Charkov

ukrajinské město

Charkov (ukrajinsky Харків / Charkiv; rusky Харьков / Char’kof) je druhé největší město Ukrajiny (žije zde přibližně 1,45 milionu[1] obyvatel). Leží v severovýchodní části země poblíž hranic s Ruskem; je centrem Charkovské oblasti, historického kraje Slobodská Ukrajina a celého širšího regionu východní Ukrajiny. Charkovská aglomerace s populací přes 2,2 miliony lidí tvorří třřetí největší aglomeraci v rámci aglomerací velkých měst Ukrajiny. Leží přibližně 450 km od Kyjeva, 250 km od města Dnipro a 300 km od města Doněck.

Charkov / Charkiv
Харьков / Харків
Kharkiv montage (2015).png
Charkov / Charkiv – znak
znak
Charkov / Charkiv – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška152 m n. m.
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastCharkovská
Administrativní dělení9 rajónů
Charkov
Charkov
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha306,0 km²
Počet obyvatel1 463 174 (2006)
Hustota zalidnění4 781,6 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (cca 70 %), Rusové
Náboženské složeníPravoslavné křesťanství Judaismus
Správa
StarostaGenadij Kernes
Vznik1654
Oficiální webwww.city.kharkov.ua
Telefonní předvolba+380 57
PSČ61001
Označení vozidelХА
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od 19. prosince 1919 do 24. června 1934 byl Charkov prvním hlavním městem sovětské Ukrajiny, odtud název „první hlavní město“.

HistorieEditovat

 
Chrám sv. Dimitrije v Charkově na kolorované pohlednici z 19. století

Kyjevská rusEditovat

Na místě Charkova ve dnech Kyjevské Rusi bylo starobylé město Donets a osada Donets.

Carské ruskoEditovat

Název města pravděpodobně pochází od řeky Charkov. Samotné pevnostní město Charkov bylo založeno záporožskými kozáky roku 1656. Mělo bránit jihozápadní hranice Ruského impéria, během 18. století však ztratilo svůj vojenský význam, V roce 1765 se však stalo hlavním městem ruské části Ukrajiny. Roku 1805 zde byla založena první univerzita na území východní Ukrajiny. Rychlý rozvoj Charkova nastal koncem 19. století. S příchodem železnice se z Charkova stalo důležité průmyslové a obchodní centrum. V počátečním období Sovětského svazu byl Charkov hlavním městem Ukrajinské SSR (1917–1934).

1917-1920Editovat

Moc v Charkově během ukrajinské revoluce byla v rukou prozatímní vlády a demokratických institucí

1924Editovat

16. listopadu 1924 v 19:00 Charkov vysílal první národní rozhlasový program. Hlasatelé řekli: „Ahoj, ahoj, ahoj! Charkov mluví, Charkov mluví, Charkov mluví!“

HladomorEditovat

Na počátku třicátých let donutil hladomor mnoho obyvatel přemístit se z venkova do měst, také do Charkova.

 
Obsazení Charkova německým Wehrmachtem v roce 1941

Druhá světová válkaEditovat

Během druhé světové války se Charkov stal jedním z hlavních bojišť. Město bylo nejprve v roce 1941 dobyto německou armádou a jejími spojenci. 15. prosince 1941 bylo německými nacisty zastřeleno v rokli Drobickij Jar u Charkova 15 000 Židů. Sovětská Rudá armáda sice posléze město osvobodila, avšak po Druhé bitvě o Charkov následovalo druhé obsazení Charkova wehrmachtem. Dne 23. srpna 1943 byl Charkov definitivně osvobozen Rudou armádou. Okolo 70 % města však bylo zničeno a během německé okupace v letech 1942 a 1943 zemřelo hlady až 100 000 obyvatel Charkova. V důsledku druhé světové války přišel Charkov o primát největšího města Ukrajiny. Na konci roku 1943 se v Charkově konal proces s válečnými zločinci, který se stal mezinárodně známým a navštívili jej korespondenti z mnoha zemí.

Poválečné obdobíEditovat

1975 bylo otevřeno 18 km dlouhé Charkovské metro (1978 byla zahájena druhá linka) s 13 stanicemi (plánovány 3 linky, celkem 43 stanic).

Administrativní členěníEditovat

Území moderní Charkově pokrývá 370 km2 a je administrativně rozdělena na 9 okresů:

  • Ševčenkivsky
  • Novobavorsky
  • Kyjev
  • Slobidsky
  • Cholodno-horsky
  • Maskva
  • Nemyšlyansky
  • Industriální
  • Osnovjansky

ObyvatelstvoEditovat

V roce 2006 měl Charkov 1 464 000 obyvatel s nadpoloviční většinou Ukrajinců, přičemž užívání ruštiny mírně převažuje nad ukrajinštinou; rozšířen je také suržyk. Po několik desítek let byl největším ukrajinským městem; nejrychleji rostl koncem 19. a začátkem 20. století. V roce 1926 měl 417 000 obyvatel; Ukrajinci tehdy tvořili 38 %, Rusové 38  %, Židé 19,5 %. Roku 1939 zde již žilo 833 000 osob. Pokles způsobený válkou byl rychle dohnán: v roce 1959 žilo v Charkově 953 000 lidí (Ukrajinci 48 %, Rusové 40 %, Židé 9 %). Podíl Rusů a Židů má klesající tendenci, naopak novými menšinami jsou Arméni a Vietnamci. V roce 2001 tvořili Ukrajinci 62 %, Rusové 31 % a Židé 1,7 % obyvatel.

Kultura a pamětihodnostiEditovat

Významnou historickou památkou města je klášterní chrám z roku 1689, zbudovaný ve stylu ukrajinského baroka. Dále je zde několik převážně pravoslavných kostelů, sídlí zde však také římskokatolická Charkovsko-záporožská diecéze (založena 2002).

Nejvýraznější stavbou je zřejmě obří konstruktivistická budova Deržpromu, vystavěná ve 20. letech 20. století a známější spíše pod ruským názvem Gosprom, která dominuje Náměstí Svobody – zřejmě nejrozlehlejšímu náměstí v Evropě o ploše 12 ha.

Ve městě sídlí několik muzeí, Repinova galerie, Charkovské národní akademické divadlo opery a baletu M. V. Lysenka, činoherní divadla T. H. Ševčenka (ukrajinskojazyčné) a A. S. Puškina (ruskojazyčné), městské loutkové divadlo, dětské divadlo, divadlo hudební komedie a jiná, Charkovská oblastní filharmonie, z vysokých škol např. Charkovská státní univerzita, na níž studoval mj. zdejší rodák, rusko-americký astronom Otto von Struve. Z Charkova také pochází populární duo hudebníků 5'NIZZA.

DopravaEditovat

Charkov je vedle Kyjeva a Lvova hlavním dopravním uzlem země. Hlavním tranzitním směrem je severojižní silniční a železniční tah Moskva – Charkov – Krym. Funguje zde mezinárodní letiště. Do Kyjeva jezdí několikrát denně vlak InterCity+. Železnice odtud vedou ve směrech: Poltava, Sumy, Lgov (Rusko), Belgorod (Rusko), Kup'jansk, Svjatohirsk, Lozova a Krasnohrad. V Charkově se nachází sídlo Jižní dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.

Město má poměrně rozvinutou síť MHD: Charkovské metro, které funguje od roku 1975, doplnilo nedostačující tramvajovou a trolejbusovou síť. Dále jsou v provozu autobusy a maršrutky. Zajímavostí je místní dětská železnice a lanová dráha.

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat