského. Na konci života žila v Praze a byla pohřbena v katedrále sv. Víta.

Marie Amálie
Vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally
Maria Amalia of Habsburg Lorraina Parma.jpg
Manžel Ferdinand Parmský
Úplné jméno Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská
Tituly Rakouská arcivévodkyně
Narození 26. února 1746
Vídeň
Úmrtí 18. června 1804 (58 let)
Praha
Pohřbena Chrám sv. Víta
Potomci Karolína, Ludvík, Marie Antonie, Šarlota
Dynastie Habsbursko-Lotrinská
Otec František I. Štěpán Lotrinský
Matka Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Císařovnina "Popelka" - matka ji velmi kárala, vyčítala jí její vlastnosti.[zdroj?] Měla blízký vztah se svými sestrami Marii Antoinettou, královnou Francie, a Marií Karolinou, královnou neapolskou a sicilskou, s nimiž i po svatbě zůstala ve styku. Jako ostatní sestry se stala obětí matčiny sňatkové politiky - musela se provdat za muže tak hloupého a navíc chovajícího se jak malé dítě,[zdroj?] Ferdinanda Parmského, že to krásná a hlavně hrdá dcera císařovny brala po celý život velice těžce. Matka jí nedala na výběr, přestože věděla o lásce Marie Amálie k vévodovi Karlu Zweibrückenskému, který dokonce požádal o její ruku. Byl ale císařovnou odmítnut, neboť ta jej nepovažovala za dost dobrou partii pro svou dceru. Okamžik „pomsty“ nadešel za deset let, kdy se řešilo následnictví v Bavorsku. Karel, který se o trůn ucházel, požádal o podporu pruského krále Fridricha II., úhlavního nepřítele Marie Terezie, a ten mu ji bez okolků poskytl.

ManželstvíEditovat

1. července se vydala do Parmy, kde se 19. července 1769 konala svatba. Marie Terezie jí kladla na srdce, že se musí manželovi podvolit a být mu poslušnou chotí. Jakmile však přijela do Parmy, matčinými radami se neřídila a pustila se s velkou vervou do politiky. Její život byl plný skandálů sahajících daleko za hranice Parmy, což Marii Terezii velmi pohoršovalo. Snažila se ji přinutit změnit chování a dokonce za ní kvůli tomu poslala kancléře Franze von Knebela.

Když ani to nepomohlo, potrestala panovnice neposlušnou dceru tím, že s ní přerušila dopisování. Svým ostatním dětem nařídila, že si s ní nesmí dopisovat a mají odmítat její návštěvy. Marie Amálie nějakou dobu odolávala, ale pak se zlomila a v dopisech žádala matku o odpuštění. Usmíření však bylo jen krátkodobé, neboť Marie Amálie své postoje nezměnila.

Poté, co se Marie Terezie doslechla o chování dceřina manžela, nabádala své další děti, ať se jí snaží ulehčit život dopisy a návštěvami. Marie Amálie chtěla vidět matku, to ale císařovna nedovolila, neboť se kvůli rozruchu, který dcera předtím vyvolala na mezinárodní politické scéně, obávala skandálu. S matkou se Marie Amálie už nikdy neuviděla.

Odchod z ParmyEditovat

Po manželově smrti v říjnu 1802 a invazi Napoleona Bonaparta do Itálie Marie odjela z Parmy, kterou si nikdy nezamilovala. Do Vídně se jí však návrat nebyl umožněn. Mívala obzvláště špatné vztahy se svým bratrem Josefem II. a ani po jeho smrti nebyl její pobyt na vídeňském dvoře žádoucí. Její synovec císař František jí proto určil za rezidenci Pražský hrad. Do Prahy dorazila před Vánoci roku 1802 s úplně podlomeným zdravím. Život z ní udělal člověka bez ducha a energie, kterou kdysi měla. Zemřela v Praze 18. června 1804 a byla pochována v katedrále sv. Víta.[1] Stala se tak poslední členkou české královské rodiny, která byla pohřbena v pražské Královské hrobce. Jen srdce jí bylo vyňato a převezeno do Hrobky srdcí u Loretánské kaple kostela augustiánů ve Vídni, kde je vystaveno ve stříbrné urně společně s dalšími srdci členů císařské rodiny Habsburků. Teprve jedna z praprapravnuček, Zita Bourbonsko-Parmská, dovedla Marii Amálii genealogicky zpět do vídeňského Hofburgu.

DětiEditovat

 
Ferdinand a Marie Amálie

Přestože se svým manželem neměla dobrý vztah, porodila mu sedm dětí.

Tituly a osloveníEditovat

Vývod z předkůEditovat

ReferenceEditovat

  1. WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. Praha: Ikar, 1995. S. 127. 

LiteraturaEditovat

  • WEISSENSTEINER, Friedrich. Dcery Marie Terezie. Praha: Ikar, 1995. 246 s. 
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 

Externí odkazyEditovat