Nova Gorica
Nova Gorica (německy Neu Görz) je desáté největší slovinské město. Město bylo vybudováno po roce 1948 v těsném sousedství zástavby italského města Gorizia (česky Gorice).
| Nova Gorica Nova Gorica | |
 Nova Gorica | |
| Poloha | |
|---|---|
| Souřadnice | 45°58′ s. š., 13°39′ v. d. |
| Stát |
 Slovinsko |
| Region | Gorický region |
| Občina | Městská občina Nova Gorica |
  Nova Gorica | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 32 763 (2002) |
| Hustota zalidnění | 106 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | Město |
| Starosta | Mirko Brulc |
| Oficiální web |
www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a současnostEditovat
Město Gorizia bylo osvobozeno 1. května 1945. Oblast byla demarkační linií rozdělena na zóny. Zónu A okupovaly anglo-americké jednotky, zónu B Jugoslávská lidová armáda. Po podpisu Pařížské mírové smlouvy došlo ke změně jugoslávsko-italské hranice, když se jugoslávská hranice posunula do původní historické hranice Rakouského Přímoří s výjimkou jižní části, kde oblast Gorice připadla Itálii. Oblast se ale díky takovému rozdělení ocitla bez správního centra, které zůstalo v Itálii. Rozhodnutí o výstavbě nového centra poprvé zaznělo v projevu slovinského předsedy vlády Miha Marinky, výstavbou byl pověřen ministr Ivan Maček. Pracovní skupina odpovědná za výstavbu nového města vznikla již v dubnu 1947. Autorem plánu výstavby byl prof. Ing. Edvard Ravnikar.
Přípravné práce pro výstavbu nového města byly zahájeny v říjnu 1947. Výstavba se již od počátku musela potýkat s nedostatkem stavebních materiálů, pracovní síly a finančních prostředků. Nasazeny byly brigády mladých. Výstavba pokračovala i navzdory jugoslávsko-sovětské roztržce. Do konce roku 1950 žilo ve městě sedm set lidí. Skutečný rozvoj města započal až v roce 1965.
Hora KostanjevicaEditovat
Na jižní straně města se vypíná hora Kostanjevica, na níž stojí kostel Zvěstování Panny Marie a františkánský klášter Kostanjevica ze 17. století.[1] Zde byli v hrobce pod kostelem pohřbeni poslední členové francouzské královské rodiny z dynastie Bourbonů (Karel X. a členové jeho rodiny a suity, včetně jeho syna Ludvíka Antonína, vévody z Angoulême a vunk Jindřich z Artois, synovec Ludvíka (Ludvík Antonín ani Jindřich nepřevzali žezlo). Důvodem, proč jsou pochováni zde, byl únik z Francie před revolucí zroku 1830, kdy našli útočistě v Gorici, a následně také poslední odpočinek. V kryptě je pochován také Petr Ludvík Jan Kazimír z Blacas, bourbonský šlechtic, který rovněž zemřel v exilu roku 1839.[2]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nova Gorica na slovinské Wikipedii a Nova Gorica na anglické Wikipedii.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nova Gorica na Wikimedia Commons - Dokumentarci: Mesto na travniku. RTV SLO [online]. 2007-09-11 [cit. 2010-07-07]. Dostupné online. (slovinsky)
