Otevřít hlavní menu

Druhá italská válka za nezávislost (též rakousko-francouzsko-sardinská válka či jen sardinská válka) byl ozbrojený konflikt mezi Rakouskem a Francií společně se Sardinsko-piemontským královstvím, které se snažilo o osvobození a sjednocení tehdejší roztříštěné Itálie.

Druhá italská válka za nezávislost
Napoleon III. v bitvě u Solferina (malba z roku 1863)
Napoleon III. v bitvě u Solferina (malba z roku 1863)
trvání: 29. dubna 1859 - 11. července 1860
místo: Lombardie-Benátky
výsledek: Francouzsko-Sardinské vítězství
změny území: Sardínie získala Lombardii
Francie získala Savojsko a Nice
strany
FrancieFrancie
Italské královstvíSardinie
Rakouské císařstvíRakousko
velitelé
FrancieNapoleon III.
Italské královstvíViktor Emanuel II.
Rakouské císařstvíFrantišek Josef I.
Rakouské císařstvíFerencz Gyulai,Wilhelm Grünne

síla
Francouzi:
130000 pěchoty
2000 kavalérie
312 děl
Sardinie:
7000 pěchoty
4000 kavelérie
90 děl
220000 pěchoty
22000 kavalérie
824 děl

Důvody k válceEditovat

Roku 1848 Rakousko zvítězilo v první italské válce za nezávislost, když porazilo v bitvě u Custozzy a Novary vojska Sardinského království, jež usilovalo sjednocení Itálie. Království Sardinsko-Piemontské však o sjednocení Itálie nepřestalo usilovat, a tak se spojilo s Francií. Spojenectví nebylo nijak pevné (platilo jen, když Rakousko napadne Piemont). Rakušané předali Piemontu ultimátum, aby odzbrojil. Piemont odmítl, vstoupil do války a na pomoc mu přišla Francie.

VálkaEditovat

Očekávalo se, že nad rakouskými vojsky převezme kontrolu šéf Radeckého štábu Heinrich von Hess, ale císařův hofmistr Grünne prosadil neschopného Gyulaie. Armáda Piemontu nebyla nijak silná a Francouzi se museli dopravovat přes Alpy. I průměrný vojevůdce by zničil armádu Piemontu dříve, než přijdou Francouzi. Ale toho Gyulai nevyužil a čekal na Francouze. U Magenty byli Rakušané poraženi. V té chvíli převzal František Josef I. velení. Přesto byli Rakušané v bitvě u Solferina poraženi. František Josef I. podepsal mír ve Villafrance a ztratil Lombardii, jednu z nejbohatších provincií Rakouska. Porážka způsobila pád Bachova absolutismu.

LiteraturaEditovat

  • TARABA, Luboš, Krve po kolena, Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie, Epocha, Praha 2011