Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská

rakouská arcivévodkyně (1752–1814)

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská (německy Maria Karolina (Caroline) Luise Josepha Johanna Antonia, Erzherzogin von Österreich und Prinzessin von Böhmen, Ungarn und der Toskana), (13. srpna 1752 Vídeň, Schönbrunn8. září 1814 Vídeň, Hetzendorf) byla rakouská arcivévodkyně, desátá dcera a třináctý potomek Marie Terezie a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského. Později vstoupila do dějin jako neapolsko-sicilská královna a úhlavní odpůrkyně francouzského císaře Napoleona I. Bonaparta.

Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
Královna neapolská a sicilská
Marie Karolína na obraze od Antona Mengse, 1768
Marie Karolína na obraze od Antona Mengse, 1768
Úplné jménoMarie Karolína Luisa Josefa Johana Antonie
Narození13. srpna 1752
Schönbrunn, Vídeň, Habsburská monarchie
Úmrtí8. září 1814 (ve věku 62 let)
Hetzendorf, Vídeň, Rakouské císařství
PohřbenaKapucínská hrobka ve Vídni
Sňatek7. dubna 1768
ManželFerdinand I. Neapolsko-Sicilský
PotomciMarie Tereza Neapolsko-Sicilská, Luisa Marie Amélie Tereza Neapolsko-Sicilská, Karel, vévoda z Kalábrie, Marie Anna Neapolská a Sicilská, František I. Neapolsko-Sicilský, Marie Kristýna Neapolsko-Sicilská, Marie Kristina Amálie Neapolská a Sicilská, Gennaro Karel Neapolský a Sicilský, Giuseppe Neapolský a Sicilský, Marie Amálie Neapolsko-Sicilská, Marie Antonie Neapolsko-Sicilská, Marie Klotylda Neapolská a Sicilská, Leopold, kníže ze Salerna, Albert Neapolský a Sicilský, unnamed child di Borbone, Marie Henrietta Neapolská a Sicilská a Carlo di Borbone, Principe delle Due Sicilie
DynastieHabsbursko-Lotrinská dynastie
OtecFrantišek I. Štěpán Lotrinský
MatkaMarie Terezie
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dětství

editovat

V roce 1740 se Marii Terezii a Františku Štěpánovi narodila dcera Marie Karolína, která jako jednoroční dítě zemřela. Roku 1752 se císařskému páru narodilo zdravé děvčátko, jež pojmenovali opět Marie Karolína, v rodině ji však všichni přezdívali Charlotta. Vzhledem se podobala otci, povahově však byla věrným matčiným obrazem – měla nespoutaný temperament, byla činorodá, smělá, otevřená, upřímná a nezkrotně toužila po svobodě a nezávislosti. Byla vychovávaná společně se svou mladší sestrou Marii Antonií, pozdější francouzskou královnou Marií Antoinettou. Marii Karolínu měla na starost její ája (vychovatelka) hraběnka Judith von Brandisová, se kterou si arcivévodkyně nerozuměla a tak požádala matku, což bylo něco neslýchaného, o novou vychovatelku. Tou se stala hraběnka Lerchenfeldová. V učivu musela arcivévodkyně věnovat pozornost především italštině jako jazyku, kterým se jako budoucí neapolsko-sicilská královna měla dorozumívat po zbytek svého života v Neapoli.

Neapolská nevěsta

editovat

Charlotta se stala nevěstou budoucího krále Neapolsko-Sicilského Ferdinanda VI. místo své sestry Marie Josefy, zesnulé těsně před svatbou. Její manžel, jak se povídalo, nebyl příliš pohledný a povahově se dal charakterizovat jako obhroublý hulvát bez jakéhokoliv šarmu nebo vychování. Jako monarcha se rozhodně nechoval, pleskal bezostyšně dvorní dámy po zadcích a v zámku přechovával celý zvěřinec.

Královna neapolsko-sicilská

editovat

Když Marie odcestovala za svým mužem do Neapole, sídelního města královského páru, několik prvních měsíců jí bylo nelehce. Podle předpisů musela nosit černý šat, což nebyl ve vysokých teplotách pro rakouskou vévodkyni žádný med, navíc byla nucena poznávat neobvyklé a nevhodné zvyky svého mladého chotě.

Neapolská královna byla v letech 17711793 prakticky stále těhotná, v počtu potomků překonala dokonce i svou matku – na svět přivedla 18 dětí. Porody u ní však probíhaly mnohem hůře než u její robustnější matky; ze všech dětí se dospělosti nedožila ani polovina – jedenáct zemřelo před dosažením deseti let věku.

Marie Karolína zdědila po své matce ostrý politický rozhled a instinkt a měla snahu reformovat stát. Tehdejší dosazený ministr Tanucci byl proti a královna tedy nemohla nic realizovat. Politická scéna tak zůstala nezměněná, ale Charlotta se nechtěla vzdát a krále si naklonila na svou stranu, aby mohla spolurozhodovat. Na radu svého bratra Leopolda povolala politika Johna Actona, se kterým si rozuměla – reformy zemědělského státu tak byly konečně uskutečněny. V zemi byly zrušeny mnohé církevní instituce, do města byly dosazeny stráže proti neapolské lůze. Na neapolském dvoře to viděli jinak. Jako každá jiná královna byla vystavena přehnaným pamfletům a zákeřným intrikám. Údajně se měla prostopášná královna scházet s Actonem nejenom na politických jednáních, ale i v ložnici. Královna se nenechala odradit a s Actonem projednávala již nezbytné reformování. Flegmatický král se sice odvolával na nepodložené pomluvy o tom, že by se snad mohl stát paroháčem, avšak Charlotta ho uzemnila a on se dále věnoval svému lovu a cizoložství.

