Karel Maria Bourbonský

španělský šlechtic a politik, od roku 1887 hlava rodu Bourbonů

Karel Maria Bourbonský, vévoda z Madridu (španělsky Carlos María de los Dolores Juan Isidro José Francisco Quirico Antonio Miguel Gabriel Rafael; 30. března 1848, Lublaň18. července 1909, Varese) byl španělský šlechtic a politik, od roku 1887 až do své smrti hlava rodu Bourbonů. Byl od roku 1868 pod jménem Carlos VII. karlistickým uchazečem o španělský trůn (jeho otec se tehdy tohoto nároku vzdal) a pod jménem Charles XI. legitimistickým nápadníkem trůnu francouzského po smrti svého otce v roce 1887.

Karel Maria Bourbonský
Portrét
Narození 30. března 1848
Lublaň
Úmrtí 18. července 1909 (ve věku 61 let)
Varese
Pohřben Trieste Cathedral
Potomci Blanka Bourbonsko-Kastilská, Jaime de Borbón y Borbón-Parma, Elvira de Borbón y Borbón-Parma, Beatriz de Borbón y Borbón-Parma, Alicia de Borbón y Borbón-Parma a Georges Comnene
Otec Infante Juan, Count of Montizón
Matka Marie Beatrix Rakouská-d'Este
Podpis Firma de Carlos María de Borbón.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Mince Carlose VII.

Karel Maria se narodil v Lublani, hlavním městě Kraňska v dnešním Slovinsku, jako prvorozený syn Jana, hraběte z Montizónu, a jeho manželky arcivévodkyně Marie Beatrix d'Este. Jako dítě žil krátce se svou rodinou v Londýně, kde se narodil jeho mladší bratr Alfons. Poté, co jejich otec, považovaný karlisty za příliš liberálního, opustil jeho matku, žili s ní chlapci v Modeně. Její bratr vévoda František V. Modenský byl z velké části odpovědný za vzdělávání chlapců a měl na ně hlavní vliv v jejich dětství. Karel Maria byl znám svými tradicionalistickými názory, hodně odlišnými od názorů jeho otce.

Karel Maria se 4. února 1867 ve Frohsdorfu v Rakousku oženil s princeznou Markétou, dcerou vévody Karla III. Parmského a jeho manželky Luisy Marie Terezie z Artois.[1] Pár měl pět dětí:

VálkaEditovat

Karel Maria organizoval a vedl třetí karlistickou válku. V letech 1872 až 1876 ovládal značnou část Španělska a měl podobnou legitimitu jako prezidenti první republiky.[1]

 
Carlos VII., faktický španělský král

V lednu 1893 zemřela Karlova manželka Markéta. Příštího roku se rozhodl znovu se oženit. Konzultoval to se svou matkou, která navrhla dvě možnosti: princeznu Terezii z Lichtenštejna (dceru knížete Alfréda z Lichtenštejna) a princeznu Marii Bertu Rohanovou (dceru prince Arthura Rohana). Poté, co se Karel Maria setkal s oběma dámami, rozhodl se pro druhou a požádal ji o ruku.[2] Dne 28. dubna 1894 sezdal Karla a Bertu kardinál Schönborn ve své soukromé kapli v Praze. Berta byla dominantní osobnost, takže manželství bylo mezi karlisty velmi nepopulární. „Všichni autoři se shodují, že toto druhé manželství bylo katastrofální, a to nejen pro rodinu Dona Carlose a pro něho [Karla] samotného, ale také pro stranu [karlisty].“[3]

Karel Maria zemřel ve Varese v roce 1909.[1] Je pohřben v katedrále San Giusto v Terstu. Nárok na španělský a francouzský trůn zdědil jeho syn Jaime.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Del Burgo, Jaime. Carlos VII y su tiempo: Leyenda y realidad. Pamplona: Gobierno de Navarra, 1994.
  • The Curé Santa Cruz and the Carlist War. Blackwood's Edinburgh Magazine (1873).
  • The Spanish Pretender: Who he is and What he has Been. The New York Times (May 31, 1874).
  • Chisholm, Hugh, ed. (1911). Carlos, Don (Prince of Bourbon). Encyclopædia Britannica. 5 (11th ed.). Cambridge University Press.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Infante Carlos, Duke of Madrid na anglické Wikipedii.

  1. a b c Chisholm 1911.
  2. Jaime Del Burgo, Carlos VII y su tiempo: Leyenda y realidad (Pamplona: Gobierno de Navarra, 1994), 340.
  3. Del Burgo, 341

Externí odkazyEditovat