Antonin Artaud

herec, dramatik, básník a režisér

Antonin Artaud (výslovnost: arto, plným jménem Antoine Marie Joseph Artaud, 4. září 1896, Marseille, Francie4. března 1948, Ivry-sur-Seine) byl francouzský básník a divadelník; představitel francouzské meziválečné avantgardy, volně řazený do okruhu tzv. "prokletých básníků".

Antonin Artaud
Antonin Artaud 1926.jpg
Rodné jménoAntoine Marie Joseph Paul Artaud
Narození4. září 1896
Marseille
Úmrtí4. března 1948 (ve věku 51 let)
Paříž
Příčina úmrtíkolorektální karcinom
Místo pohřbeníSaint Pierre Cemetery
Povolánídramatik, herec, básník, filmový kritik, spisovatel, esejista, scenárista, malíř, divadelní herec, filmový herec, autor, prozaik, filmový režisér, režisér a autor komedií
NárodnostFrancouzi
Žánrdrama a esej
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Jeho raná básnická tvorba byla silně ovlivněna surrealismem. Po roztržce se surrealistickou skupinou se zaměřil na divadelní tvorbu. Nejprve spolupracoval s představiteli francouzské divadelní avantgardy: v roce 1927 založil společně s Rogerem Vitracem a Robertem Aronem Divadlo Alfréda Jarryho, kde uváděl například Strindbergovy a Claudelovy hry. Později založil vlastní divadelní scénu, kterou nazval Divadlo krutosti. Svoji představu, jak má vypadat moderní divadlo, popsal jednak teoreticky ve spisu Manifest divadla krutosti (Manifeste du théâtre de la cruauté, 1932), jednat ji předvedl v představení divadelní adaptace Stendhalovy povídky Cenciové (Les Cenci, 1935). V polovině 30. let odjel do Mexika, kde se účastnil náboženských rituálů mexických Indiánů. Po návratu do Francie u něj naplno propukla duševní nemoc, v letech 1937-46 byl opakovaně internován v psychiatrické léčebně.

Básnické sbírkyEditovat

  • Triktak nebe (Tric-trac du ciel, 1922)
  • Pupek předpeklí (L´Ombilic des limbes, 1925)
  • Heliogabalus aneb Korunovaný anarchista (Héliogabale ou l´Anarchiste couronné, 1935) - nejrozsáhlejší básnická skladba; na základě studia pramenů zde popsal život historické postavy syrského kněze, jenž se ve čtrnácti letech z vůle svého pohanského boha stal římským císařem.
  • Van Gogh aneb Zasebevražděný společností (Van Gogh ou le Suicidé de la société, 1947, česky 1993) - báseň-esej, nejvýznamnější Artaudovo dílo. Vzniklo po návštěvě výstavy díla nizozemského malíře Vincenta van Gogha, jehož osud zneuznaného umělce připomněl Artaudovi osud vlastní a v němž našel spřízněnou duši.

Teoretické práceEditovat

  • Divadlo a jeho dvojenec (Le Théâtre et son double, 1938) - sbírka esejů, v níž popsal svoji vizi divadla.

VýznamEditovat

Artaudovo dílo výrazně ovlivnilo moderní divadelní tvorbu, k jeho dramatickému odkazu se hlásili Eugène Ionesco, Samuel Beckett a Jean Genet.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat