Oleg Kulik

ruský umělec

Oleg Borisovič Kulik (Оле́г Бори́сович Кули́к, * 15. dubna 1961 Kyjev) je ruský performer.

Oleg Kulik
Oleg Kulik - 2014.jpg
Narození15. dubna 1961 (60 let)
Kyjev
Povoláníumělec, malíř, fotograf, performer, instalační umělec, sochař a kurátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval geologickou školu v Kyjevě, poté žil po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého venkovským životem v Konopatech nedaleko Tveru, po absolvování základní vojenské služby v roce 1986 se usadil v Moskvě. Počátky jeho tvorby ovlivnil Naum Gabo, v devadesátých letech patřil k vůdčím představitelům moskevského akcionismu. Jeho provokativní performance vycházejí z divadla krutosti Antonina Artauda, kynismu, ruské tradice jurodivosti a filozofie Josepha Beuyse; odmítá konceptualismus a usiluje o autentické zážitky, komentuje krizi současné kultury a snaží se proniknout k animální podstatě skryté v člověku.[1]

Jeho nejznámější vystoupení je spojeno s fiktivní identitou nazvanou Mad Dog. V převleku za psa v roce 1996 ve stockholmské galerii Färgfabriken pokousal jednoho z prominentních návštěvníků.[2] Skandálem se inspiroval Ruben Östlund ve svém filmu Čtverec. Pozdější Kulikova tvorba využívá digitální fotografie k polemice s reklamní estetikou, v projektu Muzeum karikuje současné celebrity. V západních zemích jsou jeho instalace oceňovány jako protest vůči politickým poměrům v Rusku.[3] Ke Kulikovým akcím se hlásí jako k inspiračnímu zdroji skupina Vojna.

Účastnil se Biennale di Venezia, byl kurátorem landartového festivalu Archstojanie. Jeho dílo je zdokumentováno v nezávislé galerii moderního umění ART4.RU.

ReferenceEditovat

  1. SLAVICKÁ, Milena. Oleg Kulik aneb Létající muž. Fotograf Magazine [online]. [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. 
  2. LAHODA, Tomáš. Umění mimo zákon. Umělec [online]. [cit. 2019-07-15]. Roč. 1997, čís. 4. Dostupné online. 
  3. MOTÝL, Petr. Performance na ruský způsob. Kulturní noviny [online]. [cit. 2019-07-15]. Roč. 2013, čís. 11. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat