Druhá italská válka za nezávislost
Druhá italská válka za nezávislost (též rakousko-francouzsko-sardinská válka či jen sardinská válka) byl ozbrojený konflikt mezi Rakouskem a Francií společně se Sardinsko-piemontským královstvím, které se snažilo o osvobození a sjednocení tehdejší roztříštěné Itálie.
| Druhá italská válka za nezávislost | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Risorgimento | |||||||||
 Napoleon III. v bitvě u Solferina (malba z roku 1863) | |||||||||
| |||||||||
| strany | |||||||||
 Francie Sardinie-Piemontpodpora:  Spojená knížectví
|
 Rakousko Lombardsko-benátské království
| ||||||||
| velitelé | |||||||||
| Napoleon III. Viktor Emanuel II. Giuseppe Garibaldi
|
František Josef I. Ferenc Gyulai Karl Ludwig Grünne Maxmilián Rakouský
| ||||||||
| síla | |||||||||
| Francie:
|
Rakousko:
| ||||||||
| ztráty | |||||||||
Francie:
|
12 568 mrtvých
| ||||||||
| nejsou zahrnutí ranění, zajatí, nezvěstní Rakušané... | |||||||||
Důvody k válceEditovat
Roku 1848 Rakousko zvítězilo v první italské válce za nezávislost, když porazilo v bitvě u Custozzy a Novary vojska Sardinského království, jež usilovalo o sjednocení Itálie. Království Sardinsko-piemontské však o sjednocení Itálie nepřestalo usilovat, a tak se spojilo s Francií. Spojenectví nebylo nijak pevné (platilo jen, když Rakousko napadne Piemont). Rakušané předali Piemontu ultimátum, aby odzbrojil. Piemont odmítl, vstoupil do války a na pomoc mu přišla Francie.
VálkaEditovat
Očekávalo se, že nad rakouskými vojsky převezme kontrolu šéf Radeckého štábu Heinrich von Hess, ale císařův generální pobočník Grünne prosadil neschopného Gyulaye. Armáda Piemontu nebyla nijak silná a Francouzi se museli dopravovat přes Alpy. I průměrný vojevůdce by zničil armádu Piemontu dříve, než přijdou Francouzi. Ale toho Gyulai nevyužil a čekal na Francouze. U Magenty byli Rakušané poraženi. V té chvíli převzal František Josef I. velení. Přesto byli Rakušané v bitvě u Solferina poraženi. František Josef I. podepsal 11. července 1859 mír ve Villafrance[1] a ztratil Lombardii, jednu z nejbohatších provincií Rakouska. Porážka způsobila pád Bachova absolutismu.
ReferenceEditovat
- ↑ Conference of Villafranca | France-Austria [1859]. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
LiteraturaEditovat
- TARABA, Luboš, Krve po kolena, Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie, Epocha, Praha 2011
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá italská válka za nezávislost na Wikimedia Commons