Důvěrnicí Marie Karolíny se stala mladičká krásná žena anglického vyslance v Neapoli sira Wiliama Hamiltona – Emma Hamiltonová. Život na neapolském dvoře přitom plynul stále stejně dál.

Poté přišla revoluční léta. Poté, co se královský pár vrátil z domoviny Marie Karolíny (kde provdávala své dvě nejstarší dcery za syny Leopolda II.), Velká francouzská revoluce dýchla i na Neapol a královna musela dohodnout tajnou domluvu s Anglií přes vyslance v Neapoli, lorda Hamiltona. Dohoda znamenala slib, že kdykoliv by připluly francouzské revoluční lodě, bude Anglie chránit jihoitalské břehy.

Roku 1793 přistála u města Neapol první anglická loď, v čele stál kapitán Horatio Nelson.

Úhlavní odpůrkyně Napoleona I.

editovat

Marie Karolína pozorovala s napětím boj konzervativních evropských mocností s revoluční Francií. Spojené síly Anglie, Rakouska, Pruska a Ruska však Francii neudolaly. A když se na scénu nebezpečně rychle vyšplhal po žebříčku hodností korsický génius Napoleon Bonaparte, pocítila opravdovou nenávist k Francii. V roce 1796 Napoleon vtáhl do Milána. Po sérii jeho vyhraných bitev měla královna opravdu nahnáno a začala proti Korsičanovi brojit; on, poté, co pocítil královninu nenávist, ji nenazýval také zrovna galantně. V únoru 1798 obsadily francouzské jednotky církevní stát a ocitly se přímo na hranicích neapolsko-sicilské monarchie. Osvobozující italská armáda neuspěla, Napoleon postupoval dále a revoluce s ním. Již 21. prosince se musela dát královská rodina na úprk na ostrov patřící králi – Sicílii. Když se za Nelsonovy pomoci podařilo Neapol dobýt z rukou Francouzů, na hlavy stoupenců Napoleona v Neapoli padl nepěkný soud. Později sledovala Marie Karolína i z Vídně Napoleonovo počínání a prohlásila o něm, že „dokud žije generál Bonaparte, nebude trvalý klid“.

Návrat do Vídně

editovat

9. června 1800 Marie Karolína odcestovala do Vídně. Doprovázel ji syn Leopold, tři dcery na vdávání – Marie Kristina, Marie Amálie a Marie Antonie, Nelson a manželé Hamiltonovi. 14. srpna dorazili do sídelního města rakouského císařství. Schönbrunn jim poskytl pohodlí a radostné chvíle s rodinou. Mnohokrát byla Vídeň oporou pro členy Habsbursko-Lotrinské dynastie. Špatné předtuchy o Bonapartovi se jí ale vkrádaly do hlavy i ve Vídni a svému zeti, mladému císaři Františkovi se protivila čím dál více. Tchyni kritizoval za to, že se plete do politiky a snaží se ovlivnit jeho ženu, a Marii Karolíně naznačil, že by bylo na čase, aby se vrátila zase domů.

Dne 17. srpna 1802 se tedy vrátila do svého království. S mužem se spíše odcizili. Marie Karolína zestárla, a to mnohem více, než by odpovídalo jejímu věku. Mezitím se vzájemné antipatie mezi ní a císařem Francouzů Napoleonem I. zhoršily, což vyústilo v její sesazení z trůnu. Král utekl opět na Sicílii a Marie Karolína ho později následovala. Dne 14. června 1813 opustila tehdy 61letá královna Sicílii a odcestovala zpátky do Vídně, kam po dlouhé cestě dorazila 2. února 1814. Jako poslední žijící dcera Marie Terezie chtěla zemřít ve svém původním domově. Tetě, která mu byla spíš na obtíž, císař přidělil nuceně zámek Hetzendorf, kde také 8. září roku 1814, těsně před Vídeňským kongresem, unavená královna skonala na cévní mozkovou příhodu. Nedočkala se tak vrcholné porážky svého nepřítele Napoleona I. Bonaparta v bitvě u Waterloo. Její manžel v Neapoli nařídil šestiměsíční státní smutek a oženil se svou dlouholetou milenkou Lucií Migliaccio.

Potomci

editovat

Vývod z předků

editovat
 
 
 
 
 
Mikuláš František Lotrinský
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Klaudie Lotrinská
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Gonzagová
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Alžběta Charlotta Orleánská
 
 
 
 
 
 
Karel I. Ludvík Falcký
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
 
 
 
 
Šarlota Hesensko-Kasselská
 
'Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská'
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Habsburský
 
 
Leopold I.
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Španělská
 
 
Karel VI. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Filip Vilém Falcký
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Amálie Hesensko-Darmstadtská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Anton Ulrich Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
 
 
 
 
Alžběta Juliana Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Norburská
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Albrecht Arnošt I. Öttingenský
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Frederika Württemberská
 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Neapolská královna
Předchůdce:
Marie Amálie Saská
12. květen 176823. leden 1799
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
Nástupce:
Parthenopeanská republika
Sicilská královna
Předchůdce:
Marie Amálie Saská
12. květen 17688. září 1814
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
Nástupce:
Marie Isabela Španělská
Neapolská královna
Předchůdce:
Parthenopeanská republika
13. červen 179930. březen 1806
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
Nástupce:
Julie Clary